Dům za zdí

Dům za zdí

(4. 10. 2019) Mjölk architekti

   
 
 
 
 

Dům za zdí

Všechno začalo tím, že si naši klienti koupili více než sto let starý dům. Tradiční stavba se sedlovou střechou byla na konci životnosti. Měla však zachovalé kamenné sklepy a tak jsme se rozhodli, že obytnou část objektu zboříme a kamenný sokl sklepů využijeme jako základ pro nový dům. Odvážný a také trochu riskantní plán vyšel a dnes bydlí klienti v krásném domě, který si uchoval kousek historické duše svého předchůdce opepřený severskou estetikou s lehkým dotekem industriálu. Co si budeme povídat, cesta k dobrému výsledku nebývá vždy úplně jednoduchá, ale pro skvělý výsledek se vyplatí vynaložit o trochu více úsilí a nervů.

 Pozemek sousedí s rušnou komunikací, která je hojně využívána jako odrazový můstek turistů směřujících do Jizerských hor. Proto jsme na místě původní obvodové zdi starého domu navrhli betonovou zeď. Tento prvek nejen snižuje množství hluku ze silnice, ale také vymezuje venkovní vstupní prostory do domu. Za zdí se nachází dvorek s výhledem na Ještěd, který je rozcestníkem mezi vchodem do rodinného domu, výminku a schody do níže položené zahrady.
Konstrukce nové části domu je dřevěná. Střecha z asfaltových pásů společně s černou, térem natřenou fasádou nechává vzpomenout na objekt šupny, která na tomto místě v minulosti stávala.

Na starém kamenném sklepě stojí za betonovou zdí vlastně domy dva – rodinný dům a malý výminek pro mladého mořeplavce, syna klientů, který po většinu roku brázdí oceány za kormidlem zaoceánských lodí. Dům rodičů je složitější, jeho stavební program musel absorbovat potřeby hned tří lidí – sympatických manželů a jejich dcery. Ve dřevěné nástavbě nad stropem původních sklepů jsou situovány ložnice, pracovna, koupelny s toaletou a venkovní dvorek se saunou. Saunování je příjemným zpestřením krutých severských zim, a tak klienti saunu téměř nenechají vychladnout.
Obytný prostor domu z obou stran vymezují velká okna. Okno na jihozápadní fasádě otevírá výhled do údolí Harcovského potoka a směrem na Ještěd, zatímco okno severní nabízí pohled do již zmíněného saunovacího dvorku. O několik schodů níže je obýváková podesta s krbovými kamny a široké schodiště do kuchyně s jídelnou, které jsou napojeny na dolní, obytnou část zahrady. Zbytek prostorů sklepa je užíván jako technické prostory a sklady.
Navrhování interiérů jsme si užili. V domě je mnoho na míru navržených prvků. V koupelnách jsou/nejsou vodovodní baterie, některé nahradilo měděné vedení a zahradní kohouty. V ložnici visí ze stropu skříně, které nezabírají tolik místa a nechávají prostor ložnice, šatny a koupelny propojený. V kuchyni jsme zase pro změnu navrhli linku tak, aby nezmizely žulové bloky, z nichž je postavena celá dolní stavba.
Zahrada je skromná, ale krásná. Několik vzrostlých stromů dává domu kulisu horského lesa. Na zahrádce ještě přibylo pár květináčů pro bylinky.

Autorská zpráva
Foto: BoysPlayNice

 

Architekt: Mjölk architekt – Jan Mach, Jan Vondrák, Lukáš Holub; polupráce Michal Hejzlar, Jan Nikendey
Realizace: 1ku1; Millante
Zastavěná plocha 271,5 m2, hrubá podlahová plocha 226,1 m2, užitná plocha 188,1 m2

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz