Věž Hrubý Jeseník

Základnová stanice radiotelefonní sítě s rozhlednou.

Adresa: Hrubý Jeseník 195/3

Investor: Eurotel, s. r. o.

Architekt: Šafer Hájek architekti: Oldřich Hájek, Jaroslav Šafer, Laco Fecsu, Tomáš Pavlík

Spolupráce: Petra Čízková, Sylva Grebáčová

Projektant: AED Project, s. r. o.: Aleš Marek, Karel Chlupáč

Rízení a koordinace akce: ARA, s. r. o.: Ondřej Hrubý

Dodavatel: Teplotechna Ostrava, a. s.

Stavbyvedoucí: p. Kaufman

Realizace: 3/2002 — 10/2002

Věž Hrubý Jeseník — Základnová stanice radiotelefonní sítě s rozhlednou Navrhovaná stavba leží na okraji území krajinářských úprav Hrubého Jeseníku ve vzdálenosti 3 km od vrcholu Chotuce a 4,5 km od zámku v Křinci, který je těžištěm krajinářských úprav. Základnová stanice radiotelefoní sítě je typický 50 m vysoký vysílací stožár, umístěný ve strategickém místě sítě. V dané lokalitě tento stožár na přání referátu životního prostředí Okresního úřadu Nymburk nese vysílací antény všech tří operátorů mobilních sítí a je kombinován s rozhlednou pro veřejnost.

Stožár s rozhlednou se nachází v rovinaté krajině ve vzdálenosti cca 300 metrů od obce Hrubý Jeseník. V tomto kontextu věž působí jako nová dominanta dané oblasti. Jako primární úlohu hledali autoři způsob „ukotvení“ stožáru s rozhlednou v krajině. K řešení této úlohy přispělo rozhodnutí o umístění technologie operátorů pod zem tak, aby se nekřížil pohyb veřejnosti a operátorů. Věž je ukotvena do krajiny vytvořením pahorku obklopeným stromy, který definuje místo v krajině a organizuje funkci stavby.

Pahorek je zřetelně součástí krajiny, má formu trojúhelníku a je zcela zatravněn. Technologie operátorů je skryta pod zemí v samostatných místnostech. Ze strany odlehlé od silnice je krátkým tunelem s uzamykatelnou mříží řešen přístup pro operátory. Veřejnost stoupá na pahorek schodištěm z lomového kamene. Tento princip vertikálního oddělení technologie od pohybu návštěvníků umožňuje provoz věže s rozhlednou bez použití oplocení. Pahorek je obklopen vzrostlými stromy.

Z pahorku vyrůstají tři masivní desky soklu z lomového kamene, naskládaného v kovových sítích, které poutají věž k zemi. Forma podstavce — tři nezávislé fragmenty stěn — podtrhuje trojúhelníkovou formu věže. Materiál a měřítko soklu jej definují jako další přírodní prvek, který vyrůstá z krajiny.

Stožár s rozhlednou jsou jednoznačně přinesenou stavbou. Vlastní rozhledna je ocelová příhradovina kombinovaná se dřevem. Příhradovina vyrůstá z podstavce, a ačkoliv je štíhlá a dramatická, patří stále ještě svým charakterem k zemi. Rozhledna je ukončena vyhlídkovou plošinou ve výšce cca 30 metrů. Konstrukce všech podest je ocelový rám s dřevěným roštem jako podlahou. Vertikální pohyb zajišťuje ocelové schodiště s jednoduchým ocelovým zábradlím z tyčoviny. Zábradlí na plošinách a stupně schodiště jsou navrženy z pororoštu.

K bokům věže jsou připevněny štíhlé, vysoké plochy dřevěného mřížoví ze dřevěných lamel. Tyto plochy podtrhují vertikalitu věže a jejich vlastní výtvarná kvalita (obrazce vytvořené křížením různě dlouhých lamel) přidává rozhledně vtisk originálu.

Schodiště uvnitř soklu a příhradoviny věže je do výše cca 8 metrů nad úrovní prvního schodišťového stupně obaleno válcem z poloprůsvitného tahokovu. Tato válcová klec a mříž u vstupu na schodiště brání rozhlednu proti nepovolenému vstupu. Kompozičně průsvitná válcová forma obalu schodiště propojuje ocelovou věž s kamenným soklem.

Stožár nesoucí vybavení operátorů vyrůstá k nebi v délce více než 20 metrů nad vyhlídkovou plošinou. Vlastní stožár je složen z několika betonových prefabrikátů, vyrobených v továrně a smontovaných na místě. Kontrast štíhlého stožáru a příhradové rozhledny kotvené k soklu je důležitým aspektem návrhu. Kabely jednotlivých operátorů jsou vedeny v bezpečnostních pouzdrech po dříku středního sloupu.

Publikováno v Architektuře 2003