Naším záměrem bylo vytvořit pohodlné bydlení s maximální
možností přístupu do exteriéru. Zároveň zde byla snaha po zachování soukromí a
vlastní identity v rámci regulativů stanovených územně plánovací dokumentací. Z
těchto skutečností vyplývá základní figura domu. Přízemní obytná část vytyčuje
spolu s malým skládkem v zadní části parcely jakési atrium. Vpředu je venkovní
pobytový prostor ohraničen vlastní stavbou a dvěma zdmi. Vznikají tak jakési
„meziprostory“, kdy se nacházíme již ve venkovním prostředí, ale přesto jakoby
ještě v domě.
Vnitřní rozvržení ctí archetypální princip setkávání se v hlavní obytné
místnosti s kuchyní. Soukromé pokoje, respektive ložnice jsou pak poměrně malé.
Přístup do všech místností je možný z ústřední haly – jakési dvorany, která
tvoří hlavní komunikační jádro celé stavby.
Dispozice je vepsána do dvanácti čtverců (tři čtverce na šířku x čtyři čtverce
na délku) a vychází z funkce jednotlivých místností i z orientace objektu ke
světovým stranám. K jižní fasádě přiléhá hlavní obytný prostor se stolováním a
kuchyní. Dále se v domě nachází tři ložnice, pracovna a koupelny se šatnou jako
samozřejmou součástí ložnicové části. Komora a spíž sousedí z kuchyní. Z
hlavního obytného prostoru i ze všech obytných místností lze francouzskými okny
vstoupit na terasy.
Stavební pozemek má plochu 565 m2 s delší stranou
orientovanou severojižně. Hlavní hmota domu má půdorysný tvar obdélníka o
rozměrech 10,80 x 15,40 m. Dům má valbovou střechu se sklonem 25° se zaatikovými
žlaby.
K domu přiléhá na západní straně přístřešek pro parkování, který nahrazuje
garáž, je tvořen dřevěnými trámy vloženými mezi dům a zeď oplocení, zastřešený
skleněnou střechou.
Obvodový plášť stavby tvoří režné zdivo z betonových tvárnic,
nosné zdi a příčky jsou zděné. V místnostech je zachován průhled do krovu.
Podlahy jsou z dubových prken, okna hliníková. Krytina na šikmé části střechy
je z cembritových šablon. Zaatikové žlaby jsou izolovány fólií.
Autorská zpráva
Rostislav Švácha – Vila
manželů Zemenových
Okolí každého většího českého města se podle slov architekta
Pavla Hniličky mění v „sídelní kaši“, ve směs nákupních středisek, malých i
větších výrobních podniků, benzínových pump a stereotypních sestav rodinných
domků, které se už mezi lidmi dočkaly mnoha škádlivých přezdívek. Když se však
mezi takovými domky octne vila nebo vilka s kvalitnějším a aktuálnějším
architektonickým ztvárněním, terčem vtipů se obvykle stane i ona. Její
stavebníci museli před časem překonat námitky stavebního úřadu, který bývá
kvalitní architekturou zaskočen a nejčastěji v takových případech soudí, „že se
to tam nehodí“. Pokud takový úřad stavebníka nedonutí, aby svůj cihlový nebo
betonový dům v minimalistickém stylu pěkně a barevně omítnul, přikáže mu aspoň
pokrýt ho normální sedlovou nebo valbovou střechou. A těch úsměšků a dobrých
rad od stavebních dělníků a řemeslníků při prováděcích pracích! Stavba hodnotné
architektury uprostřed dnešních satelitních osad se tak stává napínavým
dobrodružstvím, a to jen pro silné a vyrovnané povahy.
Tím vším museli projít manželé Eva a Luboš Zemenovi, když pro svou vilku
vyhledali parcelu v typické satelitní zástavbě českobudějovického předměstí
Rožnov, nedaleko Včelné. Před jinými stavebníky, kteří si chtějí postavit
obydlí v nějakém aktuálním stylu, nicméně Zemenovy zvýhodňoval fakt, že jde o
praktikující architekty, kteří si dovedou představit, na jaké obtíže při
schvalování svého projektu a při jeho provádění asi narazí. Smířili se
například už předem s faktem, že jim regulační podmínky pro tuto čtvrť nedovolí
navrhnout plochou střechu, a obrátili toto omezení v klad. Neomítané zdi z
betonových tvárnic naopak před úřadem i před odsudky kolemjdoucích uhájili.
Díky tomu všemu si postavili originální, a přece skromný dům, v typologii
vilové architektury nezvyklý svou přízemní či jednopodlažní prostorovou dispozicí.
Navrhli pro sebe a pro své děti stavbu s napůl tradičním a napůl velmi moderním
vzhledem, nápaditým půdorysem a vlídným vnitřním prostorem.
Zvenku se dům jeví jako podlouhlejší kostka z tvárnic, krytá
nízkou valbovou střechou. Symetričnost tohoto tvaru mírně narušuje rozestavění
oken, ale posilují ji naopak dvě rovnoběžné zídky před domem. Symetrická
skladba, tvar střechy i přiznané spárování mezi tvárnicemi odkazují diváka k
tradici klasicismu, avšak také k jednoduchým stavbám se střechou a pevnými
zdmi, jaké ve 20. století navrhovali Američan Louis Kahn nebo česká architektka
Alena Šrámková. Zídky před vilou i malý samostatně stojící sklad za jejími zády
mají pomoci vytvořit polouzavřené prostory pro dětské hry a zajistit zároveň
povlovný přechod mezi veřejným prostorem ulice a soukromými prostorami ve vile.
Když do ní vchodem na boku vstoupíme, uvítá nás za chodbičkou obdélná dvorana s
horním osvětlením, jádro domu obklopené kolem dokola vysokými skříňovými
dveřmi. Některé dveře vedou opravdu do skříní, jiné však do ložnic a dětských
pokojů, které na třech stranách tvoří obvod stavby. Na stranu čtvrtou, směrem
do ulice, umístili Zemenovi rozlehlou obytnou halu s kuchyňským koutem. Veliká
okna spojují prostor haly s okolím. Tak jako dvorana uvnitř vily, i hala má
jednoduchou obdélnou formu. Příjemné proporce, dobré přirozené osvětlení a
zvláště pohled do dřevěného krovu však stačí na to, abychom si v ní nepřipadali
jako uvnitř krabice.
Psáno pro knihu Slavné vily Jihočeského kraje
Stavebník: Eva a Luboš Zemenovi
Autor: Ing. arch. Eva Zemenovám Mgr. A. Luboš Zemen
Hlavní dodavatel: Pozemní Stavitelství ČK s.r.o.; stavbyvedoucí: Jan Berný
Truhlářské konstrukce: Karel Rangl
Plocha pozemku: 565 m2
Zastavěná plocha: 208 m2
Obestavěný prostor: 920 m3
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,