Telegraph

Před rekonstrukcí byl Telegraph prázdnou nevyužívanou budovou v podprůměrném okolí. Idea investora byla jednoduše využít spící objekt pro vystavování obrazů ze své sbírky.

Adaptace skeletové budovy pro nový program nebyla jednoduchá – program byl větší než budova, nepodařilo se koupit vedlejší malý dům, a zároveň nebylo možné překročit počet modulů určených pro galerii. Původní objekt je zvenku památkářsky zachován. Původní etážová výroba = schodiště a podlaží. Komprimovali jsme zázemí do jednoho a půl modulu. Přesunuli jsme výtah a ke schodišti přibyl světlík v půlmodulu. Do domu je vložena stěna, „žiletka“ z  červených těžkých akustických cihel. Ta je viditelná, neomítnutá, a odděluje schodiště a nový provoz na patrech.
 
Do budovy vstupujeme přes původní schodišťový trakt, který je akcentován rizalitem na fasádě. Minimální foyer je podpořený výše zmíněným nově probouraným světlíkem přes výšku celé budovy. A láká nahoru do vyšších pater.

Program byl od začátku jasný. Galerie musela být striktně na terénu, aby měla blízko k lidem. S ulicí je spojena okny a velkými vraty. Betonové hrubé plotny před vstupem mají evokovat nový červený koberec. Na fasádě přízemí je legální graffiti stěna – náplň budovy se snaží vystupovat vně a vtahovat kolemjdoucí.  Na dalších patrech mělo vzniknout coworkingové centrum, kavárna s terasou, multifunkční sál, byt pro rezidenčního umělce a loft.

Využití a řešení jednotlivých částí budovy:

1NP
Galerie v přízemí je jako nová technologie. Už tu nejsou stroje, ale kurátorsky silné výstavy s náročným architektonickým pojetím. Otryskaný (očištěný) skelet byl doplněn univerzálním roštem pro světla a paravany.

2NP
Coworkingové centrum je hybrid mezi zcela otevřenou kancelářskou krajinou a samostatnými kancelářemi. Mix umožňuje pestrost situací, tj. kvalitní kancelářský provoz. Půdorys je po obvodu prosvětlen ze tří stran. V rozích jsou samostatné (oddělené) prosklené kanceláře. V hloubce dispozice je chillout zóna a zasedací místnost. Vnitřní schodiště prostor propojuje s kavárnou ve 3. NP. Prostor je komponován skeletem a průběžnými liniemi světel.

Barvy a materiály odkazují k továrnímu prostředí. Nikoliv citací, ale romantickou interpretací. Stoly jsou tvarované jako ponky, knihovny jako skříňky v šatnách pro dělníky. Barevnost ze základních odstínů je v barvách soustruhů, frézek… Základní fabrikantská zelená, modrá jako na jeřábu, oranžová jako na rukojeti kladiva. Soubor zrcadel odkazuje k ochranným sklům na strojích, které chrání před odletujícími jiskrami.

3NP
Provozovat kavárnu mimo parter je vždy výzva. Díky mixu funkcí budovy, atraktivitě programu galerie a vyprahlosti okolí kavárna funguje. Do původně nejvyššího podlaží jsme ve dvou polích historického železobetonového skeletu prolomili atrium. Díky němu má interiér i exteriér. Strmá tribuna dodává výšku a lze pokračovat na zelenou střechu loftu nad ní. Kavárna je provozně i bistrem s denní nabídkou obědů. Je propojena zkratkou do coworku formou tubusu.

Prostor kavárny je napojen na multifunkční místnost, která funguje jako pravidelné kino s elevací a zatemněním, nebo jako prostor pro talkshow a jiné akce.

Interiér je výrazově úsporný, nikoliv však chladně minimalistický.  Vystavujeme historický skelet, který je ve stropních polích doplněn hnědočerveným trapézovým plechem, barevnost rezonuje v probarvované broušené betonové podlaze. Tvarosloví vkládaných objemů je odkazem na průmyslový objekt. Bar používá mřížoví starých oken a schodiště tvar sila. Oba jsou pokryty zelenou gumou pro dopravníkové pásy. Stoly jsou překližkové se signálně žlutou hranou, barva je použita s efektem do ztracena, jen jako akcent. 

Prostor je doplněn výtvarným objektem Mladého Nikoly Tesly od Michala Cimaly.

Na tomto podlaží je i byt s ateliérem hostujícího umělce.

Inovativním řešením celého objektu jsou dvojité podlahy, v nichž jsou skryty instalace; zejména vzduchotechnika je mimo drobné výústky neviditelná.

4NP
Celá nástavba je jiný svět. Původní dům – střih – nástavba. Dole kvalitní prostředí pro práci a občerstvení vs. kvalitní prostředí pro slavností pobyt a dobrou party. Jakoby extrakt zásadních momentů z typologie vily.

Když jsme Telegraph navrhovali, pracovně byl loft nazván bytem milovníka umění. Je realizován jako novodobý měšťanský salon, kde se má setkávat společenská elita. Pro toto je v interiéru loftu užitý princip scény. Vše vyrůstá z podlahy, případně se jedná o úseky stěn a svítících podhledů, které mají barevnost a detail. Vše ostatní je natřeno černou barvou a „neexistuje“.

Prostor je pomyslným jevištěm se třemi ústředními motivy:  Kuchyní, jídelním stolem a měkkým sezením. Všechny tři měly být svébytné, odlišné. Tři naprosto odlišné elementy plující černým prostorem. V převýšeném prostoru jsou tyto shora osvětleny jako na divadle. Z měšťanského salonu zůstaly jen atributy. Tato abstrakce umožňuje kombinaci měkkosti obýváku a haly se současným uměním.

Po obvodu je ochoz pro pozorovatele – na jevištních tazích zde pod stropem visí umění.

Princip celého interiéru je představen a koncentrován v podobě jídelního stolu. Ten je umístěn do středu. Tvar stolu je ryze moderní. Pro desku byl zpracován speciální grafický návrh. Vychází z historické analýzy hanáckého šátku. Charakteristické prvky byly vybrány a nově uspořádány na malbu stolu. Analýza a aplikace byly provedeny restaurátory. Subtilní podnož z výpalků má ferrari červenou barvu.

Charakteristickým materiálem pro gastronomii je nerez. Proto je v kuchyni použit nerezový průmyslový gastroblok z velkokapacitní kuchyně a je zastropen autorskou digestoří opět z nerezu. Tvarově se zde odkazujeme na přenosku gramofonu.

Průhled do chodby v čele loftu je zároveň z druhé strany výlohou s vystaveným alkoholem lákajícím hosty.

Prostor posezení je tvořen dominantní sedačkou a několika křesly, která umožňují různé varianty rozmístění pro různě veliké společnosti. Je třeba nabídnout soukromý hovor i hovor ve vícečlenném kolektivu. Sezení je doplněno starožitnými stolky a nízkými kovovými stolky s blackfossil kamennou deskou.

Součástí prostoru loftu jsou dvě ložnice s koupelnami. Ložnice jsou míněny jako zážitek. Trapézový plech na stěnách je podobný plechu na fasádě nástavby. Každá z ložnic je trochu jiná. Dominantní je vždy postel, jednou v nice, jednou s baldachýnem. V obou ložnicích jsou prosklené kabiny koupelen, prostor je oddělen rafinovanou průsvitnou látkou. Barevnost je podobná loftu, ale celkové vyznění chce být rozvernější. Náladu je možno měnit barevností světla.

Loft je orientován na střešní zahradu, která je nad banální střešní krajinou, s výhledem do periferie. Nečekaný a skrytý zážitek nad běžným městem. Stínění je zajištěno posuvnými slunolamy. Ty jsou vytvořeny ze znovupoužitých továrních oken již neexistující haly. Byly přivezeny z jiné stavby Ječmen studia a propleteny stínícím materiálem. Stejná okna jsou použita jako podklad pro neonové hlavy na straně do ulice. Ze zahrady je možno vystoupat na nejvyšší úroveň – střechu loftu, která je palubou nad městem.

Pro vznik nástavby bylo nutné posílit únosnost skeletu. Původní z pohledu dnešních norem nevyhovoval. Tvarování nástavby dávalo mnoho možností. Limitami bylo zachovat oslunění v přízemí protějšího bytového domu a nízkou hmotnost nástavby. Zvolili jsme jednoduchou nástavbu bez ambice vytvářet na utilitárním skeletu architektonickou dominantu. Naší snahou bylo přiblížit se pragmatickému myšlení jako při rozšíření průmyslového provozu. Komponovat až v druhořadé důležitosti.

Recyklace
Původní tovární okna byla důsledně repasována včetně otvírání. Dále jsou zde použita podobná, dobově totožná, z bourané haly nedaleko, z naší jiné stavby. Nové použití v nových situacích potvrzuje koncept romantické inspirace. Glorifikovali jsme skelet jako nejvariabilnějšího systém, jaký může být. Zachovali romantiku starých továren. Kdysi jsme v jedné z nich bydleli v Ústí nad Labem…

Inspirace Le Corbusierem – vila Paris s galerií (loft). 
Pocta Arno Brandelhuber – rekreace u Berlína (otvory v „žiletce“).

Autorská zpráva
Fotografie: Kiva, Tereza Oprchalová

Místo stavby: Jungmannova 2, Olomouc 
Autoři: Lukáš Blažek, Eva Blažková / Ječmen studio
Investor: Robert Runták 
Spolupráce: Vojtěch Jemelka, Lucie Vyhlídalová, Anna Kutrová, Jan Skoček
Zastavěná plocha: cca 507 m2  
Užitná plocha: 1512 m2  
Obestavěný prostor: 7880 m3 
Projekt: 2016–2018
Realizace: 2018–2021  
Náklady: 100 mil. Kč

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*