Projev Romana Kouckého při příležitosti otevření Trojského mostu

Most, zejména most městský, je vždy významným architektonickým počinem. Architektura, nevyjímaje tzv. inženýrské stavby, hledá v jedenadvacátém století znovu svoji ztracenou pozici. Lidé nové architektuře příliš nevěří… Dvacáté století bylo vpravdě revoluční a přelom tisíciletí revoluci dovršil. Změnily se po tisíc let vytvářené hodnoty. Změnilo se měřítko, materiály i technologie. Změnil se celý globální svět. Velké stavby světa jsou dnes opravdu VELKÉ. Stavby u nás, které by byly z globálního hlediska nějak zajímavé, nemohou být velké už proto, že v našich podmínkách nemají důvod vznikat. Právě proto by ale měly být krásné, chytré a originální. Především musí být, vždy dílem na vrcholu poznání.

Trojský most má rozpětí 200 metrů a lze bez nadsázky říci, že pro Prahu je to rozpětí velké. Z globálního pohledu je dnes toto rozpětí nicotné. O co je most kratší, o to ovšem širší – nesmyslná předimenzovanost dopravních parametrů v Praze je bohužel notoricky známá.
Také proto pro nás nebyl a není důležitý rozměr mostu, ale poměr jeho částí. U mostu je krása dána zejména ideálními poměry – vzájemnými poměry všeho: statického (spolu)působení jednotlivých konstrukčních prvků, celkové geometrie, modulů, detailů, materiálů, barev…
Složitou hrou geometrie a optických klamů se celá konstrukce jeví jako symetrická, lehčí, delší a užší.
Blíží-li se poměr k ideálu, vzniká „Architektura“.
Trojský most, první most v Praze v jedenadvacátém století, má šanci být architekturou.

Vzhledem k navrženým parametrům celku i detailů, zejména vzhledem k poměru výšky a rozpětí oblouku (1/10) a vzhledem ke štíhlosti jednotlivých částí, se jedná o most zcela unikátní, jehož obdobu se prozatím nepodařilo nalézt nikde na světě.
S nadsázkou se dá říci, že úspěšná realizace tohoto řešení dnes přepisuje učebnice architektury a mostního stavitelství.

Na tomto místě se sluší poděkovat.
Myslím, že největší zásluhu na tom, že most má elegantní tvary a detaily má architekt Libor Kábrt, který všechny tvary a detaily na stavbě koordinoval.
A tím, kdo jako první dokázal, že je možné se zabývat obloukem s poměrem 1/10 je inženýr Ladislav Šašek, který s námi spolupracoval na většině našich mostů.

Jsem rád, že dnes mohu tento most otevřít s primátorem Tomášem Hudečkem, který sice nemá s touto stavbou moc společného, který ale měl odvahu postavit most jiný. Most, který nám umožní hledat nové vize Prahy. Tomáš Hudeček měl odvahu zásadně proměnit pražské plánování a tato klíčová proměna dnes vrcholí hysterickou reakcí na existenci NOVÝCH Pražských stavebních předpisů. Je to reakce „přátel starých pořádků“.
Most je cestou přes překážku, odjakživa má ale i symbolický význam…
Mějme tedy všichni odvahu symbolicky tímto mostem vstoupit do skutečného jedenadvacátého století a projít k nové vizi Prahy.
Roman Koucký, Praha, čtvrtého října 2014
foto: Ester Havlová