Dům v ruině

Ani takhle osekaný dům, dá se říci abstrahovaný, neztratil nic ze své velkoleposti. Právě naopak. Způsob, jak je situovaný, jak se vzpíná k nebi a jak jeho syrová hmota odolává času, se ukázaly jako největší kvality. Byla to ruina ohlodaná až na kost. Z původní usedlosti zbyla jen cihelná obálka se střechou. Společně se stavebníky jsme si kladli otázku, zda se máme kam vracet. Při jakékoliv snaze o tradiční opravu bychom o tenhle charakter ruiny přišli. Relativně brzy jsme proto zavrhli spekulativní rekonstrukci původního stavu, i jakékoliv další imitace. Navrhli jsme zafixovat stávající stav romantické ruiny a vstoupit do domu nově.
Navrhli jsme dům znovu vyvrhnout a místo tří pater mu vrátit patra dvě a s nimi i původní měřítko. S tím souvisí i návrat k původnímu dělení fasády. Dle potřeb dispozice jsme ještě otevřeli další velké otvory bez sentimentu tam, kde bylo třeba. 

Do stávající kulisy ruiny jsme vystavěli nový izolovaný dům, který díky tomu může splňovat všechny současné energetické standardy. Zdravé druhotně použité dřevěné konstrukce jsme použili znovu jako konstrukční prvky stropů a výměn v krovu. Většina materiálu na místě zůstala, jen se přeskládala.

Dům v sobě spojuje nízké i vysoké. My jsme sem vložili další současnou vrstvu, která se svým účelem liší od všech předešlých. Mezi novou a původní strukturou je udržovaná větraná mezera, konstrukce se nedotýkají. Nová struktura je místy vůči staré lehce posunutá. Okna nesedí úplně přesně na otvory ve staré zdi a stává se, že stará zeď je díky tomu přítomná i v interiéru. Dochází k vizuálnímu prolínání obou světů. Novostavba se skrze otvory ve staré zdi dere ven, naopak stará zeď skrze nová okna vstupuje dovnitř. 

Projekt je naším manifestem, jak je možné zacházet se starými domy. Není nezbytně nutné přijít o autenticitu stáří, není nezbytně nutné demolovat, ale ani rekonstruovat dogmaticky památkářsky. Zároveň je i v takovém případě možné stavět ekonomicky za použití současných materiálů a dosahovat požadovaných parametrů. 

Stejně jako dům respektuje svou historii od doby svého vzniku, i zahrada byla řešena tak, aby se stala přirozenou součástí krajiny. Neexistují zde žádné fyzické hranice. Hranici naznačují pouze fragmenty suchých zídek a cortenová brána. Zahrada navazuje na své okolí. Sad, luční trávník a hlohy jsou odtud jen „vypůjčeny“. Před domem vznikla otevřená plocha trávníku, ale to, co spojuje dům, jeho výhled a krajinu, je zahrada.

Hosté Sýpky Arnoštov se setkávají ve velkorysém obytném prostoru převýšeném přes dvě patra. Nechybí zde vymoženosti moderního bydlení. Schodiště ve velkorysé hale vedou hosty do pokojů se sociálním zařízením. Tam si mohou vychutnat klid a vyhlížet do krajiny skrze masivní staré zdi, které rámují výhledy; nebo se odevzdat tichu, které zde vládne. Kulatý stůl v hale komunikuje s masivním dubovým stolem venku, kam se lze přesunout, když to počasí dovolí a být tak okolní krajině ještě blíž. A znova začít objevovat hvězdy na noční obloze.

Autorská zpráva
Foto: BoysPlayNice

Autoři: Studio ORA – Jan Hora, Barbora Hora, Jan Veisser; spolupráce Tomáš Pospíšil
Krajinné úpravy: Štěpánka Černá/www.stelar.cz
Statika: Statika 3 structure s.r.o.
Rozloha: Užitná plocha 248,4 m², obytná plocha 142,7 m², zastavěná plocha 249,7 m²