Návrh rekonstrukce a dostavby pavilonu vycházel z jeho původního tvaru,
který tvořily tři zvětšující se kvádry. Základní princip jednoduché stavby od
architektů Libora Erbana a Jana Bendy byl v minulosti potlačen a znepřehledněn.
Obnovili jsme jeho minimalistickou krásu, inspirací pro rekonstrukci byl
rostlinný motiv a proces šlechtění bonsaje. Podobně jako se od rostliny
odstřihuje pečlivě vybraná část listů, aby se dosáhlo originálního vzhledu,
zbavovali jsme se nánosů a nahodilých vrstev, které budově
neprospívaly. Pavilon byl odstrojen na kost, odhalený ocelový skelet je přiznán
a povýšen na výchozí princip interiéru. Nové podobě objektu dominuje vzdušnost
a střídmost. Hlavní hala je řešena jako otevřený variabilní prostor, který se
může měnit: od výstavní haly přes kongresový, divadelní nebo plesový sál.
Nové uspořádání prostor dělí na uzavřenou pravou část a velkorysou levou,
pojatou volně, pouze s předěleným systémem závěsů. Jakmile jsou rozhrnuté,
vniká okolní zeleň do interiéru; když se zatáhnou, vzniká blackbox.
Technologie včetně vzduchotechniky či chlazení byly zakomponovány do technologické věže. Tvoří ji přisazená opláštěná ocelová konstrukce s prosklenou spárou, kterou je možné vidět technologie.
Interiér jsme ladili v neutrálním barevném spektru bílé a černé, které doplňuje netradiční prosklení. Kromě čirého skla bylo vybráno profilované sklo v přírodní zelenkavé barvě, jež vytváří až snový efekt. Podlaha je minimalistická leštěná betonová. Obvykle ji najdeme v logistických centrech a výrobních halách, tady ale efektivně slouží multifunkčnosti. Unese traktory, ale neurazí ani při společenské události nebo koncertu Jihočeské filharmonie.
Vstupní hala a hlavní multifunkční prostor volně přecházejí do horního podlaží, kde jsou dva další sály, které je také možné variabilně dělit. Patra propojuje nový skleněný výtah a schodiště prosvětlené střešním světlíkem.
Exteriér v duchu minimalismu podtrhuje copilitová stěna, která vytváří barevné efekty. Na subtilně působící spodní patra je osazena zdánlivě těžká hmota střechy. Poněkud netradičně je však provedena v bílé barvě. Vše je tak sjednoceno.
Základní myšlenkou bylo vytvořit maximálně variabilní prostor. České Budějovice potřebují velký kulturní sál, který dokáže sloužit celý rok a přizpůsobí se nejrůznějším výzvám a technickým požadavkům. Nejenom architektonická, ale i technická stránka projektu byla klíčová. Naše studio disponuje vlastní projekční složkou, takže jsme projekt mohli uchopit od samotného nápadu přes návrh až po realizaci vlastními silami. Pavilon Z byl pro naše projektanty výzvou, ale podařilo se nám jej vyprojektovat, povolit a postavit v rekordním čase dvou let.
Autorská zpráva
Foto: Ondřej Bouška
Pavilon Z se otevřel veřejnosti letos v srpnu na 47. ročníku agrosalonu Země živitelka. Vystavena zde byla historická zemědělská technika ze sbírek Národního zemědělského muzea, v seminárních místnostech probíhaly odborné semináře. Agrosalon navštívilo během šesti dní 97 500 návštěvníků. Podruhé se pavilon otevřel v říjnu, kdy v něm zahájila další sezónu Jihočeská filharmonie. Třetí akcí se pak stala listopadová výstava Vzdělání a řemeslo. Pavilon nabízí hlavní sál s kapacitou 850 míst pro sezení či 1500 pro stání, výstavní prostor, zázemí pro pořádání konferencí, maturitních plesů a dalších eventových akcí. Od nového roku tu bude instalována mobilní elevace.
Investor: Výstaviště České Budějovice, a.s.
Autoři: Martin Krupauer, Pavel Kvintus, Daniel Jeništa, Petr Hornát; spolupráce Anežka Vonášková, Jaroslav Kedaj
Architektonicko-stavební řešení: Zdeněk Fux, Milan Oktabec, Ladislav Krlín
Dodavatel stavby: OHL ŽS, a.s
Technický dodavatel: ŠTROB & SPOL., s.r.o.
Statika: STATIKON Solutions s.r.o.
Zastavěná plocha: 2400 m2
Užitná plocha: 3200 m2
Obestavěný prostor: 28 500 m3
Celkové náklady: 141 milionů Kč
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,