Zajímavý historický kontext mohou mít nejenom stavby,
pocházející hluboko z minulých století, ale jak praxe ukazuje, i budovy výrazně
mladší. Příkladem je zimní stadion, realizovaný v Teplicích, který byl
přihlášen do soutěže Stavba roku 2019, kde získal Cenu časopisu Stavitel za
stavebně architektonický detail.
Na začátek krátký historický exkurz. Ve známém lázeňském
městě Teplicích byl v sedmdesátých letech minulého století vybudován zimní
stadion s kapacitou 6000 diváků, který měl na svoji dobu takřka reprezentativní
charakter. Představou investora bylo, že se stane zázemím pro místní hokejový
klub, který bude samozřejmě mít i odpovídající (to znamená pokud možno špičkovou)
úroveň. Tento předpoklad však nikdy nebyl naplněn, hokejový tým se pohyboval v
divácky i sportovně málo zajímavých soutěžních úrovních. Situace došla tak
daleko, že v roce 2007 hokejový tým dospělých skončil v Teplicích svoji
existenci a k dovršení obtížné situace po dalších čtyřech letech město (a tím i
stadion) opustily i zbývající mládežnické hokejové týmy. Vzhledem k tomu, že
město nemělo o takto rozsáhlý zimní stadion nikdy zájem a spíše se soustředilo
na možnost vybudování kryté ledové plochy především pro bruslení veřejnosti,
vyvrcholila situace tím, že majitel zimního stadionu objekt zboural.
Vedení města naopak rozhodlo o vybudování kryté ledové plochy v areálu Na
Stínadlech (tato lokalita je dobře známá především příznivcům fotbalu), v
bezprostředním kontaktu se sportovní halou a v blízkosti tréninkového
fotbalového hřiště FK Teplice. Investor si od tohoto poněkud neobvyklého
spojení slibuje lepší využití již dříve vybudovaných ubytovacích a
gastronomických zařízení a také možnost v široké míře využít i stávající
dopravní obslužnost areálu. Z důvodu obdobné náplně obou navazujících objektů
(krytá ledová plocha, sportovní hala) se autor projektu snažil o takové
architektonické řešení, které by akcentovalo provozní propojení obou objektů a
jejich funkční návaznost. Proto je oddělil pouze společnou vstupní částí, která
vytváří dělicí břit.
Oblouky hliníkového
pláště
Novou halu s ledovou plochou autoři řešili jako otevřený hangárový prostor
se střešní konstrukcí, která je zajímavá mimo jiné tím, že má dva poloměry
zakřivení. Specifické je i odvedení dešťových vod ze střešního a obvodového
pláště, kde nejsou použity klasické žlaby ani svody – dešťová voda stéká po
povrchu obalových konstrukcí do podélného žlabu, umístěného u paty budovy, v
chodníku. Kompaktní plochu pláště budovy narušují pouze prosvětlovací terasy
ubytovacích prostorů na severní straně a dva únikové východy na straně jižní.
Dispoziční řešení
Hlavní vstupy do objektu jsou situovány ve dvou výškových úrovních. Do 1.
PP, které obsahuje hlavní provozní části, se vstupuje ze severní strany budovy.
V tomto podlaží je ledová plocha včetně kompletního technického zázemí, jako
jsou strojovna chlazení, prostor pro zařízení používaná k úpravě ledu,
strojovny vzduchotechniky a vytápění. Dále jsou tu šatny a sociální zázemí pro
sportovce i bruslící veřejnost, místnosti trenérů a rozhodčích, bufet, půjčovna
sportovního vybavení se servisem, ošetřovna a místnost pro personál. V jižní
části tohoto podlaží se nacházejí tribuny pro diváky. Z jižní strany objektu je
vstup do 1. NP, ve kterém jsou ubytovací prostory s kompletním zázemím,
technické prostory, místnost pro hlasatele a vytápěný mamobox.
Železobeton a režné
zdivo
Nosnou konstrukci haly tvoří železobetonový monolitický skelet, založený
hlubinným způsobem na vrtaných pilotách. Svislé nosné konstrukce ve formě
sloupů a stěn doplňují železobetonové monolitické stropní desky a trámy. Konstrukci tribun tvoří – stejně jako část
schodišťových konstrukcí – železobetonové prefabrikáty. Nosnými prvky zastřešení
haly jsou příčně situované lepené dřevěné obloukové vazníky, doplněné
nezbytnými ztužujícími prvky.
Obvodový plášť budovy byl realizován v několika variantách. Oblouková část
vnější stěny je stejně jako střešní plášť provedena z lakovaných hliníkových
plechových prvků Kalzip, další část fasády kryjí plechové kazety, případně
polykarbonátový obklad Danpalon, na dělicím břitu je použit kontaktní
zateplovací systém.
Nenosné stěnové konstrukce využívají především neomítané zdivo z tvarovek
Liapor odpovídajících tlouštěk, část vnitřních svislých dělících konstrukcí
tvoří sádrokartonové příčky a předstěny.
Povrchové úpravy obvykle souvisí se způsobem využití těchto konstrukcí.
Kromě režného a omítaného zdiva se využívají i keramické obklady, v případě sádrokartonových
konstrukcí malby. Podhledy stropních konstrukcí obvykle tvoří pohledová
železobetonová konstrukce, případně přiznaný trapezový plech, lokálně i hladké
sádrokartonové podhledové desky nebo rastrové podhledy.
Veškeré podlahové konstrukce byly navrženy jako těžké plovoucí podlahy,
jejichž nášlapná vrstva odpovídá provozu v daném prostoru – převážně jsou užity
keramické dlažby, pryžové koberce, vinylové povlaky a stěrkové vrstvy.
Speciální skladba je pod ledovou plochou, jejíž rozměr je 26 x 56 metrů. Kromě
jiného jsou v ní osazeny i okruhy chladicí technologie, napojené na
kompresorové chladicí zařízení. Pro eliminaci případných úniků chladicího média
ze zařízení, k němuž může dojít především netěsností přírubových spojů nebo
ucpávek armatur, je ve strojovně chlazení realizována nepropustná podlaha,
odolná nejenom vodě, ale i olejům a čpavku. Uniklé kapaliny se zachycují v
bezodtokové jímce a po následném přečerpání do transportních nádob se odborně
likvidují.
Izolaci proti zemní vlhkosti, fungující současně i jako izolace proti
radonu, tvoří fólie z PVC, tepelné izolace využívají vláknitých desek na
minerální bázi. Otvorové výplně v obvodovém plášti jsou z hliníkových prvků s
přerušeným tepelným mostem, střešní okna jsou dřevěná.
Úsporná budova
Objekt v plném rozsahu splňuje požadavky na bezbariérové užívání. Týká se
to nejenom přístupu ke stadionu, ale i pohybu v jeho prostorách, vybavenosti
sociálních zařízení i orientačního systému, který je proveden i ve hmatovém
provedení. Ze 198 parkovacích míst slouží 10 parkovacích stání pro
handicapované osoby a také v hledišti stadionu je vyhrazen prostor pro
návštěvníky na vozíku.
Nová budova je zajímavá i z hlediska úspor energie. Využívá zdroj tepla ve
stávající sportovní hale (není tedy z tohoto pohledu potencionálním zdrojem
škodlivin) a v průkazu energetické náročnosti budovy je hodnocena stupněm B –
velmi úsporná.
Doc. Ing. František
Kulhánek, CSc.
Hala pro hokej i
krasobruslení
Kdysi byly sporty zimní a letní. V létě se plavalo a hrál fotbal (a další
„baly“), v zimě se bruslilo a lyžovalo. Jenomže ve chvíli, kdy lidé začali
sporty dělat závodně, tak jim toto dělení přestalo stačit. A když se k tomu
přidala vrtošivá příroda, která si s ročními obdobími hraje podle svého, tak
bylo jasné, že se s tím musí něco udělat. Že plavání v zimě není jen pro
otužilce a v létě se sice bruslí na kolečkových bruslí, ale to je něco zcela
jiného.
Takže se začaly stavět kryté bazény a kryté zimní stadiony. Začalo se
plavat v zimě v létě, bruslit zrovna tak. Sice to v Česku dodnes nepatří k
základnímu vybavení obytných souborů (což je škoda), ale přece jen se staví. A
užívá se to, co vyrostlo dřív. I když to „dřív“ bývalo především pro vrcholové
sportovce a jen občas si mohla zasportovat i „veřejnost“. Zvykli jsme si na to
a považujeme to za skoro samozřejmost. Aspoň ve velkých městech. V Teplicích si
v 70. letech postavili velkorysý zimní stadion, byla to dobrá architektura,
hodná toho, že jí bylo určeno místo nedaleko městského jádra. Jenomže lední
hokej, který se tam měl provozovat především, nějak svou úrovní nedorostl
architektonické úrovně stadionu. Těžko sice pochopit, proč kvůli tomu začal
chátrat, až se prochátral k demolici (jako by byl určen jen pro ten vrcholový
sport a udržovat ho pro veřejnost se zřejmě nevyplatilo…). A řadu let si
tepličtí mohli jen povzdechnout – kdybychom si tak mohli jít zabruslit. No,
mohli, někde v jiném městě. Jenomže to nemohlo dlouho vydržet. V zemi, kde
hokej býval rodinným stříbrem (a dodnes je předmětem vzrušených diskusí) a kde
byli také olympijští medailisté v krasobruslení.
Takže stadion, který byl v roce 2016 zbourán, v roce 2019 nahradila nová
hala s ledovou plochou, jíž se začalo zcela oficiálně říkat Zimák. Vybrat pro
něj místo nebylo složité. Na Stínadlech zimní stadion byl, na Stínadlech je
fotbalový stadion, je zde sportovní hala, jsou tu tréninková hřiště, čili místo
bylo určeno. Jen pojetí už je jiné, nejde o prvoligový, či dokonce extraligový
hokej. Jde o sportování od počátků a jde také o veřejnost.
Nová stavba se přitulila k existující sportovní hale, sice si udržuje
odstup díky vystupujícímu bloku vstupů, ale jinak ctí šířku i výšku starší
haly. Má ovšem svou hlavu, tedy svůj vlastní výraz, nápaditý, jednoduchý,
přitažlivý. Je zbytečné se ptát, co je v tom kovem obloženém, široce rozloženém
tunelu, do něhož jsou jen občas v patře prolomena okna a mezi nimi několik
atrií? V tunelu, jehož čelo svítí velkou laminátovou stěnou? Že je to stavba
sportovní, dává najevo naprosto nepochybně. Tedy okna v líci oblouku a atria
jsou jen z té strany, kde hala klesá po terénu. Vtipně ten rozdíl využila k
vnitřnímu uspořádání – z jedné strany se vstupuje do úrovně šaten a pod
schodiště, které stoupá úzkou chodbou vzhůru. Tedy ona je široká samozřejmě
tak, jak je potřeba, ale to, že jde mezi dvěma šedivými, režnými stěnami v barvě
betonu, ji trochu opticky zužuje. Z druhé strany se vstupuje přímo k pokladnám
a turniketům a za nimi hned do úrovně tribun a ochozu. Provoz je jasně členěn.
Připomenout je nutno i to, že u návštěvnického vstupu lze zimák propojit se
sportovní halou, tedy bezprostředně s jejím bufetem, ale jde jít i dál, tady
vznikl neformálně velkorysý všestranně sportu věnovaný komplex.
Prostor s kluzištěm je překvapivě rozlehlý (překvapivě k tomu, jak hala
působí zvenku, parametry lední plochy jsou dány). Lehký a světlý, dřevěné
vazníky, které nesou střechu, působí subtilně – jen když se člověk podívá na
jejich ukotvení, pochopí, že ona subtilnost je dojmová. Z jedné strany je
několik řad sedadel „tribuny“, vesele žlutě svítících, nad nimi je skleněný
„skybox“, zde ovšem určený především pro doprovod trénujících či hrajících.
Kolem celého kluziště jde jednoduchý ochoz. Z něho se dá vejít do několika
pokojů, hodně sportovně (až spartánsky) vybavených pro soustředění hráčů na
více dní. Pouze tady jsou stěny omítnuty, jinak je celý interiér vymezen
stěnami z liaporových tvárnic, které se za sebe nestydí. A které dokonce slouží
jako sympatický podklad pro dvě velká vyobrazení dvou zdejších hlavních sportů
– hokejisty a krasobruslařky.
Zimák (bez ohledu na to, že čeština si s koncovkou –ák obvykle spojuje cosi
negativního) je velmi přívětivá, příjemná stavba. Obohatila nejen sportovní
možnosti obyvatel Teplic, ale obohatila i architekturu města. No, já vím, všichni říkají – zimák, protože
zimní stadion je dlouhé. Zimák v Teplicích je prima.
Doc. Ing. arch
Radomíra Sedláková, CSc.
Článek vyšel v časopisu
Stavitel číslo 10/2019
Investor: Statutární město Teplice
Autor: MISE s.r.o. – Petr Sedláček
Projektant: SIAL architekti a inženýři, s.r.o. – Ing. Zdeněk Dřevěný
Dodavatel: SYNER, s.r.o.; stavbyvedoucí Ing. Petr Urban
Významní kooperanti: TAROS NOVA, s.r.o. – LLD lepené obloukové vazníky; KOVOS,
s.r.o. – střešní systém Kalzip; Kovové profily, s.r.o. – polykarbonátový panel
DANPALON
Plocha pozemku: 10 963 m2
Užitková plocha: 4847 m2
Zastavěná plocha: 3487 m2
Obestavěný prostor: 41 670 m3
Doba výstavby: 2017 – 2019
Celkové náklady stavby (bez DPH): 188 479 705, 89 Kč; způsob financování –
veřejné prostředky (bez dotací)
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,