Výstava Elly a Oskar Oehlerovi

Muzeum umění Olomouc, Centrum architektury a Spolek Obecní dům Brno pořádají výstavu Elly a Oskar Oehlerovi.

Datum konání: 18. prosince 2007 — 30. ledna 2008
Místo: Galerie architektury Brno

Kurátor a autor koncepce: Jakub Potůček — Pavel Zatloukal
Instalace: Výstavní oddělení Muzea umění Olomouc

Oskar Oehler se narodil 8. ledna 1904 v česko-německé rodině v Přerově. Jeho otec Ing. Franz Oehler (1856-1914), který vystudoval architekturu na brněnské technice (1872-1877), zde až do své smrti v zákopech první světové války působil jako stavitel. Matka Ludmila Koblihová (1870-1932) pocházela z rodiny truhlářů, ale také hudebníků a ctitelů folklóru. Oskar byl nejmladší ze čtyř sourozenců. Českou obecnou školu v Přerově ukončil v roce 1914, německou reálku v Olomouci roku 1921 a v letech 1921-1926 studoval na fakultě architektury brněnské německé techniky. Nemajetný student si o prázdninách přivydělával jako zedník a betonář a poznal tak v praxi stavební řemeslo. Z obdobných existenčních důvodů zřejmě studia po první státnici nadlouho přerušil. 1. června 1926 složil s prospěchem velmi dobře pouze první státní závěrečnou zkoušku. V závěrečné fázi studií si musel hledat zaměstnání. Prvním z jeho zaměstnavatelů se nejspíš stal brněnský architekt Jindřich Kumpošt. Oehler byl u něj zaměstnán v letech 1925-1926 a znovu 1927-1928. V prvním čtvrtletí roku 1928 pak praktikoval v projekční kanceláři architekta Michala Maxmiliána Scheera v Žilině. V letech 1926-1927 pracoval jako architekt projektant u Bohuslava Fuchse. V následujících dvou letech (1928-1929) přechází jako vedoucí architekt do Ostravy ke Karlu Kotasovi. Poslední praktikantská léta strávil v Praze, kde až do roku 1931 pracoval jako vedoucí projektant u Josefa Fuchse. Ztrátu zaměstnání u Josefa Fuchse v důsledku hospodářské krize vyřešil jednak pokračováním ve studiu, tentokrát na pražské německé technice (1931-1933), o rok později pak založením vlastní projekční kanceláře v Praze a současně sňatkem (1932). Za ženu si vzal spolužačku z brněnské německé fakulty architektury Elly Sonnenscheinovou. Narodila se 6. června 1905 v židovské rodině ostravského stavitele Ing. Viktora Sonnenscheina (1873-1942), absolventa německé průmyslovky v Brně (1892), později stavbyvedoucího u architekta Felixe Neumanna v Moravské Ostravě. V letech 1934-1940 byl předsedou Židovské náboženské obce v Ostravě. K matce Antonii Buchsbaumové se nepodařilo dohledat bližší údaje. Jediný sourozenec Elly, který přežil holokaust, sestra Olah Buchsbaumová (někdy uváděna Bukspannová), žila od roku 1922 v Tel Avivu. V roce 1932 se manželům Oehlerovým narodila dcera Renata. Koncem 1éta 1939 se Oehlerovi rozhodli emigrovat do Austrálie, plán se nezdařil a byli internováni v Mnichově a v Berlíně. Po propuštění se uchýlili k rodičům Elly do Ostravy. V létě 1944 byli internováni v koncentračních táborech a dvanáctiletá Renata se až do konce války skrývala v Praze. Po válce nejprve obnovili projekční kancelář v Ostravě. Změnili si příjmení na Olárovi. V roce 1949 odcházejí do Prahy, kde Elly v letech 1951-1953 společně s manželem pracuje ve Stavoprojektu a kde také 22. dubna 1953 umírá.
Oskar dokončuje na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického svoje vysokoškolská studia (1948-1949). Jako trojskupinář nastupuje zaměstnání ve Stavoprojektu. Krátce spolupracuje v ateliéru Jiřího Krohy. Od roku 1951 až do svého penzionování v roce 1964 byl zaměstnán v pražském Hutním projektu, nejprve jako hlavní specialista a v posledních letech jako hlavní architekt. V roce 1966 vystupuje z komunistické strany, aby byl vzápětí vyškrtnut ze svazu architektů. Za Renatou, která okamžitě po srpnové okupaci Československa emigrovala do Rakouska, odchází v roce 1971. 26. května 1973 umírá ve Vídni.

Výstava a doprovodná publikace podchycují tato díla manželů Oehlerových-Olárových:
Kino Odeon v Ostravě, 1930
Sanatorium TBC Ústřední sociální pojišťovny ve Vyšných Hágách, 1932
Vila Antonína a Marie Markových v Praze, 1932
Vila Ladislava Říhovského v Teplicích nad Bečvou, 1933-1934
Zámek Václava Diviše Vysoký Hrádek, 1935-1936
Vila Josefa a Blaženy Kefurtových v Praze, 1935-1936
Pavilon Středomoravských elektráren v Přerově, 1936
Provozní pavilon továrny Kazeto Karla Zejdy v Přerově, 1936
Administrativní budova továrny Kazeto Karla Zejdy v Přerově, 1936-1937
Hotel Bílý kříž ve Starých Hamrech, 1936-1937
Hotel Continental v Plzni, 1937
Byt (v Praze), 1937
Nájemní dům Karla Zejdy v Přerově. 1937-1938
Administrativní budova elektrárny v Přerově, 1937-1938
Administrativní budova továrny Philippa Kneisla ve Všetulech, 1940-1941
Dům nakladatelství Rodina v Praze, 1940
Přestavba centra Moravské Ostravy, 1945
Obytné sídliště zaměstnanců drátovny Báňské a hutní společnosti v Bohumíně, 1946
Hornické sídliště v Ostravě, 1946
Synagoga v Ostravě, 1947
Lázeňská kotelna a obytný dům v Teplicích nad Bečvou, 1947
Lázeňská kolonáda v Teplicích nad Bečvou, 1947-1949
Administrativní budova dusíkárny Ostravských chemických závodů v Ostravě, 1947
Janáčkova koncertní síň v Ostravě, 1949
Gravitační přehradní nádrž a úpravna pitné vody v Klíčavě, 1949-1955
Náměstí Budovatelů v Praze, 1949
Obytný dům zaměstnanců Hutního projektu v Praze, 1954-1955
Obytný dům zaměstnanců Hutního projektu v Praze, 1954-1956
Závod černé metalurgie v Ejpovicích, 1953-1956
Hutní závod pro Československý pavilon na světové výstavě EXPO ´58 v Bruselu, (1957)-1958
Most ve Žďákově, 1958-1967
(Nové) ředitelství Vítkovických železáren Klementa Gottwalda v Ostravě, 1961-1965

K výstavě vychází publikace Elly a Oskar Oehlerovi. Editor: Petr Pelčák, Vladimír Šlapeta, Ivan Wahla, redakce: Pavel Zatloukal, texty: Andrea Jakubcová, Petr Pelčák, Jakub Potůček, Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal.

Zdroj: TZ Centrum Architektury, Brno