Technologie památkové péče z pohledu odborníků ČKAIT

Dne 19. června 2014 se v sídle České komory autorizovaných inženýrů a techniků konala tisková konference na téma technologie památkové péče. ČKAIT se snaží o podporu maximálně exaktních metod a přístupů k památkám a na druhé straně i o to, aby památky byly vraceny do života a nestávaly se jen mrtvým, nákladně udržovaným majetkem zatěžující společnost nadměrnými výdaji. V oblasti materiálu pro obnovu je nutné najít správnou rovnováhu mezi požadavky na technologie a postupy dnes málo užívané a postupy novodobými, které poskytují dostatečné záruky kvality provedených oprav a jejich delší životnost.

Památková péče je od svých počátků spojena se stavební činností a prací stavebního inženýra. Již v 19. století se na opravách a restaurování památek podíleli stavební inženýři, znalí vlastností materiálů a z nich vytvořených konstrukcí. Ani dnes tomu není jinak, činnost jednotlivých profesí, i vedení projektů, oprav restaurování a dalších stavebních zásahů nejsou možné bez účasti stavebního inženýra. ČKAIT se vždy stavěla konstruktivně k oblasti památkové péče a její členové ochranu památek nepojímají jen jako omezování svých možností, ale především i jako výzvu pro technickou tvořivou činnost.

Památková péče nemůže být záležitostí jen jedné profese, při ochraně památek a jejich dalším využití a prezentaci, jde vždy o dílo kolektivní, kdy spolupracují specialisté znalí dějin umění, archivnictví až po odborníky, kteří se zabývají materiálem a jeho uchováním. Zásadním problémem památkové péče je tak odbornost, která musí být založena na celkové znalosti problematiky ve všech rovinách. Proto zde není místo pro schematická doporučení bez znalosti celku a vlastností materiálů a konstrukcí. V současné době je nutné podporovat snahy o preferování řemeslných oprav, které jsou ve svých výsledcích lepší než postupy restaurátorské – mnohdy nákladnější a ve výsledku nijak kvalitnější.
Samostatnou kapitolou památkové péče je otázka případných náhrad na odlišné provedení některých částí památek, které je nákladnější v případě užití méně obvyklých technologií nebo v tvarovém řešení historické stavby. Jak zde standardně postupovat je stále určitý problém a otázka jak má být kompenzován větší náklad na opravu památky není zatím řešena ani nově připravovaným památkovým zákonem. Tento zákon odborníci z řad ČKAIT pokládají za přiměřený době a možnostem. Tak více než deset let přípravy zákona nového přinese, doufejme, v blízké budoucnosti konečný výsledek.

Důležitým momentem v oboru ochrany památek je i jejich nový status a úloha investora, pro kterého je mnohdy skutečnost, že stavba je památkou, omezením v investičních záměrech. Památky jsou hodnotou, která má být zachována pro budoucnost a spolu s přírodním prostředím jsou hmotným dokladem práce našich předchůdců a tak by měly být předány dalším generacím. Je však nutné najít při jejich ochraně míru, která umožní nahrazení částí již dožilých novými konstrukcemi či materiály. Při přípravě oprav a restaurování památek je nutná dokonalá znalost materiálu a jeho užití a to je dovednost, kde je stavební inženýr nenahraditelný a musí být přihlíženo k jeho doporučením a závěrům. Historické konstrukce mnohdy vyžadují jiné přístupy při posuzování jejich případných nutných úprav, kdy někdejší stavitelé používali často zcela odlišné postupy od těch, užívaných dnes. Zde je pak dobrý výsledek závislý na zkušenosti a dokonalé znalosti těchto historických konstrukcí.

Zásadní vliv na stav památek má i stabilní vlastnictví, které má být měněno co nejméně a hlavně by mělo mít charakter kdysi zrušených patronátů pro církevní stavby a zásad fideikomisu pro větší majetkové celky. Tyto vztahy vznikaly po staletí a dávaly stabilitu pro údržbu staveb v době, kdy vlastně ještě památkami nebyly.

Práce památkáře a stavebního inženýra by měla být oboustrannou diskusí a spoluprací, nikoliv jen vztahem nadřízeného úřadu a žadatele o vrchnostenský souhlas. Jedině vzájemným pochopením obou stran může být problém vyřešen.


TECHNICKÉ PROBLÉMY PAMÁTKOVÉ PÉČE
Při obnově památek je nutné přihlížet k vlastnostem historických materiálů a konstrukcí. Historické materiály a konstrukce mají jiné vlastnosti než materiály současné. Zásady použité pro historické stavby byly v mnoha směrech odlišné od dnešních zvyklostí a předpisů. Zachování konstrukcí z původního materiálu je vždy prioritou, nicméně je třeba připustit, že v některých případech není dochování původní konstrukce technicky možné.
Současné materiály mají jiné vlastnosti a životnost, ale jejich užití pro památkové objekty je méně vhodné. U památkově chráněných objektů nebo i na objektech v památkových rezervacích a zónách je požadováno užití materiálů, které dnes pokládáme za materiály nižší životnosti, nebo jsou požadovány systémy konstrukcí, dnes již podle příslušných předpisů nepřípustné. Znamená to, že investor dostává dílo s omezenými zárukami, nebo dokonce bez možnosti záruky za provedené dílo, podle současných podmínek užití materiálu či konstrukce. Tato nevýhoda není nijak kompenzována, byť je rozhodnutí o užití činěno ve veřejném zájmu.
Odbornost památkové péče je zajištěna Národním památkovým ústavem. Stav, kdy jedna instituce dává odborné vyjádření a vlastní správní úkon vykonává pověřená obec, je danou skutečností, která nebude patrně měněna.
ČKAIT se snaží v oborech, které jí jsou vlastní, tedy v oblasti konstrukce, materiálu a jeho životnosti, popřípadě ve vztahu stavebního díla s vnějším prostředím, s památkáři spolupracovat. Byla uzavřena smlouva o spolupráci  ČKAIT a NPÚ, od které si obě strany slibují zlepšení výsledků v oblasti údržby, restaurování a oprav památek.
ČKAIT bude podporovat zejména exaktní metody a postupy při nakládání s památkami a dále pak i obnovu tradičních postupů a řemeslných oprav. Určitou opatrnost je třeba zachovat v oblasti schematických plánů restaurátorských prací a to i tam, kde by bylo možné použít řemeslné opravy. Mnohdy je výsledek opravy v rámci řemesla ve svém výsledku lepší a věrohodnější. 
ČKAIT pozorně sleduje přípravu nového zákona a má svého zástupce mezi členy přípravné komise. Současný stav zákona pokládá za přijatelný pro budoucí použití a nemá zásadní připomínky k podobě připravovaného zákona. Zákon poměrně podrobně stanovuje i podmínky poznání památek s tím, že stavebně historické průzkumy se stávají vázanou živností s konkrétně stanovenými podmínkami. Otázkou zůstává problém doposud nepoznaných památek, na jejichž ochranu by mělo být pamatováno, zejména tehdy, kdy jsou součástí památkových rezervací a zón.
Ing. Václav Jandáček, autorizovaný inženýr pro obory pozemní stavby, statika a dynamika staveb, člen legislativní komise ČKAIT 

PAMÁTKOVÁ PÉČE A VLASTNÍK (INVESTOR)
Funkční, vychovávající, vzdělávající a samozřejmě se názorově vyvíjející odborná památková péče je nenahraditelná pro zachování historické kontinuity, vědomí sounáležitosti a vztahu lidí k domovině. Sama o sobě je disciplinou konfliktní, protože zasahuje do vlastnických práv.

Výkon památkové péče tedy musí být  trvalé, kompetentní, k historii i novým potřebám pokorné hledání optimálního řešení – nikoli nějaká svévole, ať už kohokoli, nebo univerzálně zakazující či povolující příručka. Významnější než jednotlivost je ochrana celku.

Přitom úkolem památkové péče ve vztahu ke stavbám nemůže být jen konzervace památek – to si lze dovolit jen u minima nejvýznamnějších, kde se vytratil účel jejich užívání a kde to zaplatíme z daní. Klíčové je udržet stavby při životě – zachovat jejich účel a funkce v nových podmínkách nebo najít nový důvod jejich ekonomického trvání – jinak zaniknou. Že se památkové budovy budou měnit a vyvíjet, je nasnadě; dělo se tak i v minulosti, jinak by historická města byla již dávno opuštěna. Dnes potřebujeme jiné vlastnosti oken, kanalizací, vytápění, hromosvodů, dopravy, komunikačních prostředků atd. Jde ale o to, aby tyto změny byly co nejcitlivější.

Také okolí památek je jiné, než v době jejich vzniku – a dost tvrdě na ně působí dopravou, exhalacemi, zvýšením terénu a jeho neprodyšným uzavřením asfalty, chemickou kontaminací nejrůznějšího druhu, z jiných kontinentů zavlečeným invazivním hmyzem atd. Musíme tedy zajistit, aby tomu odolaly. Ne vždy to jde bez nových materiálů, které bývají předmětem sporů.

Při péči o památky a jejich úpravy mají vlastníci – stavebníci a památkáři zcela přirozeně odlišné pohledy, jak to ideálně s potřebnou životností udělat za rozumné náklady. To je v podstatě důvodem vzniku památkové péče. Oba musí být schopni věcné argumentace i vnímání a respektování takto podložených názorů druhé strany. Pak by měli být schopni najít pro památku optimální řešení. Rozumný (kultivovaný a komunikativní) stavebník by neměl mít s rozumným (kompetentním, kultivovaným a komunikativním) památkářem větší problém – jenže:
Celý proces velmi dlouho trvá – na závazné stanovisko (ZS) se někdy čeká i 5 měsíců a 1. ZS vyvolá (díky naší legislativě vytlačující z rozhodování odborníky) požadavek na minimálně 1 další ZS v době, kdy se už na stavbě konečně pracuje, stavebník platí dodavateli prostoje a nájem strojů a lešení a obci zábory.

ZS zpracovávají většinou osoby bez autorizace, a tím i bez odpovídající technické kvalifikace.

ZS není (ve většině případů) u staveb správním rozhodnutím.

Stavebník musí zajistit (sám nebo s pomocí projektanta) soulad svého záměru i s dalšími státem a jeho orgány vyžadovanými podmínkami (hasiči, hygiena, doprava, sítě…), které však ve většině případů jdou u památkových objektů proti sobě.

NEJČASTĚJŠÍ PROBLÉMY VE VZTAHU STAVEBNÍK – PAMÁTKOVÁ PÉČE
Za technicky nebo technologicky nevhodné až vadné závazné stanovisko památkové péče nenese nikdo přímou odpovědnost. Nelze se proti němu přímo odvolat.

Nejsou dodržovány již tak pro stavebníka dost dlouhé termíny podle správního řádu. Stavební úřady by měly mít povinnost respektovat závazná stanoviska, jen pokud budou vydána včas.

Je nutné napravit nekonzistentní chování různých částí státní správy.

Zanikly patronáty, byl zrušen princip fideikomisu, památkové stavby jsou ve valné většině případů bez majetkových zdrojů, ze kterých vznikly a byly po staletí udržovány a rozvíjeny. Řešením by mohly být úpravy režimu financování a daní.

Nepružnost výkonu památkové péče. Řešením by byl návrat k odborně zdatným konzervátorům. 

Dvoukolejnost omezující vliv odborníků ve prospěch místních úředníků by měla být zrušena a z Národního památkového ústavu vytvořen Památkový úřad.

Pokud stát zákonem vyžaduje, aby určité činnosti vykonávaly pouze jím (MK ČR) licencované osoby (restaurátoři), měl by současně na sebe automaticky převzít úhradu zvýšení nákladů i riziko škody, kterou tyto osoby mohou způsobit, protože je investorovi vlastně vnutil.

Archeologický průzkum a požadavek na jeho úhradu stavebníkem = právní nejistota vlastníků a zájemců o pozemky

Smyslem těchto připomínek není omezení péče o památky, ale naopak obrácení jejího výkonu od byrokratického rituálu k památkám jako takovým.
Ing. Jaroslav Jelínek, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby


ČKAIT A PÉČE O PAMÁTKY + NĚKTERÉ PROBLÉMY OCHRANY PAMÁTEK NA PŘÍKLADU KARLOVA MOSTU
Stavební inženýr je, zejména při restaurování a opravě stavebních památek, první, kdo se se stavbami setkává. Může tak upozornit na význam stavby nebo jejích částí, které jinak unikají pozornosti. Jde především a technické a technologické prvky, protože profesionální památkáři se opírají především o dějiny architektury, nikoliv o dějiny stavitelství.

O dostatečné vzdělání a přehled svých členů se stará i ČKAIT. Jde zejména o následující aktivity:
– každoročně vydávané stavební knihy (např. český, moravský funkcionalismus, meziválečná průmyslová architektura. malé pivovary a další)
– spoluprací profesních organizací zemí Visegradské čtyřky vyšly čtyři knihy Technických památek ČR, Slovenska, Polska a Maďarska. V každé knize je 6 staveb z každé země
– ČKAIT a ČSSI vydal mapu technických památek
– ČKAIT je hlavním partnerem Kolegia pro technické památky a spolupořadatelem bienále o technických památkách
– podíleli jsme se i na výběru témat zlatých pamětních mincí, vydávaných ČNB (pětileté cykly Technické památky a Mosty)
– v roce 2000 byla podepsána dohoda o spolupráci mezi ČKAIT a NPÚ
o pomoc odborníků z ČKAIT při obnově brněnské vily Tugendhat
o kniha Příprava vápenných malt v péči o stavební památky
– spolupráce s Národním technickým muzeem na přípravě Centra stavebního dědictví, které vzniká v Plasech

Ve své historii prošla každá stavba řadou úprav. Je proto nutné vždy najít shodu v tom, které části budou zachovány, často i na úkor jiných.

Co zasluhuje ochranu:
– původní materiály a dnes již nepoužívané stavební technologie
– stavby s původním provozem
– stavby spojené s významnou událostí nebo osobností
– stavby krajinotvorné, dominantní nebo jinak místně významné

Co zachovávat:
– autenticitu
– původní provoz (alespoň částečně)
– působení stavby na člověka

Konkrétních zkušeností s památkovou ochranou je mnoho. Ne vždy se daří najít společnou řeč, často ke škodě posuzovaných staveb. Špatná je nejen malá ochrana, ale i ochrana, případně požadavky neúměrné významu posuzované stavby. Několik problémů bude prezentováno na průběhu opravy Karlova mostu v Praze.
Ing. Václav Mach, autorizovaný inženýr pro obory mosty a inženýrské konstrukce, statika a dynamika staveb a geotechnika


Přednášející na tiskové konferenci ČKAIT
Technologie památkové péče z pohledu odborníků ČKAIT

Ing. Pavel Křeček, předseda ČKAIT
Autorizovaný inženýr pro obory stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství a městské inženýrství.
Úvodní slovo na tiskové konferenci
Zakládající člen ČKAIT, člen Ustavujícího výboru ČKAIT a v pořadí druhý předseda ČKAIT od roku 2008. V technické kariéře vystřídal postupně všechny úrovně řízení staveb od stavbyvedoucího po projektanta, hlavního inženýra projektu a šéfa vlastní konzultační firmy Komprin s.r.o. Stavby, na kterých se v těchto pozicích podílel, ležely v oborech staveb vodního hospodářství, staveb dopravních, inženýrských celků charakteru městského inženýrství, částečně staveb průmyslových a územního plánování v prostoru Prahy a jejího širšího okolí.
V současném roce 2014 nastupuje své třetí tříleté volební období jako předseda ČKAIT.

Ing. Václav Jandáček, člen legislativní komise ČKAIT
Autorizovaný inženýr pro obory pozemní stavby, statika a dynamika staveb
Technické problémy památkové péče
Má dlouhou praxi v navrhování nosných konstrukcí z oceli, betonu i dřeva. Vždy se aktivně zajímal o dějiny umění, památkovou péči a technické památky. Spolupracoval na obnově řady památkových objektů (kostely na Rakovnicku, historické domy v Praze, pomníky Jana Žižky a Jana Husa aj.). Je členem Domácí rady Klubu Za starou Prahu, Komise Rady hl. m. Prahy pro udělování grantů vlastníkům památkově významných objektů a vědecké rady Národního technického muzea.

Ing. Jaroslav Jelínek
Autorizovaný inženýr pro pozemní stavby
Památková péče a vlastník (investor)
Má dlouholetou praxi z pozice dodavatele a v posledních desetiletích investora v řízení a koordinaci technicky a technologicky náročných, převážně památkových staveb. Vždy se zajímal o historii se zaměřením na její technické a ekonomické souvislosti. Proto se od počátku své praxe snažil zabývat obnovou a revitalizací památkových objektů a hledal pro ně vhodná technická řešení s využitím klasických i nových (často znovuobjevených) technologií. Je přidruženým členem Společnosti pro technologie ochrany památek.

Ing. Václav Mach, čestný předseda ČKAIT
Autorizovaný inženýr pro obory mosty a inženýrské konstrukce, statika a dynamika staveb a geotechnika.
ČKAIT a péče o památky + některé problémy ochrany památek na příkladu Karlova mostu
Přední odborník a znalec v oboru mostních konstrukcí v ČR. Čestný předseda ČKAIT (byl člen Ustavujícího výboru ČKAIT a jejím prvním předsedou v letech 1992 – 2008). Jeho celoživotní pracovní působení je svázáno s profesí projektanta, v letech 1992 až 2005 pracoval jako vedoucí projektant ve společnosti VPÚ DECO Praha. Svou profesi vnímá s přesahem ke stavbám obecně a jejich historické funkci a vývoji. Navrhl nebo se podílel na návrzích celé řady mostních konstrukcí (např. silniční most přes Berounku v Lahovicích), lávek pro pěší (mj. lávka u Strakonického hradu), a dalších staveb. Je autorem několika vynálezů a nositelem řady profesních ocenění. V roce 2014 získal Ing. Mach ocenění za celoživotní práci a aktivitu v oboru mostních konstrukcí.
V současné době působí jako nezávislý expert a konzultant.

Ing. Svatopluk Zídek, člen představenstva ČKAIT, předseda OK ČKAIT Karlovy Vary
Autorizovaný inženýr pro obor pozemní stavby
Závěrečné slovo na tiskové konferenci
Dlouholetá praxe v oboru pozemních staveb, pracoval na pozici hlavního stavbyvedoucího, hlavního inženýra a ředitele závodu Pozemních staveb, byl ředitelem První stavební a.s. Karlovy Vary. Působí v řadě dalších institucí – Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI (předseda), Asociace inovačního podnikání, je člen rady pro normalizaci (Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví). Od roku 2012 je jednatelem Informačního centra ČKAIT. Za svoji dlouholetou činnost byl v Senátu PČR oceněn titulem Osobnost stavitelství 2009, od SF ČVUT Praha obdržel Šolínovu medaili FS ČVUT, získal čestné členství od partnerských inženýrských organizací z Polska, Maďarska, Slovenska a čestné členství od ČSSI, kde byl prezidentem v letech 2006 – 2011 (nyní člen prezidia). Město Karlovy Vary mu v květnu 2014 udělilo Čestné občanství města Karlovy Vary.
tisková zpráva