Městský veřejný prostor

VERONIKA VICHERKOVÁ

Téma veřejného prostoru se v posledních letech přesunulo z odborných kruhů urbanistů a architektů do popředí zájmu široké veřejnosti a stalo se politikem prvního řádu. Důvodem je zřejmá společenská nezbytnost veřejného prostoru, jakožto místa sdílení a konfrontace, a zároveň postupující proměna jeho fyzické podoby, která dnes dospěla až na hranici hrozícího zániku a rozkladu. Přirozenou reakcí na dystopické vize dalšího vývoje je zvýšená péče o veřejný prostor, prozatím zejména v jeho fyzické podobě. Porozumění komplexnosti fenoménu veřejného prostoru může být v kontextu architektonické praxe klíčovým momentem v právě rozehrané bitvě o osud společnosti na počátku 21. století i o podobu našich měst.

S přesným načasováním vyšla na podzim loňského roku v nakladatelství Zlatý řez kniha Petra Kratochvíla „Městský veřejný prostor“, jejíž (naplněnou!) ambicí bylo právě pojednání tohoto tématu s maximální plasticitou a barvitostí. Petr Kratochvíl se již od 90. let zabývá morfologií města a daří se mu vrstvu po vrstvě srozumitelně rozkrývat jeho složitou strukturu. Předložená publikace je trestí, vydestilovanou z dlouholetého výzkumu, jedním z jehož výsledků byla podstatná antologie tematických textů zahraničních autorů „Architektura a veřejný prostor“ (Zlatý řez 2012), a jehož hlubinnou základnou je mj. autorovo původní školení v oborech filozofie a psychologie.

Již grafické zpracování knihy (Jiří Příhoda) nás nenechá na pochybách, jaká publikace se nám dostala do rukou: jedná se o precizní vědecké pojednání s jasnou a zřetelnou strukturou; jen díky pedagogickému nadání autora jde o dílo přístupné nejen odborníkům, ale i širší veřejnosti. Přísnou trojdílnou formu Kratochvíl naplňuje nejprve reflexí teoretických koncepcí pojmu veřejnosti v podání humanitních věd, dále exkurzem historického vývoje proměnlivé fyzické podoby tradičního města, jehož je veřejný prostor základem, a naposled rozborem různých aspektů dnešní reality, ve které se rodí alternativní a netradiční podoba veřejného prostoru.

Barvitý obraz zkoumaného tématu je výsledkem sloučení tří odlišných metodických postupů. V první, nadčasové rovině vystupuje veřejný prostor jako sdílené rozhraní, otevřené pole konfrontace a setkávání, jehož živná půda umožňuje konstituci společenstva i individua jako takového (H. Arendtová, J. Habermas, H.-P. Bhardt a další). Konkretizovaná fyzická podoba sdíleného světa zde představuje hrací pole, otevřenou scénu, připravenou (a předurčující) pro konkrétní žánr a typ her – společenských interakcí (W. H. Whyte, J. Gehl, R. Sennet). Fyzická podoba zároveň odráží charakter svého tvůrce a výmluvně vypovídá o tom, komu je určena (podoba světa je otiskem společnosti, která jej obývá; K. Lynch).

Historickému pohledu se v dalším plánu ukazuje forma tradičního města, vystavěná na osnově veřejných prostranství, a krize, kterou tato forma prodělala s urbanistickou reformou modernismu. Ta se pokusila hierarchickou strukturu nahradit alternativou plošného zónování. S důsledky rozpuštění pevného řádu se města potýkají dodnes (pokusy o nápravu a znovuoživení městské struktury se objevují už od 50. let; L. Sert, New urbanism,…), kdy už musí čelit dalšímu ohrožení. To přináší – již současná – vlna dislokace, spojená s nárůstem mobility napříč prostorem i časem, a virtualizace sociálních interakcí.

Předešlé analýzy v konfrontaci s dílčími příklady urbanistických zásahů, umožnily v závěrečné kapitole syntetizovat některé alternativní principy a přístupy, umožňující navrátit skutečně sdílený (a tedy fungující) veřejný prostor do rozrušené struktury současných měst.

Kniha Městský veřejný prostor může být po právu chápána jako svého druhu učebnice, jejíž největší význam spočívá v rozšíření chápání veřejného prostoru za hranice jeho fyzické podoby. Toto pojetí se vyvaruje návodnosti; množství černobílých fotografií, které provází celý text, má charakter nekonkrétní ilustrace obecného principu. (Jedině hlubší pochopení souvislostí může totiž zabránit  slepému opakování vzorů a přenášení prázdné formy do kontextů, ve kterých nemůže fungovat.)

Teprve na úplný závěr, jako didaktický bonbónek, si autor dovolil zařadit barevnou galerii konkrétních zdařilých realizací ze zahraničí i domácích, přičemž nás může potěšit, že druhých je více, než předchozích.

Petr Kratochvíl: Městský veřejný prostor
Anglické resumé Martin Tharp, grafická úprava Jiří Příhoda, vydal Zlatý řez, o. s., 2015

Publikováno v časopise Stavba č. 3/2016, str. 10-11