Tři pokusy o Wrighta

Při výběru těchto tří rodinných domů (rodinný dům s provozovnou, rodinný dům v Benešově a rodinný dům v Havířově) se ukázalo, jak moc se cesty všech tří autorských týmů vzájemně propojily. Hodnocení, zda je tato skutečnost ovlivnila, nechávám na čtenáři. Jinými slovy: posuďme, zda jsou domy v něčem podobné.

Kamil Mrva s architektem Hynkem Holišem navštěvovali společně stejnou střední průmyslovou školu, Šárka Holišová Šochová sbírala své první zkušenosti u Markéty Cajthamlové. Kamil Mrva na počátku své kariéry podnikl studijní cestu za stavbami F. L. Wrighta[1]. Markéta Cajthamlová pokládá za velký vzor inspirace velkorysost amerických domů ze 40.–50. let minulého století[2]. Podotýkám, že na tento fakt nebyl brán při výběru staveb zřetel a vyplynul až po zevrubném zhlédnutí staveb. Na začátku jsme jen s redakcí vytipovali stavby jaksi latentně souznící. Je spojující vlastností publikovaných domů velkorysost, která je v českém prostředí dle mého názoru vzácná?

Lokality
Tři prezentované příklady realizací stojí na předměstí měst. Říčany i Benešov jsou města s přibližně 15 tisíci obyvateli, Havířov má cca 75 tisíc. Všechna tři města mají silnou vazbu na významná sídla v České republice. V případě Říčan a Benešova je to Praha, u Havířova Ostrava. Ani v jednom případě se však nejedná o rezidenční čtvrť, která by oslovovala svou urbanistickou hodnotou jako Ořechovka, Masarykova čtvrť a obdobně hodnotné části města, které lze nalézt i na úrovních okresu a která zpravidla vznikla na počátku 20. století.

Rodinný dům v Říčanech stojí v ustálené zástavbě rezidenční čtvrti Říčan. Klidná lokalita s až vesnickou atmosférou nese znaky zřejmě původně chatové osady. Úzké ulice, zahuštěná zástavba. Městský charakter se vytratil. V tomto měřítku nemá místo předpoklady pro velkorysé řešení, ke kterému architektka Cajthamlová ve svých domech inklinuje a k němuž se hlásí.

Rodinný dům v Benešově, co se dostupnosti a blízkosti centra týče, má velmi podobné vazby jako realizace v Říčanech. Samotná lokalita je však velmi roztříštěná. Dům stojí v přímé vazbě bytových domů z 50. let, panelového domu z přibližně 70. let, průmyslového objektu a původní řadové zástavby, kterou nahrazují novostavby bez návaznosti na původní uliční čáru. Situaci bych si dovolil popsat souslovím „kontext v ne kontextu“.

Lokalitu v Havířově výrazně ovlivňuje okolní krajina více než vazba na centrum Havířova. Velké pozemky na mírných svazích s výhledy na Beskydy působí venkovsky. Potenciál k velkorysosti nalézám až u tohoto místa. Připomíná mi vzdáleně resort v pražské Chuchli, kde vyrostlo několik vil (záměrně nepublikovaných) pro bohatou klientelu.

Parcely
Architektka Cajthamlová u domu v Říčanech řešila konflikt mezi orientací parcely a soukromím v domě. Dalším prvkem, který ovlivnil uspořádání stavby, je malá cukrářská provozovna, u níž bylo nutné přímé napojení na komunikaci, aby se zákazníci nekřížili s rodinným životem. V domě je zřejmé, že při navrhování zvítězilo soukromí, které nabízela jen severovýchodní orientace.

Obdobný konflikt řešili i architektonický pár Hynek a Šárka Holišovi. Nesourodá okolní zástavba, u které je zřejmé, že se bude proměňovat, přivedla architekty k poloatriovému řešení. Stavba se jednoznačně vůči okolí vymezuje. Velmi mírná jižní svažitost pozemku navíc tomuto řešení umožňuje navození dobré světelné pohody.

Architekt Kamil Mrva měl startovní čáru posunutou hodně daleko. U parcely nebylo nutné konflikt z prvních dvou domů řešit. Velikost, výhledy, orientace i vyžadované soukromí řešilo pouhé umístění stavby v horní části pozemku. Hlavním úkolem tak pouze bylo „nepokazit místo domem“. Návrh si investor vybíral z vyzvané soutěže, samotný předvýběr architektů v soutěži předznamenal jedinečný výsledek.

Domy
Rukopis Markéty Cajthamlové vnímám jednak z použitých materiálů, ale i v půdorysných vazbách. Dominuje převýšený obývací prostor vymezený i v samotném objemu stavby. Ložnice jsou napojeny na prostorné schodiště osvětlené horním světlíkem. Dům tak působí velmi prostorně, ale s ohledem na okolní vazby – lokalitu a parcelu jako takovou – jej za velkorysý dům, ke kterému architekta zpravidla inklinuje, nepovažuji. Osobitý charakter vtiskla architektka domu heraklitovým obkladem, evokujícím břízolitovou omítku. Tento pro Markétu Cajthamlovou typický materiál byl velmi vtipně nahrazen při stavbě domu heraklitem, a to z technologických důvodů.

Pro architekty Hynka a Šárku Holišovy byl přízemní dům samotným zadáním od investora. Hlavním prostorem přinášejícím pocit velkorysosti je zde komunikační prostor. Díky bazilikálnímu osvětlení, pohledovému betonu a proporcím se stal naprosto dominantním.  Přesto zakončení obývacím pokojem není jeho gradací.

Rukopis architekta Kamila Mrvy, tak jak jej známe z menších realizací rodinných domů v beskydském regionu, jako by se na první pohled z tohoto domu vytratil. Na druhý pohled je však vidět, že je to dům blížící se nejvíce ideálu jeho studentských let. Přízemní stavba tentokrát nevyžadovala takový počet ložnic, čehož architekt využil a navrhnul jeden velký, plynulý obytný prostor. To, že ladná křivka fasády takto koncipovanému domu sluší, dokázal již Stanislav Fiala v domě ve Zdiměřicích.

Tři perspektivy pohledu
Lokalita, parcela i zadání investora jasně nastavili nejvýhodnější podmínky Kamilu Mrvovi. Ten je dokonale využil k velkorysému řešení. U Markéty Cajthamlové stejně jako u manželů Holišových jsem mohl poznat šťastné klienty, což je u rodinného domu to nejdůležitější. Jedná se totiž o velmi subjektivní stavby, které může dobře ohodnotit pouze uživatel. Architekti tak splnili stoprocentně zadání. 

POZNÁMKY
[1] Viz Rozhovor s Kamilem Mrvou in Jan Jakub Tesař: O rodinných domech; rozhovory s architekty. Str. 47
[2] Viz Rozhovor s Markétou Cajthamlovou in Jan Jakub Tesař: O rodinných domech; rozhovory s architekty. Str. 22

Publikováno v časopise Stavba č. 1/2017, str. 52-53