Rodinný dům v Kutné Hoře

Při návrhu tohoto domu hrálo největší roli prostředí. Ulice leží blízko historického centra Kutné Hory, v údolí říčky Vrchlice. Přes ulici je rybník Haering, kde je možné spatřit volavky, čápy, a někdy i labutě. Celé údolí je plné zeleně. Vlahé podvečery jsou naplněny kuňkáním žab a zpěvem ptáků. Občas je slyšet klepání strakapoudů. Jednou jsem nad hladinou Vrchlice zahlédl i ledňáčka.

Dům je umístěn v půdoryse bývalé kamenné stodoly, jejíž statický stav nedovolil ji zachovat. Hmotově je dům obdobný jako původní stodola, také se sedlovou střechou orientovanou stejným způsobem. Dům využívá dramatického terénu a orientace ke světovým stranám. Vykopaná zemina pro zahloubení domu byla použita pro navýšení plochy zahrady, ze které se tak nabízí lepší pohled na rybník. 

Vstup z terénu je možný jak do přízemí, tak do patra. V suterénu je díky bazilikálnímu osvětlení možné umístění našeho architektonického ateliéru. Zalomení pro tato okna vytváří v obývacím pokoji lavici. Štít směřuje jihovýchodním směrem a skýtá úchvatný výhled na výše zmíněný rybník. Dům je postaven z voštinových cihel, které nabízejí kromě energetické úspornosti i akumulační komfort.  Jihozápadní stěna je opatřena dřevěnými lamelami z tepelně upraveného borového dřeva. Lamely jsou pevné a jsou naklopeny tak, aby v letních měsících bránily přímým slunečním paprskům a nedocházelo tak k přehřívání interiéru. Naopak v chladnějších měsících, kdy je slunce nízko, se jeho světlo a teplo dostává mezi lamelami dovnitř a teplé tóny dřeva příjemně prohřívají místnosti za okny. Posuvné okenice jihovýchodního štítu umožňují regulovat sluneční světlo a teplo dle aktuální potřeby.

Kompaktní tvar domu, jeho zasazení do svahu a aktivní využívání slunečního světla pomáhají snížení energetické náročnosti na minimum. Rozmístění dispozic je jednoduché a účelné. Dešťová voda je jímána a využita pro zalévání zahrady, která je díky nadšení a citu mé ženy plná ovocných stromů, bylin plných vůní a květů, které dotvářejí náš domov.