Pivovar ve Cvikově dělal do roku 2013 místnímu úřadu pouze
starosti. Zhoršující se stav objektu tehdejší majitel neřešil a jediným
východiskem se zdálo vydání demoličního výměru. Naštěstí se objevil zachránce,
novoborský podnikatel Jiří Jakoubek budovy koupil s cílem obnovit zde výrobu
piva a vrátit Pivovaru Cvikov věhlas, kterého si užíval v období první
republiky. Po dvou letech intenzivní
práce a velkých investic z vlastních zdrojů, nikoliv z dotací, získala velká
část areálu původní podobu. Tím ale plány na revitalizaci prostoru neskončily.
Areál bývalého měšťanského pivovaru ve Cvikově se nachází ve
východní části města při hlavní silnici mezi Libercem a Novým Borem, která ho
lemuje z jihu. Na severu a severovýchodě areálu jsou dva rybníky s názvy První
a Druhý, za nimiž stoupají lesy k Zelenému vrchu. K městu pivovar lemuje
plná ohradní zeď, směrem do krajiny transparentní plot. Dnešní hmotový stav
objektů odpovídá situaci ve dvacátých letech minulého století.
Bohatá tradice
Počátky vaření piva ve Cvikově sahají až do roku 1560, kdy bylo měšťanům od
pozemkové vrchnosti uděleno privilegium k vaření pšeničného piva a výrobě
sladu. První archivní plánové podklady o výstavbě pivovaru na pozemku pod
Zeleným vrchem jsou datované rokem 1866. Až do období první republiky byly
provoz i budovy mnohokrát rozšiřovány, v roce 1911 prošly zásadní přestavbou
varna a prostor šrotovny, přibyl také jeden z komínů, které jsou dnes v areálu
celkem tři.
Na přelomu let 1934/1935 získal pivovar nový zdroj vody ze studny v kopci nad
pivovarem, dnes je ale tento zdroj mimo areál pivovaru. Protože kvalita vody je
pro kvalitu piva zásadní, rozhodl se investor realizovat novou studnu s vrtem
hlubokým přes 60 metrů na pozemku patřícímu k pivovaru. Pivovar tak získal
vysoce kvalitní zdroj vody čerpající z pod křídových a pískovcových
geologických vrstev.
V roce 1948 byl pivovar znárodněn a začleněn do podniku Severočeské pivovary.
Politika centralizace výroby do velkých měst se nevyhnula ani pivovaru ve
Cvikově, který byl v lednu 1968 uzavřen. Tuto chvíli dodnes připomíná nápis na
jedné z vnitřních stěn schodiště: Vůl Vojta zavřel pivovar 1. 1. 1968. Areál přešel
pod správu státního statku, kterému sloužil jako sklady zeleniny, brambor,
ovoce nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i
pěstírna žampionů. Volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky,
které sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo sklady.
Zmizela technologie
Už v devadesátých letech to vypadalo, že by pivovar opět mohl sloužit svému
původnímu účelu. Tehdejší majitel však plány na obnovu výroby piva rychle
opustil a z pivovaru pak zmizela i původní technologie – měděná varna a ostatní
kovová zařízení skončila v místní sběrně. Ušetřeny zůstaly pouze části, které
byly spojeny se stavbou, a jejich odstranění by výrazně narušilo statiku budov.
To zachránilo například litinové podpůrné sloupy kleneb ve sladovně, které jsou
po ošetření pískováním dominantní součástí interiéru restaurace Sladovna.
Návrat ke kořenům
V roce 2013 chátrající areál koupil Jiří Jakoubek, majitel novoborské firmy
Jakub, který se společně s Viktorem Tkadlecem pustil s velkým nasazením do
revitalizace celého areálu s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými
provozy. V září 2013 vypsali vyzvanou soutěž na komplexní návrh a projekt
rekonstrukce areálu. Soutěž vyhrála pražská architektonická kancelář architekti
ADIKON, která pod vedením arch. Michala Šmolíka zahájila práce na projektových
a průzkumných pracích. Součástí zadání bylo realizovat rekonstrukci s respektem
k historické podobě budov. Základním motivem bylo vrátit budovám podobu z
druhého desetiletí 20. století, kdy byl hmotový a architektonický vývoj areálu
v podstatě ukončen. Proto se architekti nejdříve vydali do archivů a oslovili
sběratele pohlednic a dobových fotografií, aby získali co nejvíce autentických
podkladů. Spojili se také s Miroslavem Kolkou z Národního památkového ústavu v
Liberci a rovněž s nadšenci z Pivovarského muzea, především s Milanem Starcem,
kteří měli možnost provést průzkum a zdokumentovat veškeré prostory pivovaru
před zahájením rekonstrukčních prací i v průběhu odkrývání některých
konstrukcí. Podařilo se získat řadu zajímavých podkladů a snímků, i když v
samotném pivovaru se téměř žádné upomínky na jeho historii nedochovaly.
Při rekonstrukci a při odstraňování omítek v některých prostorách pak bylo
možné doložit dřívější stavební etapy a úpravy.
Zpracování návrhu i projektové dokumentace předcházelo geodetické a stavební
zaměření budov a pozemků se zdokumentováním hodnotných architektonických a
řemeslných prvků. Přípravné práce byly dokončeny v závěru roku 2013 a
následovaly konzultace s investorem, na jejichž základě byl do února 2014
zpracován generel areálu se zhodnocením potenciálu jednotlivých budov a prostor
a dokončena studie revitalizace areálu. Do června 2014 pak byly zpracovány
veškeré stavební a technologické projekty úprav, jež se s ohledem na požadovaný
termín zprovoznění výrobní části průběžně konzultovaly s dotčenými organizacemi
státní správy tak, aby bylo možné vydat stavební povolení v co možná nejkratším
možném termínu.
Pro realizaci stavebních prací byla vybrána firma Foukal s.r.o., která
postupovala operativně s ohledem na množství zjišťovaných skutečností při
odkrývání konstrukcí i na změny v technologickém vybavení výroby. V srpnu 2014
byly instalovány věžice na zrekonstruované střeše hlavního schodiště a do
jejich cibulí se uložily dobové dokumenty a doklady o současné etapě vývoje
pivovaru. Zkušební provoz pivovarské výroby včetně skladů a expedice byl
povolen na podzim 2014. V té době byla dokončena i pivovarská restaurace v
prostoru bývalé sladovny.
A přece se točí
Pro obnovení výroby piva bylo nejdříve třeba prostory vybavit novou
technologií. Jako první se do pivovaru vrátila varna, která se materiálovým
provedením a tvaroslovím blíží té původní. Investor ji v prosinci 2013 přivezl
z čerstvě zavřeného bavorského rodinného pivovaru Karl Ege, který prodával své
pivo pod názvem Wiesensteiger. Tato dvounádobová měděná varna (rmuto-mladinová
pánev a scezovací káď) o kapacitě 50 hl prošla repasí a bude v pivovaru sloužit
ještě mnoho let. Bezprostředně po
slavnostním otevření požehnal u varny zdar celému pivovaru biskup litoměřický
Mons. Jan Baxant.
Při rekonstrukci byly pečlivě opraveny či repasovány všechny
hodnotné architektonické a řemeslné prvky, byly doplněny citlivě volenými
materiály, povrchy a soudobými výrobky. Vytvářejí tak harmonický celek, jenž
dokáže zprostředkovat atmosféru tradičního pivovarského provozu návštěvníkům,
kteří zde mají možnost si ho s odborným výkladem prohlédnout. Srdcem provozu i
návštěvnických prohlídek je věž varny s rozměrnými do půlkruhu zaklenutými okny
s ocelovými výplněmi a dále soustava sklepů zaklenutých kamennými valenými
klenbami.
Dnes má pivovar ve stálé nabídce pět druhů spodně kvašených
nepasterovaných piv: osmičku Sklář, desítku Luž, jedenáctku Hvozd, dvanáctku
Klíč a Sváteční 13°. K příležitosti ročního výročí od obnovení provozu pivovaru
bylo připraveno speciální světlé pivo Výroční 14°. Cvikovské pivo se čepuje
zhruba ve stovce restaurací. Hlavní objem zůstává v regionu. Největší
koncentrace odběratelů je, jak se říkávalo „okolo komína“, ale oblibu si
získalo i u pražských konzumentů. V listopadu 2015 získala desítka Luž ocenění
(2. místo) v uznávané soutěži pořádané Sdružením přátel piva.
Plány pokračují
Objekt bývalé sladovny, třípodlažní budova se sedlovou střechou, uzavírá dvůr
ze severu. V přízemí je rozměrné plato s přístupem rampou pro osoby se ztíženou
schopností pohybu, které v létě slouží k posezení a z něhož se vstupuje do
restaurace. V přízemním prostoru bývalé sladovny je pivovarská restaurace
doplněná moderním gastro provozem. V budoucnu se sklepní prostor přemění na
pivnici s okny a výstupy na sever k rybníku a brzy se začne měnit i patro
a podkroví nad restaurací, kde budou ubytovací kapacity. Podkrovní pokoje
osvětlí řada nových pultových vikýřů, pokoje spodního ubytovacího patra budou
mít okna v původních kamenných ostěních.
Objekt bývalé stodoly prošel nejnutnějšími opravami v létě 2015. Využívá se pro
letní posezení nebo jako zázemí při akcích, které se v areálu pivovaru konají.
Je zde pivní bar, gril i hygienické zázemí. Hlavní prostor objektu je způsobilý
posloužit jako pódium, jeviště, promítací sál, letní pivnice či výstavní
prostor. V plánech je i využití volného krovu pro expozici sklářských výrobků
či objektů sklářských výtvarníků.
S ohledem na to, že nebyla zachována historická barevnost, nepouštěli se architekti
do nové interpretace historického vzhledu jednotlivých objektů. Zvolili
neutrální základ pro zvýraznění hmotového řešení a architektonického členění fasád
– tedy velkorysých a bohatě členěných okenních otvorů zejména u pivovarské věže
a u schodiště, zajímavých tvarů střech s pálenou krytinou, filigránské skladby
oken hvozdu i řešení sýpky s očištěnými kamennými ostěními oken. Citlivým
sjednocením tak vytvořili pozadí pro architekturu komplexu, kde jsou v kontrastu
vertikality věží varny, hvozdu a komínů s horizontálami střech sýpky a uličního
křídla. Neutrální základ umožnil více vyniknout citlivě navrženým tvarovým a
materiálovým intervencím, které však tvoří významově podstatnou složku, neboť
signalizují nový život komplexu – jsou to části objektů, jež mění využití a je
žádoucí na ně upozornit – jde zejména o
vstupy do restaurační části v bývalé sladovně a řešení volnočasového prostoru v
budově bývalé stodoly.
Nová fasáda je nyní dokončena na výrobní budově i na restauraci Sladovna. Fasádní
barva je na bázi vápna a natírala se štětkou tak, aby si zachovala jistou
nedokonalost povrchů a proměnlivou intenzitu struktury a odstínu, která se
projevuje ztmavnutím při dešti, změně vlhkosti vzduchu, blízkostí s terénem.
Tuto nedokonalost architekti i investor považují za cennou. Řada starých domů a
památek o ni příliš dokonalými povrchovými úpravami přišly a ztratily tak
značnou část své autenticity. Tento přístup se setkal s pozitivními ohlasy u
odborné veřejnosti včetně pracovníků památkové péče a stavba získala v roce
2015 titul Fasáda roku v kategorii rekonstrukce historických objektů.
Neutuchající entuziasmus
V části uličního křídla ve vazbě na hlavní vstup a vjezd do pivovarského dvora
bude firemní prodejna, která by měla sloužit nejen k prodeji piva, ale i nápojového
skla nebo upomínkových předmětů a oblečení. Prodejna bude otevřena rozměrnými
skleněnými výlohami jak do dvora, tak k silnici – opticky tak bude tvořit
přirozený spojovací prvek mezi Pivovarskou ulicí a vnitřním světem pivovarského
areálu.
Plánováno je také zapojení rybníků do prostorového celku pivovaru. Větší z nich
bude sloužit pro rekreační využití, v jeho jihozápadní části je navrženo dřevěné
molo, vytvářející víceúčelové plato. Jeho protějškem je stupňovité hlediště
zapuštěné do plochy pivovarského dvora. Bude tak možné pořádat různá vystoupení
nebo molo využít jako kotviště pramic či plochu pro vstup do vody při koupání.
Další z rybníků bude vyčištěn a ponechán jako krajinný prvek uprostřed stromů.
Během dvou let od koupě prošla ruina pivovaru radikální pozitivní změnou a
cvikovská piva se opět zařadila mezi kvalitní, tradičně vyráběné produkty
regionu. Cesta ke komplexně obnovenému areálu bude ještě náročná, nicméně
zásluhou investora pivovar nejen že vyrábí, ale intenzivně se zapojil do
společenského života.
Jitka Tkadlecová ve spolupráci s arch. Michalem Šmolíkem z
architektonické kanceláře Adikon
—
V České republice se
používají pro přestavbu industriálních objektů pro využití k novým účelům dva
termíny. „Brněnská“ škola vycházející z překladů francouzské odborné literatury
používá termín rekonverze – „pražská“ škola, vycházející s anglických podkladů,
pro tutéž činnost používá termín konverze. Já jsem zastánce termínu konverze.
Myslím, že konvertovaný žid může být třeba křesťan nebo muslim, ale
rekonvertovaný žid je zase žid. V
případě cvikovského pivovaru s velkou chutí použiji termín rekonverze. Z
pivovaru, kde byl ukončen provoz v lednu 1968, se postupně staly objekty pro
hospodářskou zemědělskou činnost, sloužící jako sklady zeleniny, brambor, ovoce
nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i pěstírna
žampionů. Volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky, které
sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo další sklady.
V roce 2013 chátrající areál zakoupil Jiří Jakoubek, majitel novoborské firmy
Jakub, který se společně s Viktorem Tkadlecem pustil s velkým nasazením do
revitalizace celého areálu s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými
provozy. Tento způsob revitalizace industriálního objektu bývalého pivovaru je
rozhodně způsobem absolutně nejvhodnějším a po právu může být nazýván
rekonverzí – a to v Praze i v Brně.
Ing. Svatopluk Zídek, Kolegium
pro technické památky ČKAIT & ČSSI
Článek vyšel v časopis STAVITEL 1/2016
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,