Pohledový beton

Nezakrytý beton v podobě panelových sídlišť je již dávno minulým strašákem, prostý a neupravený beton se opět vrátil do našich měst, stal se moderním a módním. Lidé v ošklivém, těžkopádném a šedivém materiálu objevili novou krásu. Beton je nekonečně tvarovatelný materiál, je to materiál s výrazem, umí být pohledný.

Definice termínu „pohledový beton“
Důležitým faktorem u betonové plochy je estetika, a tak se mluví o pohledovém betonu. Tento termín je těžké definovat, i v zahraniční literatuře se setkáváme s různou interpretací. Za pohledové betony lze považovat viditelné povrchy monolitických či prefabrikovaných betonových dílců, u nichž je požadován určitý, předem definovaný vzhled ^[1].

Normy, směrnice, doporučení
Neexistuje žádná závazná norma pro pohledové betony, která by specifikovala, jaká je jeho struktura (lesklá, hladká, drsná), skladba (typ cementu, tvar a velikost kameniva, přísady), způsob výroby (leštění, kartáčování, permlování, broušení, škrábání) či barevnost. Problematika pohledových betonů je zmíněna v kapitole 18 TKP Ministerstva dopravy v příloze P10 – Betonové mosty a konstrukce, kde se uvádí: „Pohledový beton musí mít povrch barevně jednotný a stálý (jednotné barevné tónování), rovný a bez větších pórů, maximální hloubka pórů může být 5 mm a maximální průměr pórů 10 mm.“

Vždy záleží na představě architekta, projektanta, popřípadě investora, který musí s ohledem na technické možnosti výroby předložit dokumentaci, v níž předem specifikuje své požadavky na barevnost, jakost hran, hladkost, neporušenost ploch, jakost povrchu na styku bednicích dílců, rozdělení ploch apod.

Pomůckou pro provádění a posuzování pohledových betonových ploch jim mohou být technická pravidla pro pohledové betony (TP ČBS 03), která vyšla roku 2009. Tato technická pravidla vycházejí především z rakouské a německé směrnice pro pohledový beton a provádění betonových konstrukcí. Týkají se stanovování technických a smluvních požadavků na přípravu a realizaci bedněných betonových ploch. Jsou zde uvedena podstatná opatření týkající se bednění, betonu a způsobu provádění pohledového betonu. TP ČBS 03 člení „pohledovost“ povrchu bedněných ploch do 5 tříd pohledového betonu (PB0-PB3 a PBS), kde jsou specifikovány požadavky na strukturu, pórovitost, stejnoměrnost barvy, provedení pracovních spar, rovinatost, zkušební vzorky, bednění, separační prostředky a k jednotlivým třídám jsou zde uvedeny i příklady použití ^[1].

Další návody a doporučení k provádění pohledových betonů jsou obsažena v katalozích firem zabývajících se bednicími systémy betonových ploch. Informace lze čerpat rovněž z příruček jiných evropských zemí (Rakousko, Německo, Finsko,…), které mají problematiku úprav betonových povrchů podrobně zpracovanou.

Očekávaná kvalita pohledových betonových ploch
Na výrobě a realizaci se podílí celá řada dalších specialistů: hlavní projektant, statik, technolog dodavatele stavby, elektrikáři, projektant bednění, montér bednění, výrobce betonu, betonáři a další. Ti všichni musí být seznámeni se zadáním a od počátku musí spolupracovat již na přípravách.

 Na první pokus nelze očekávat požadovaný výsledek. Doporučuje se vyrobit referenční vzorek, kde se ukáže, jaké kvality lze dosáhnout, zda je investor spokojen či zda je potřeba upravit některé fáze příprav či provedení. Je třeba počítat s tím, že beton je přírodní materiál, a tak se nikdy nelze zcela zbavit některých drobných imperfekcí, pórů či trhlinek. Pokud se vše vydaří, lze očekávat hladkou uzavřenou strukturu povrchu bez hnízd hrubšího kameniva s plošnou pórovitostí do 0,9 %. V toleranci jsou otevřené póry o maximálním průměru do 15mm. Na povrchu pohledových betonů nejsou přípustné skvrny způsobené rzí, cementy, přísadami a příměsemi různého původu. Nepřípustné jsou i výrony cementového mléka nebo jemné malty na straně dříve betonovaných částí, avšak v místech spojů dílců bednění jsou v toleranci výrony cementového mléka do šířky 3 mm ^[2].

Hlavním kriteriem při posuzování vad je celkový dojem ze stavebního prvku nebo stavby ze vzdálenosti, z níž bude povrch pozorován. Ve snaze schovat chyby z nedodržení technologií betonáže je často v praxi přistupováno k sanaci, avšak ne vždy případné opravy přinesou zlepšení. U vyspraveného povrchu nelze nikdy dosáhnout stejné barevnosti a sanovaná vada tak může být viditelnější. Veškeré opravy u dopravních staveb je dle TKP, kapitoly 18 nutno provádět pouze se souhlasem stavebního dozoru.

Faktory ovlivňující výsledný povrch betonu
Výsledný povrch je ovlivněn mnoha faktory (řazeno dle důležitosti jednotlivých faktorů):
– kvalita provedení,
– beton a výztuž,
– bednění,
– odbedňovací prostředky.

Kvalita provedení
Nejdůležitějším faktorem je plynulá návaznost jednotlivých pracovních kroků. Dopředu je nutné zkoordinovat pracovní týmy, naplánovat přestávky, směny, betonované pracovní celky a záběry, časový sled dodávek betonu by měl respektovat dopravní situaci a podobně. Veškeré nedbalosti se projeví na výsledku ve formě zvrstvení, šmouh, hnízd, nestejnobarevnosti a jiných případných vad. Doba mezi přípravou bednění a betonáží by měla být co nejkratší, aby se předešlo znečištění a poškození formy. Dodávky i zpracování betonu musí být plynulé. Ukládka je běžně prováděna čerpacími hadicemi nebo pomocí betonových nohavic, jejichž funkcí je zajistit, aby beton nepadal do bednění z výšky větší než 1 metr, aby tak nedošlo k jeho segregaci. Beton je obvykle vibrován ponornými vibrátory tak dlouhou dobu, dokud se nevytvoří uzavřený povrch a neutíkají již žádné vzduchové bubliny. Čerstvý beton je potřeba hutnit ve stejně vysokých vrstvách, doporučuje se do 0,3 m. Jednotlivé vrstvy čerstvého betonu je současně třeba provibrovat do hloubky 10-15 cm předešlé vrstvy, tak aby došlo k jejich sjednocení. Při manipulaci s vibrátorem je nutné zabránit kontaktu s výztuží a bedněním. Vibruje se šachovnicovitě postupným vpichováním vibrátoru, vzdálenost jednotlivých vpichů odpovídá zhruba desetinásobku průměru hlavice ponorného vibrátoru. Hlavice vibrátoru se vytahuje pomalu a kolmo k povrchu. Je-li vibrátor vytažen příliš rychle či je-li betonová směs vibrována příliš dlouho, zůstanou v ní drobné vzduchové póry. Vybetonovaný prvek je nutné zakrýt, například folií, aby bylo zabráněno odparu vody vzduchem proudícím okolo, v žádném případě není dobré prvek kropit studenou vodou.

Doporučuje se konstrukci odbednit nejdříve po 3 dnech – v závislosti na klimatických podmínkách. Je-li třeba provést následné ošetření pohledové plochy, pak je doporučeno nejpozději do 1 hodiny po odbednění ^[2].

Bednění a odbedňovací prostředky
Bednění tvoří tvar a povrchovou strukturu stavebních dílů ze železového a předpjatého betonu. Tradičním materiálem pro bednění je dřevo, ovšem v současné době se setkáváme s řadou dalších materiálů: ocel, pryž, plast, sklo, textil, papír. Některá bednění lze použít pouze jednou, jiná lze použít opakovaně: pěti-, padesáti- či stonásobně. Důležitým faktorem pro pohledové betony je savost bednicích materiálů. Nasákavé bednění (hoblovaná/nehoblovaná prkna, palubky, překližky) vytvářejí výraznou strukturu na povrchu betonu o tmavším odstínu a nízké poréznosti. Intenzita barvy betonu je ovlivněna rozdílným přijímáním vlhkosti bednicího materiálu. Nenasákavé bednění (překližkové desky potažené vrstvou fenolitických pryskyřic, desky s plastovým povrchem) vytváří hladké světlejší povrchy, avšak povrch je náchylnější k vyšší pórovitosti, vytváření map a mramorování.

Bednění by mělo být navrženo tak, aby bezpečně přeneslo veškerá zatížení. Měl by být zvolen takový materiál, který je dostatečně tuhý a odolný vůči navlhnutí, aby nedošlo k nadměrným průhybům a deformacím, které by měly vliv na výslednou rovinatost povrchu. Problematickým místem jsou styky bednicích desek. Ty by měly být rovnoměrně dotaženy spínacími prvky a dostatečně utěsněny, aby nedošlo k úniku cementového mléka. Stejná opatření se týkají i hran, kotvení a návazností hotových betonových ploch na bednění. Na jednu betonovanou část konstrukce nelze používat bednicí desky od různých výrobců, kombinovat staré a nové, či snad desky s různými povrchy. Spravované bednění je lépe vyřadit z použití pro výrobu pohledových betonů, použité bednicí desky by měly být bez mechanických poškození od hřebíků, vrutů či jiných ostrých nástrojů, která by na bednění mohla zanechat škrábance. Smontované bednění by mělo být zcela čisté, zbytky betonu či cementový závoj jsou nepřípustné. Takto připravené bednění je třeba chránit před znečištěním do doby, než bude započato s betonáží. Pro snadné oddělení bednicích prvků od betonu a pro předejití odloupnutí povrchové vrstvy betonu jsou na očištěné plochy bednicích dílců nanášeny separační prostředky, nejlépe na bázi rozpouštědel. Separační prostředek by měl být nanesen v minimálním množství, rovnoměrně v tenké souvislé vrstvě štětcem, textilií, válečkem nebo tryskou. Přebytky, které tvoří louže, se musí odstranit. Doporučuje se nanést separační prostředek v dostatečném předstihu (rozpouštěla vytěkávají, voda se odpařuje), zároveň je třeba chránit bednění až do doby betonáže před deštěm, rosou, prachem, slunečním zářením a podobně. Vždy je nutné při práci s odbedňovacím prostředkem dbát pokynů výrobce ^[2].

Beton a výztuž
Monolitické stavby z pohledového betonu jsou z hlediska provádění rozděleny na jednotlivé pracovní záběry, které se betonují po sobě. Aby byla zajištěna návaznost jednotlivých ploch, výztuž musí být ze záběru vytažena. Vyčnívající výztuž je nutné chránit proti korozi, aby stékající rez nezbarvila povrch. V průběhu armovacích prací se často stává, že výztuž není zajištěna proti posunutí a deformacím, nebo není zajištěno dostatečné krytí výztuže, následkem čehož dojde k prokreslení výztuže na pohledovou plochu.

Otisků od distančních prvků se nelze vyvarovat, na pohledové ploše jsou znatelné, lze pouze vhodně zvolit jejich rozmístění a počet tak, aby byly méně nápadné.

Samotná betonáž konstrukcí z pohledového betonu by měla být prováděna při teplotách 5-28 °C. Složení betonu (maximální velikost zrn, konzistence) by mělo odpovídat geometrii konstrukce, hustotě vyztužení a postupu betonáže. Pro výrobu pohledových betonů se doporučuje použít portlandský cement a nenasákavé kamenivo. Pro úspěšnou realizaci je třeba použít kvalitnější betony, to znamená minimálně C 25/30 [2]. Složení betonu u pohledových betonů je vždy nutné konzultovat s technologem betonu, v ideálním případě za jeho asistence vyrobit zkušební prvek v dostatečné velikosti a shodnout se na požadovaných a realizačně možných parametrech. Společnost TBG Metrostav má četné zkušenosti s pohledovými betony, dokonce má ve svém sortimentu již připravené a osvědčené receptury pod obchodním označením Easycrete. Podle složitosti tvaru a hustoty vyztužení lze vybírat mezi lehce zhutnitelnými až samozhutnitelnými betony (Easycrete® F, SF, SV). Easycrete jsou betony s vyšším množstvím jemných podílů, čímž je zaručena kvalita, hladkost povrchu s nízkou pórovitostí, současně není nutné pro vyplnění bednění tyto betony hutnit, popřípadě jen lehce. Tyto betony je zároveň možné vyrobit v široké škále barevných odstínů.

Kristýna Chmelíková, TBG Metrostav
foto archiv společnosti TBG Metrostav

Literatura:
[1] Hela R., Šrůma V.: Technická pravidla ČBS 03 Pohledový beton, 2009
[2] Mazurová M.: Základní technologický předpis pro provádění pohledových betonů (zdroj: TBG Metrostav)

Publikováno v časopise Stavba č. 4/2016, str. 66-67