Důl Hlubina

Výroba železa ve Vítkovických železárnách představovala v Evropě ojedinělou návaznost uhelného dolu, koksovny a vysokých pecí. Historie výroby železa a těžby uhlí se datuje od roku 1828 založením Rudolfovy huti. Po 170 letech výroby byly všechny technologické provozy v roce 1998 zastaveny. Areál byl v roce 2002 prohlášen za Národní kulturní památku. Komplex objektů a technologického zařízení jak v oblasti vysokých pecí, tak v oblasti dolu Hlubina prošel za posledních pět let rozsáhlou konverzí. Technologické objekty mají nyní novou vzdělávací (oblast Vysokých pecí) a kulturní náplň (důl Hlubina). Celý areál se stal součástí centrální části města, ostravské Masarykovo náměstí je od Hlubiny vzdálené zhruba dva kilometry.

V rámci první etapy projektu Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina bylo předmětem realizace sedm stavebních objektů a osm inženýrských objektů : 
– Průběžná jídelna; nyní MUSIC STUDIOS s hudebními zkušebnami a nahrávacím studiem
– Trafostanice; nyní ART STUDIOS s ateliery pro výtvarníky, malíře, sochaře, vizuální umělce…
– Původní sklad MTZ; nyní CINEPORT s dvojicí kinosálů a zázemím pro štáby a týmy filmařů
– Staré koupelny; nyní BRICK HOUSE s prostory pro hudební klub, divadelní sál, taneční sál, audiovizuální představení, prezentace a kurzy
– Kompresorovna; nyní COMRESS HALL s prostory pro uměleckou kavárnu s dramaturgií pro workshopy, cestopisy, školení a s prostory pro výstavy
– Těžní budova a Průběžný most sloužící pro prohlídkové trasy
 – Inženýrské objekty: horkovod, dešťová a splašková kanalizace, areálový vodovod, elektro- silnoproud i slaboproud, veřejné osvětlení a zpevněné plochy.

Projekt upravil exteriéry budov, rekonstruovaly se také jejich interiéry pro nová využití se zachováním hodnotných prvků. Cílem autorů byla proměna areálu v kulturní centrum s netradiční atmosférou, které se stane součástí městské a regionální kulturní infrastruktury a spolu s areálem NKP Vysokých pecí posílí centrální část města.
Celý areál byl navržen jako bezbariérový, objekty jsou vybaveny výtahy a plošinami. U konverzí problematické energetické hledisko autoři řešili u svislých obvodových plášťů převážně pomocí vnitřního zateplovacího systému Multiport, u střešních plášťů tepelnými izolacemi nad zachovanými střešními plášti (dřevěné konstrukce, eventuelně betonové v kombinaci s ocelí). Výplně okenních otvorů byly navrženy tak, aby odpovídaly charakteru objektů a zároveň splňovaly současné tepelně technické parametry. Výběr materiálů byl podřízen industriálnímu charakteru staveb. Veškeré rozvody technického vybavení byly navrženy jako povrchové s důrazem na dobré řemeslné provedení.

MUSIC STUDIOS
V původní jídelně s lineárním chodbovým řazením jsou na obou podlažích odhlučněné hudební zkušebny. Prostory pro hudební produkci byly navrženy z betonových neomítaných tvárnic, vnitřní dělicí konstrukce jsou sendvičové s vloženou akustickou izolací. Podlahy a stěny sociálního zařízení jsou ze systémové probarvené epoxidové stěrky. Dveře mají příslušné akustické parametry s plechovým lakovaným povrchem a plechovými obložkovými zárubněmi. S ohledem na hluk jsou zkušebny a nahrávací studio nuceně větrány.

ART STUDIOS
Ve třech na sebe navazujících trafostanicích jsou nyní ateliéry, které mají charakter opakujících se jednotek s nejnutnějším zázemím.  V 1. NP mají kontakt s exteriérem, je zde možnost expanze tvorby i do veřejného nebo poloveřejného prostoru. Ateliéry v 2. NP naopak poskytují velkorysé světlé výšky.
Objekt stojí naproti původním koupelnám a dotváří tak charakter historické důlní zástavby. Zároveň respektuje tři časově různé stavební charaktery trafostanic. Dispozičně se jedná o jednoduchou chodbovou dispozici se dvěma novými ocelovými schodišti. Jedno z nich je kruhové a spojuje pouze přízemí a částečné 1. PP. Prostory chodeb a atelierů odděluje zdivo z betonových neomítaných tvárnic. Původní trámové stropy byly povrchově upraveny cementovými stěrkami, podlahy a stěny sociálních zařízení jsou ze systémové probarvené epoxidové stěrky. Fasáda z režného zdiva je vyčištěna a doplněna štukovými omítkami, dřevěná okna byla vyrobena jako repliky původních.

CINEPORT
V původním skladu MTZ jsou nyní prostory pro film s nezbytným zázemím. Stávající objekt má tři nadzemní a v celé své půdorysné ploše jedno podzemní podlaží, které slouží pro technické zázemí a částečně jako sklad. V 1. NP jsou hlavní vstupní prostory s foyer dvou navazujících kinosálů. V 2. NP se nacházejí kanceláře, které mohou sloužit i jako střižny. Zasahuje sem i část projekčních sálů, které byly navrženy přes dvě podlaží a je tu přístup do promítací kabiny. V 3. NP je hala, která se může využít pro administrativu ale také jako maskérna nebo ateliér.
Nové vnitřní dělící stěny byly vyzděny převážně z betonových pohledových tvárnic. Pohledově jsou zachovány všechny nýtované konstrukce sloupů a průvlaků. Stávající teracové schodiště bylo zachováno, v rámci rekonstrukce se jednotlivé stupně opravily, zábradlí bylo repasováno. Výplně okenních otvorů jsou z profilů Janisol Arte, které nejlépe vystihují původní průmyslový charakter objektu a zároveň splňují tepelně technické parametry. 
Akustika kinosálů byla řešena pomocí obkladových kazet z tahokovu, kazety jsou vyplněny minerální plstí. Plátno menšího kinosálu je zavěšeno na ponechaném původním jeřábu. Fasáda z režného zdiva je vyčištěna a doplněna.

BRICK HOUSE
Ze starých koupelen vznikl multifunkční objekt pro společenské, kulturní a vzdělávací aktivity. Stavba má dvě křídla, propojená spojovacím krčkem. Velkoprostorové haly obou křídel v 1. NP (původní koupelny) a velkoprostorová hala v 3. NP (původní lampárna) zůstaly prostorově zachovány. V prvním nadzemním podlaží je v jedné hale hudební klub, v druhé společenský prostor s občerstvením. Ve spojovacím krčku jsou vestavěny WC. Nově bylo vybudováno druhé „luxferové schodiště“ s výtahem, které přebralo funkci hlavního schodiště. Oba dva prostory by měly sloužit jako centrum, kde se budou konat kurzy, semináře, prezentace, vernisáže a workshopy. Východní hala bude využívána jako hudební klub. V horním sále původní lampárny je výukový sál s využitím pro divadlo, tanec nebo koncerty. V druhé vrchní polovině ateliéry a seminární místnosti a zázemí výukového sálu. Částečný suterén západní haly slouží jako technické a personální zázemí.
Stěny společenského prostoru v 1. NP byly opatřeny zatíranými omítkami, stěny hudebního klubu jsou zachovány v opravené cihelné podobě včetně částečně zachovaných keramických obkladů. Podélné stěny vrchního výukového sálu jsou rovněž částečně opraveny a ponechány v cihelné podobě. Pohledově byly zachovány všechny nýtované konstrukce sloupů a průvlaků. Původní teracové schodiště se opravilo, podesty a mezipodesty byly doplněny dobovou dlažbou. Výplně okenních otvorů jsou stávající. Povrchy podlah a stěny sociálních zařízení jsou ze systémové probarvené epoxidové stěrky, u obou sálů v 1. NP z transparentní epoxidové stěrky. Horní sál má podlahu z průmyslové mozaiky – kantovky. Režné zdivo fasády včetně soklů a říms bylo opraveno, doplněno a ošetřeno hydrofobním nátěrem.  Původní omítaná pole byla opatřena jednovrstvou probarvenou omítkou.

COMPRESS HALL
V kompresorovně vznikly prostory pro uměleckou kavárnu s dramaturgií pro workshopy, cestopisy, školení a výstavy. Objekt tvoří trojice na sebe navazujících hal, které byly postaveny ve čtyřech časových obdobích. Nejstarší je původní kompresorovna, na níž navazovala dvoupodlažní hala se sedlovou střechou. První polovina haly byla historicky blízká původní kompresorovně, druhá byla postavena později. Poté k ní byla ještě přistavěna dvoupodlažní část s rovnou střechou. Ta se v rámci rekonstrukce snížila na jedno podlaží s terasou. První podlaží tvořily vždy základy pro kompresory, druhé podlaží s kompresory mělo halový charakter. Dva kompresory s příslušenstvím zde zůstaly zachovány – byly vyčištěny a konzervovány olejem (parní kompresor jako kulturní památka, elektrický kompresor jako národní kulturní památka). V navazující hale byly základy kompresorů odstraněny, v poslední dostavbě byl základ kompresorů ponechán.
Stěny původní kompresorovny byly zachovány v opravené cihelné podobě. Ostatní stěny jsou opatřeny vnitřním zateplením Multipor a štukovými omítkami. Dřevěné podhledy včetně světlíků byly opraveny, pohledově zůstaly zachovány ocelové konstrukce sloupů a průvlaků i nově doplňované ocelové konstrukce. Výplně okenních otvorů v původní kompresorovně jsou stávající, ostatní okna mají hliníkové profily, jež splňují současné tepelně technické požadavky. Povrchy podlah v původní kompresorovně jsou zachované původní, doplněné o dobovou dlažbu nalezenou v suterénech při rekonstrukci objektu. V ostatních prostorách jsou průmyslové betonové podlahy.
Na staré kompresorovně je původní štuková fasáda, na dostavbách byla opravena břizolitová fasáda.

TĚŽNÍ BUDOVA a PRŮBĚŽNÝ MOST
Oba objekty byly nevyužívané, záměrem bylo zpřístupnit je veřejnosti v rámci prohlídkových tras. Součástí řešení těžní budovy byly opravy schodišť, horní plošiny a také výměny plechů a nátěry u spojovacího mostu k těžní věži. U průběžného mostu se jednalo o zkrácení části, která byla v havarijním stavu, poškozovala svým řešením fasádu přilehlých starých koupelen, Původní průběžný most byl opraven a zpřístupněn veřejnosti.

Autorská zpráva

Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina v Ostravě Vítkovicích získaly titul Stavba roku 2015. Soubor objektů spojil charakteristický industriální charakter s novou kulturně vzdělávací funkcí.

 

ZPŘÍSTUPNĚNÍ A NOVÉ VYUŽITÍ NKP HLUBINA – ETAPA I
Místo: Moravská Ostrava
Investor a vlastník stavby: Dolní oblast VÍTKOVICE, zájmové sdružení právnických osob
Projektant: VÍTKOVICE REALITY DEVELOPMENTS s.r.o. – Ing. Milan Šraml, hlavní inženýr projektu; spolupráce Ing. arch. Jan Malík, Ing. arch. Daniel Hladký, Ing. Marcela Grygarová, Bc. Jindřich Petroš, ALT ARCHITEKTI, Spektra Praha spol. s r.o.
Statika: V&V stavební a statická kancelář, Ing. Vladimír Vašíček, Ing. Martin Kaleta
PBŘ stavby: Ing. Evžen Hofmann
Zařízení po odvod kouře a tepla: K.B.K. fire, s.r.o., Ing. Martin Bebčák, Ph.D.
Vytápění, chlazení: TERMIA K+S v.o.s., Radim Šelong
Vzduchotechnika: Středisko speciálních činností spol. s r.o., Ing. Lubomír Bajgar, Ing. Miloš Polášek
MaR: Středisko speciálních činností spol. s r.o., Ing. Libuše Pacutová
Zdravotechnika:  Středisko speciálních činností spol. s r.o., Ing. Petr Kudlík
Elektro-silnoproud: Ing. Pavel Česlík, projekční kancelář
Elektro- slaboproud: VÍTKOVICE IT SOLUTIONS a.s., Ing. Eva Lobpreisová
Akustika: DISK Multimedia, s.r.o., Ing. Dušan Jargaš
Zpevněné plochy: VS Projekt, s.r.o., Ing. Miroslav Skupník
Elektronický monitorovací systém výskytu plynů: Zdeněk Koblovský, Ing. Petr Halfar
Zhotovitel: STAMONT-POZEMNÍ STAVITELSTVÍ s.r.o., Ing. Milan Matoušek, hlavní stavbyvedoucí
Obestavěný prostor: 43 000 m3              
Zastavěná plocha:3 450 m2
Investiční náklady: 180 mil. Kč
Projekční příprava: 2011-2013
Realizace stavby:  05/2013-04/2015
Předání do užívání: 05/2015