Využití staré uhelny

Uhelna z třicátých let 20. století skrytá uprostřed Engelova bloku vysokých škol má atmosféru románů Julese Verna. Místo uhlí se na šikmé výsypce přeměněné ve stupňovité hlediště uhnízdili studenti. Rekonstruovaný prostor má iniciovat přednášky, setkávání a další neformální aktivity školy.

 VŠCHT se na nás obrátila s myšlenkou využít novým způsobem dvorní objekt uhelny v jednom z vnitrobloků budovy A od Antonína Engela z roku 1936. Uhelna postavená jako jednoduchá průmyslová stavba sloužila pro zásobování sousední kotelny až do roku 1985, tedy krásných padesát let. Byla složená z dvojice sil se šikmým dnem, horní zásobovací chodbou a spodní odebírací chodbou, odkud se uhlí v kovových vozících na kolejnicích vozilo ke kotlům. Střední věž nad chodbou nesla cisternu s vodou pro provoz kotelny. Po roce 1985 se objekt nevyužíval, sloužil trochu jako sklad a trochu jako hřbitov nepotřebných věcí. Když nás do něj poprvé přivedl investor, nezdálo se, že by se prostor dal smysluplně využít. Chyběly rovné části podlah a větší prostor. Pohled do řezu s dvěma naklopenými plochami nás přivedl na myšlenku využít jednu stranu jako skloněné auditorium. Rozhodli jsme se zachovat maximum z betonové konstrukce, která je krásná ve své původní účelovosti. Cílem bylo také získat jeden souvislý prostor, který bude sloužit přednáškám, setkáním, neformální práci. Jedna z výsypek byla proto odstraněna, na druhé jsou byly dřevěné stupně sloužící jako hlediště. Vložené schodiště, jako nový objekt v prostoru, propojuje obě výškové úrovně. Betonová konstrukce byla očištěna, ošetřena a vyspravena pouze lokálně v nezbytně nutném rozsahu. Konstrukce nového schodiště je ocelová s přiznaným přírodním černým vzhledem. Povrch stupňovitého hlediště tvoří dubová podlahová prkna.

Autorská zpráva
Foto: Václav Novák


Autoři: Jiří Opočenský, Štěpán Valouch; spoluautor Romana Bedrunková

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*