Navzdory deklarovaným požadavkům českých měst formulovaných v tzv. Čtyřech městských artikulích vezme nový stavební zákon obcím šanci na rozhodování o svém rozvoji. Všechny státy okolo Česka jdou přitom přesně opačným směrem. Jediným výsledkem budou ekonomické problémy celého Česka. Zákon ještě musí projít Senátem, potom začne platit v červnu 2023.
Nový stavební zákon způsobí, že budou mít obce minimální vliv na svůj rozvoj a na to, jaké stavby se na jejich území povolí. Jejich obyvatelé budou nespokojeni s tím, jak se jejich prostředí (ne)proměňuje, ale nebudou s tím schopní nic udělat.
„Kvůli novému zákonu se dostaneme do bizarní situace, kdy rozvoj obcí a měst nebudou řešit zaměstnanci jejich radnic, kteří dobře znají místní specifika, ale naopak centrální státní úředníci, na míle vzdálení každodenní realitě v těchto obcích. Místo převzetí modelu funkčního v zahraničí pro zrychlení stavebních řízení si u nás ministerstvo vymyslelo nový státní megaúřad za desítky miliard korun. Výsledek je, že slibované jedno razítko z jednoho úřadu stačit nebude, pouze se legalizuje bydlení ve sklepě. Na tom ale řešení krize dostupnosti bydlení v 21. století postavit nelze,“ upozorňuje primátor hl. m. Prahy Zdeněk Hřib.
„Nový stavební zákon vlastně vůbec není nový. Je to ‚pro forma‘, která připomíná současný stavební zákon. Situaci pro města to zhorší, nic se nezmění, nezrychlí ani nezkrátí. Zrychlení, o kterém mluví paní ministryně Dostálová, je lež – bez reformy plánování je to jen polovina mostu. V půli cesty se společně utopíme. Obávám se, že většina poslanců nedohlédla význam námi navrhované změny – tedy, že práva samospráv jsou základem moderního státu. Je to výsměch všem, kteří se snažili zákon zlepšit a posunout, a věnovali úsilí více než ročním jednáním s Ministerstvem pro místní rozvoj. Nyní půjde zákon do Senátu, kam musíme napnout své síly i my a pokusit se přesvědčit kolegy senátory. Jinak to bude zbytečná práce pro nás všechny,“ říká 1. náměstek primátora pro oblast územního rozvoje Petr Hlaváček.
Velká města si nebudou moci vydat vlastní stavební předpisy. Stát si je totiž představuje jako unifikovaná sídliště, nevidí například rozdíl mezi historickou částí měst a sídlišti. Česko odmítá přístup běžný ve všech státech kolem nás a místo kvalitních a příjemných měst dál podporuje šedivý průměr. Pražské stavební předpisy budou platit pouze dočasně.
„Pražské stavební předpisy nám po desetiletích přinesly do města kvalitu výstavby i veřejných prostranství. Místo toho, aby stejnou možnost dostala i další česká města, tak jim stát svazuje ruce. Po dnešku je navíc zřejmé, že Praha má své předpisy jen na dobu určitou. Co bude pak, zatím nevíme. Je mi líto, že stát nemá ambice tvořit příjemné prostředí, ve kterém všichni žijeme, a že zakládá na obrovský ekonomický průšvih pro všechny regiony v Česku,“ uvádí Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.
Pořizování územních plánů a jeho změn bude trvat déle než dnes. Ruší se fungující a využívaný nástroj, který umožňoval za jedno volební období stihnout alespoň změnu územního plánu, a to rozvoji měst a dostupnosti bydlení skutečně nepomůže.
Dalším paradoxním bodem novely je to, že bydlení nebude vnímáno jako veřejný zájem, ačkoliv ochrana památek, zeleně nebo ohrožených druhů zvířat jím je. Zajištění bydlení však v územním plánu chráněno není.
Děkuji za perfektní popisky pod fotografiemi. Zatím se všechny články o trati soustřeďují na stavbu estakády. , Estakáda je sice…
To, co bylo ve sněmovně schváleno je paskvil (byty bez přímého osvětlení, veřejné WC kdekoliv bez povolení atd.). Přesto pan Hřib neříká pravdu. Města a obce v řízeních u stavebního úřadu mají postavení účastníka řízení, tak jak tomu je i dnes, a mohou v řízení svoje zájmy chránit podáním námitek a připomínek, tak jako každý účastník řízení (ne tím, že starosta vletí na pracovního úřadu a řve, že musí stavbu povolit nebo zakázat). Stejně tak mohou ovlivnit to, co a kde se ve městě staví – vydávají přece územní plán. Mohou podmínky nastavit poměrně jednoznačně a podrobně, když pro určité území stanoví zpracování regulačního plánu nebo volnější územní studie.
Tak tohle je až legrační. Obce svým tvrzením, že jim |nový stavební zákon vezme šanci na rozhodování o svém rozvoji| a že |nový stavební zákon způsobí, že budou mít obce minimální vliv na svůj rozvoj a na to, jaké stavby se na jejich území povolí| vlastně přiznávají, že dnes ovlivňují stavební úřady a že systémová podjatost opravdu existuje.
Fašismus v praxi. Stávající SZ přece funguje a rychlost řízení závisí především na přístupu účastníků. Většina radnic a úředníků je ochotná a vstřícná, stačilo by vyměnit jen pár osin v zadku.
Ke zrychlení stavebního řízení o kterém mluví paní ministryně Dostálová, ale, i jiní politici nebude protože je závislé na lhůtách a ty se nemění. Lhůty ve správním řádu uvedené (ustanovení § 71 zákona č. 500/2004 Sb., o správním řízení) jsou pořádkového charakteru. Evidentní chybou je, že správní řád s jejich marným uplynutím nespojuje žádné procesní následky. Česká legislativa si určitě poradí s evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, která obsahuje mj. čl. 6 odst. 1, podle kterého má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána a celé toto ustanovení obejde.
Přinést nový, moderní stavební zákon, který se konečně očistí od centralistického chápaní veřejné správy, reflektuje posun hranice mezi privátním a veřejným zájmem, který bude obranou proti stinným stránkám globalizace a neomezeným přesunům kapitálu (bez přesunu zodpovědnosti), proti spekulaci jako nejefektivnější formy využití území, byl ambiciózní a nelehký úkol. A skutečně se vládě a ministerstvu, který je socialismem a modernistickým plánování světa odkojeno, nepodařil. Očekával někdo z nás, kteří jsme byli odhodláni inovaci přeshující politický rozměr ze všech sil a znalostí pomoci. Dne moho již s chladnou hlavou a bez emoci konstatovat: byl to ztracený čas.