Nizozemský institut obrazu a zvuku, Hilversum

Maják zvěstující přítomnost jiného světa — světa jiné reality, reality médií.

Nizozemský institut obrazu a zvuku je novodobou svatyní, chrámem audiovizuálního věku, kde se uchovávají veškeré nahrávky od počátků vysílání nizozemského rádia a televize.
Dům je situovaný při vstupu do Media parku v Hilversum, kde sídlí většina nizozemských mediálních společností a působí tak jako jakýsi maják zvěstující přítomnost jiného světa — světa jiné reality, reality médií.
Samo město Hilversum je mezi holandskými městy dosti výjimečné — je to takové spletité zahradní město, které byste čekali spíše v Anglii nebo Belgii a přitom je v mnoha ohledech tak holandské. Je také jedním z míst, kde architektonická moderna zanechala nejzřetelnější a nejkrystaličtější stopu — tuberkulózní léčebna Zonnestraal (Jan Duiker; 1926-31), Hotel Gooiland (Jan Duiker; 1934-36) či Dudokova radnice (Willem Dudok; 1924-30), školy a mnoho dalších.
Dům je vystavěn jako čistý hranol s poutavou barevnou skleněnou fasádou, za kterou se rozvíjí hned několik vrstev a to v různých významech toho slova — prostorovým konceptem domu počínaje až po jeho obsahovou náplň. Stavební program definoval tři víceméně samostatné celky — archiv audiovizuálních nahrávek, muzeum rozhlasu a televize a samostatný kancelářský provoz. Architekti tyto tři oddělené provozní celky seskládali do zmíněného archetypálního tvaru velmi nápaditě. Archiv, který tvoří téměř polovinu objemu a vyžaduje tmavý prostor bez přístupu denního světla, umístili do podzemí přístupného z jakési terasovité rozsedliny přetínající vstupní halu a zvýrazněné smyslně červenou výmalbou. Muzeum naopak levituje — opět terasovitě, tentokrát ale převisle — v nadzemí části hranolu. Administrativa tvoří utilitární blok na západní straně celého objemu. Jediným místem, kde se všechny tři provozy potkávají — jakousi vnitřní piazzetou — je vstupní podlaží domu, které kromě foyer s recepcí obsahuje i kavárnu a několik dalších obslužných provozů.
Samostatnou kapitolou je skleněná fasáda objektu, skládající se ze 748 barev, která svou sofistikovaností připomíná práce švýcarského ateliéru Herzog & de Meuron, a přitom je zcela originální a jasně vykazující rukopis svých autorů. Architekti na jejím návrhu spolupracovali jak s výtvarníkem Jaapem Drupsteenem, tak s vědci a technology z TNO Eidhoven a sklárny Saint Gobain. Výsledkem je 2100 stálobarevných skleněných reliéfů, jejichž náměty vznikly náhodným výběrem z obrazového archivu umístěného v objektu. Při vstupu do převýšené haly se neubráníte vzpomínce na skleněné vitráže gotických katedrál, které vytvářejí velmi obdobnou atmosféru. Tento účinek je pak ještě zdůrazněn tmavě modrou výmalbou stěn.
Nizozemský institut obrazu a zvuku je jednou z těch staveb, které téměř nelze vyfotit, ale musíte je zažít na vlastní kůži — i v tom je stavba stejná jako většina domů od Jacquese Herzoga a Pierra de Meurona.

Autor: NEUTELINGS RIEDIJK ARCHITECTEN — Willem Jan Neutelings (*1959), Michiel Riedijk (*1964)
Projekční tým: Willem Jan Neutelings, Michiel Riedijk, Frank Beelen, Joost Mulders, Tania Ally, Wessel Vreugdenhil, Lennaart Sirag, Bas Suijkerbuijk, Julia Söffing, Willem Bruijn, Stan Vandriessche, Wonne Ickx, Patricia Lopes Simóes
Spolupráce: Studio Jaap Drupsteen — výtvarné řešení fasády
Stavebník: Nederlands Instituut voor Beeld & Geluid
Projekt: 1999
Realizace: 2003 — 2006
Adresa: Sumatralaan 45, Mediapark, Hilversum, Nizozemí

Foto: Daria Scagliola

Připravil: Jakub Kynčl
Stavba 6/ 2007

Video z průběhu výstavby naleznete zde