Vize: V městečku Zbiroh sídlí Základní umělecká škola Josefa
Vačkáře, ovšem v nevyhovujících prostorách zdejší základní školy, které jsou
spíše provizorní a v rámci budovy ZŠ navíc fragmentované. Ambicí vedení ZUŠ je
přestěhování školy do samostatné budovy, která bude splňovat provozní i
reprezentativní nároky instituce, která svými výsledky a kvalitním vedením
přesahuje rámec městečka i mikroregionu. Tomu nahrává situace objektu č. p.
123, který je v majetku města a je delší dobu bez využití. Svojí polohou v
těžišti náměstí je pro danou náplň ideální. Může se stát jednou z hlavních
veřejných budov koncentrovaných přímo v srdci města a posílit tak jeho
integritu. Naváže také na sousedící objekt bistra, který je velmi citlivě
zrekonstruovaný a podstatnou měrou zvyšuje prestiž zdejšího náměstí.
Místo: Pozemek je jako u všech domů na náměstí úzký a
dlouhý, zakončený hospodářskou stodolou, kde je dnes zázemí technických služeb
města. Tato koncepce vychází z dřívějšího zemědělského využívání s vazbou na
zemědělské plužiny. Tomu také odpovídá charakter pozemku, který má směrem k
objektu charakter hospodářského dvora, a dále od něj se stává venkovskou
zahradou. V kombinaci s maloměstským rázem samotného objektu tak vzniká velmi
rázovité prostředí venkovského vnitrobloku, s rostlou zástavbou, jejíž kouzlo
je právě v utilitární nahodilosti a v množství nahuštěných různorodých prostor
mezi ní. Z tohoto uspořádání vychází
zároveň potřeba respektovat soukromí sousedních zahrad, zejména proto, že jde o
veřejnou budovu, což celkové pojetí koncepce respektuje. Stávající objekt č. p.
123 je částečně podsklepený, má dvě nadzemní podlaží a krom jedné místnosti
nevyužitou půdu.
Východiska: V zadání byly provozní nároky určeny tak, že se
v první stavební etapě zrekonstruuje stávající objekt č. p. 123, kam bude
přesunuta většina učeben a provozní zázemí školy. V další etapě se na pozemku,
který k objektu patří, vybuduje víceúčelový sál s foyer a skladovým sociálním
zázemím. Rekonstruováním prostor chceme navodit pocit příjemně obytného
prostředí s rodinnou atmosférou, kde se budou dobře cítit děti, učitelé i
návštěvníci.
Prostorový návrh stávajícího domu č. p. 123: Stávající
průjezd se v návrhu stává vstupní halou a místem pro kultivované čekání rodičů
dojíždějících dětí. Zároveň díky němu vznikne filtrační předprostor pro lepší
kontrolu bezpečnosti uvnitř objektu. Obě poschodí mají prostorovou dominantu
velké místnosti, téměř sálu, umístěné symetricky na ose uličního průčelí.
Přízemí obsahuje prostory vedení školy, učebny a sociální zázemí učitelů. V
poschodí jsou umístěny hudební učebny pro individuální výuku, velká učebna pro
skupinovou výuku a sociální zařízení žáků. Suterén bude po sanaci vlhkosti
sloužit jako technické zázemí a prostor pro keramickou dílnu a pec. Nově
vybudované podkroví v rámci stejné figury střechy bude obsahovat učebnu tance a
literární a dramatické výchovy, která svou velikostí a polohou odpovídá velkým
učebnám v nižších podlažích. Dále zde bude výtvarný atelier s charakterem
půdního loftu, velkoryse prosvětleného ze severní strany. Blízko výtahu a
schodiště je malé respirium otevřené do střechy. Na něj navazuje sociální a
provozní zázemí, a schody do podkrovního patra (sklad hudebních nástrojů a not,
sklad pro výtvarný atelier).
Výrazný interiérový prvek, jakým jsou eliptická okna ve
schodišti, poukazující na původní charakter měšťanského domu, rozvádíme a nově
umisťujeme. Jedno větší eliptické okno umisťujeme do zdi mezi průjezdem a
sborovnou, kde umožňuje kontrolu nad vstupujícími do objektu a druhé menšího rozměru
umisťujeme do výstupní části schodiště s netradičně tvarovanými klenbami. To
umožňuje průhled do výtvarného ateliéru a zpět. V tomto prostoru schodiště, na
poslední podestě, zvětšujeme stávající okno a umožňujeme sezení na parapetu s
výhledem do krajiny a dvora. Fasáda
objektu směrem do náměstí se jemně změní pouze barevností a ve střeše přibudou
střešní okna.
Přístavba sálu: Přístavba hledá východiska v kontextu –
snaží se skloubit poměrně velký půdorysný prostor sálu s komorním měřítkem
pozemku. K tomu napomáhá jednak částečné zapuštění sálu do terénu svažité
zahrady, tak i výškové uskočení zahradního průčelí. Zároveň je snahou odhalit
skrytý potenciál tohoto prostředí širokou prosklenou stěnou navazující na
jeviště. Celá přístavba se udrží v úrovni přízemí. Její zelená střecha je
vlastně zvýšenou zahradou a slouží z části jako pobytová terasa, kterou od
zahrady sousedního pozemku odcloňuje kompozičně významný motiv „paravánu“. Ten
vyvažuje hlavní dominantu přístavby – část střechy se zvýšeným sklonem volně
připomínající motiv koncertního křídla, která umožňuje přisvětlení i v hloubce
sálu a zároveň člení příliš velkou plochu zelené střechy. Objekt pak plynule
přechází do zahrady prodloužením stávající kamenné zdi, která opět ochraňuje zahradu sousedního domu před
rušivým vlivem veřejné budovy. Tomuto „odclonění“ by mělo maximálně napomoci i
koncepční řešení zahrady, která se stala v navrženém sálu s prosklenou stěnou
hlavním tématem. Ačkoliv není řešení zahrady součástí projektu, je naší ideou vtisknout
jí venkovský charakter ovocnými stromy, ořešákem, apod. Na střeše přístavby ve
spojení se starým domem vzniká v úrovni patra jakýsi dvorek a terasa s venkovní
učebnou s tabulí a sezením kryté dřevěným paravánem. Oproti ovocné zahradě tak
vzniká další specifický, komorní mikroprostor pro jiný druh aktivit, přičemž
tento je přímo spojen se starým domem. Dalším výjimečným prostorem propojující
starý dům a sál je foyer. Navazuje na vstupní halu (současný průjezd) a slouží
jako předprostor sálu a zároveň jako malá galerie. Ve střeše je umístěn velký
střešní světlík pro horní osvětlení. Provozní řešení návrhu umožňuje jak
výlučné propojení sálu a výukových prostor, tak i použití sálu a foyer pro jiné
veřejné akce, aniž by bylo nutno vstupovat do výukové části. Z foyer se
prochází stranou okolo sálu širším průchodem do zahrady. Tento prostor
osvětlený horními světlíky slouží současně jako back stage pro učinkující v
sále a je přístupný jak ze sálu, tak přímo s jevištěm.
Pro nově navržený objekt přístavby je tedy příznačné
maximální splynutí s prostředím zahrady (zelená střecha, co nejmenší výška
kompenzující potřebnou velkou plochu, otevření sálu do zahrady), důstojné,
klidné a civilní vyznění při zachování požadavku na reprezentativní a funkční
prostor koncertního sálu. Materiály a povrchy: Hlavním materiálem a novou
vloženou vrstvou je dřevo v přírodních odstínech – podlahy, dveře, vestavěné
nábytky. Ve dřevě jsou navrženy i akustické podhledy a obklad sálu. Štukové
kletované omítky jsou zamýšleny v přírodním odstínu bílé.
Objekt přístavby i stávajícího domu je navržen plně
bezbariérově, pohyb mezi poschodími umožňuje nově vložený výtah, ostatní menší
výškové rozdíly překonávají šikmé rampy, např. rampou je celý průjezd.
Autorská zpráva
Rekonstrukce a přístavba č.p.123 na ZUŠ Zbiroh
Místo stavby:
Masarykovo náměstí 123, 338 08 Zbiroh
Investor: Město Zbiroh
Autoři: Martin Kožnar / Martin Kožnar architekti, Tomáš Petrášek/ Debyt
Spolupráce: Miroslav Bachura,
Vojtěch Rada (vizualizace
interieru)
Projekt na stránkách ateliéru Martin Kožnar Architekt najdete ZDE.
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,