(ČTK) – Podchod pod frekventovaným středem Václavského náměstí
je už 50 let rušnou pěší křižovatkou hlavního města. Pro veřejnost se
poprvé otevřel před 50 lety, 2. prosince 1968, a hned zaujal provedením,
halu stavbaři obložili mramorem a lesklým hliníkem a vydláždili žulou.
Supermoderní a tak trochu „západní“ tvář dodávaly podchodu i telefonní
automaty s oválnými mušlemi z průhledného plexiskla.
Vůbec první
halový podchod nejen v Praze, ale i v tehdejším Československu, zabíral
plochu 3000 metrů čtverečních a celkem deset schodišť umožňovalo výstupy
do mnoha směrů – na „Václavák“ k Muzeu či k Můstku, do ulic Jindřišské a
Vodičkovy, dvoje schody vedly na tramvajový ostrůvek. Dnes už ale
funguje výstupů jen devět, jeden byl na naléhání majitele přilehlého
domu krátce po přelomu století zrušen.
Největší pozornost u
veřejnosti ovšem před půlstoletím vzbuzovala tehdejší novinka, pohyblivá
schodiště – první toho druhu v Praze. Původně byla schodiště s
přilehlými eskalátory (jugoslávskými a italskými) u všech osmi výstupů
do ulic, později byly ovšem některé zrušeny, dnes jsou eskalátory tři.
Zájem povozit se byl v prvních dnech provozu velký. Za hodinu tehdy
vyvezly pojízdné schody až 5000 lidí, tedy mnohem víc, než se požadovalo
a plánovalo.
Pražané se svého podchodu dočkali po čtyřech letech
výstavby, provázené řadou nepříjemných omezení v dopravě a rozkopaným
srdcem Václavského náměstí. Se stavbou se začalo koncem roku 1964
kolektorem, do kterého se překládaly inženýrské sítě. Hloubením více než
osmimetrové stavební jámy pak začalo v květnu 1967, tedy 19 měsíců před
dokončením.
Ve středu náměstí se ovšem křížily dvě významné
tramvajové tratě. Proto bylo tramvajové kolejiště převedeno na mostní
čtyřramenné provizorium, jehož součástí byla i křižovatka obou tratí.
Stavbu tak obyvatelé města sledovali za jízdy tramvají takříkajíc v
přímém přenosu. Neplánovanou „zatěžkávací“ zkoušku strop haly zažil pod
koly sovětských tanků při srpnové okupaci. Vydržel, ale dokončení díla
se tím o něco prodloužilo.
Za 50 let existence zažil podchod lesk i
bídu. V srpnu 1978 se stal součástí metra, respektive se propojil s
vestibulem nové stanice Můstek na trase A. Jeho vybavení však postupně
upadalo. Eskalátory byly na dlouho vyřazeny z provozu. Do podchodu se
znovu vrátily až v 90. letech, ale už ve zmenšeném počtu, a nyní je
provozu pouze jeden, další dva se opravují. Zato obchůdků a stánků ve
středu haly postupně přibylo.
Doplněno Stavbaweb:
Autoři: Jaroslav Strašil, Josef Kales, Miroslav Kolečkář, Jiří Konrád, Miroslav Mužík, Albert Pišl, Miroslav Pivenec
Hlavní výzdobou podchodu a loubí u Polské informační služby
v Jindřišské ulici pověřil arch. Kales z Vojenského projektového ústavu
výtvarníky Josefa Buňku, Ladislava Dydka s Františkem Bílkem, Karla
Velického a Zdeňka Sýkoru
Projekt: 1964
Realizace: 1966 – 1968
Technický popis projektu najdete v knize Oldřicha Ševčíka a Ondřeje Beneše Architektura 60. let: „zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století.
Zajímavý text s popisem podchodu v době vzniku a rozhovorem s autorem části výzdoby, Zdeňkem Sýkorou najdete zde:
Vladimír Burda: Pražský podchod
Fotogalerii najdete na stránkách A489.cz.
Režisér Petr Kudelka natočil v roce 1968 o stavbě podchodu unikátní dokument se spoustou technických detailů – ČSFD: Podchod na Václavském náměstí
Krátkou reportáž z výstavby z roku 1967 najdete archivu ČT24 – ZDE.
O tom trojskle nepochybuji. Na to jsem rozhodnutý na 100%, aspoň v tom mám jasno na začátek. Ale vypadá to…
To tlumení zvuku je tam docela slušné, co tak koukám.
I to byl důvod, proč jsme si na stavbu domu vybrali právě cihly Heluz. Jasně, šlo hlavně o ty technické…
Petr Vybrali jsme ho hlavně kvůli lepší tepelné izolaci – v zimě je u oken znatelně tepleji a v létě…
Je fajn vidět, že společnost HELUZ IZOS nabízí nejen širokou škálu izolačního zasklení, ale také nástroje, které usnadňují výběr —…