Dům za zdí

Dům za zdí

(4. 10. 2019) Mjölk architekti

   
 
 
 
 

Dům za zdí

Všechno začalo tím, že si naši klienti koupili více než sto let starý dům. Tradiční stavba se sedlovou střechou byla na konci životnosti. Měla však zachovalé kamenné sklepy a tak jsme se rozhodli, že obytnou část objektu zboříme a kamenný sokl sklepů využijeme jako základ pro nový dům. Odvážný a také trochu riskantní plán vyšel a dnes bydlí klienti v krásném domě, který si uchoval kousek historické duše svého předchůdce opepřený severskou estetikou s lehkým dotekem industriálu. Co si budeme povídat, cesta k dobrému výsledku nebývá vždy úplně jednoduchá, ale pro skvělý výsledek se vyplatí vynaložit o trochu více úsilí a nervů.

 Pozemek sousedí s rušnou komunikací, která je hojně využívána jako odrazový můstek turistů směřujících do Jizerských hor. Proto jsme na místě původní obvodové zdi starého domu navrhli betonovou zeď. Tento prvek nejen snižuje množství hluku ze silnice, ale také vymezuje venkovní vstupní prostory do domu. Za zdí se nachází dvorek s výhledem na Ještěd, který je rozcestníkem mezi vchodem do rodinného domu, výminku a schody do níže položené zahrady.
Konstrukce nové části domu je dřevěná. Střecha z asfaltových pásů společně s černou, térem natřenou fasádou nechává vzpomenout na objekt šupny, která na tomto místě v minulosti stávala.

Na starém kamenném sklepě stojí za betonovou zdí vlastně domy dva – rodinný dům a malý výminek pro mladého mořeplavce, syna klientů, který po většinu roku brázdí oceány za kormidlem zaoceánských lodí. Dům rodičů je složitější, jeho stavební program musel absorbovat potřeby hned tří lidí – sympatických manželů a jejich dcery. Ve dřevěné nástavbě nad stropem původních sklepů jsou situovány ložnice, pracovna, koupelny s toaletou a venkovní dvorek se saunou. Saunování je příjemným zpestřením krutých severských zim, a tak klienti saunu téměř nenechají vychladnout.
Obytný prostor domu z obou stran vymezují velká okna. Okno na jihozápadní fasádě otevírá výhled do údolí Harcovského potoka a směrem na Ještěd, zatímco okno severní nabízí pohled do již zmíněného saunovacího dvorku. O několik schodů níže je obýváková podesta s krbovými kamny a široké schodiště do kuchyně s jídelnou, které jsou napojeny na dolní, obytnou část zahrady. Zbytek prostorů sklepa je užíván jako technické prostory a sklady.
Navrhování interiérů jsme si užili. V domě je mnoho na míru navržených prvků. V koupelnách jsou/nejsou vodovodní baterie, některé nahradilo měděné vedení a zahradní kohouty. V ložnici visí ze stropu skříně, které nezabírají tolik místa a nechávají prostor ložnice, šatny a koupelny propojený. V kuchyni jsme zase pro změnu navrhli linku tak, aby nezmizely žulové bloky, z nichž je postavena celá dolní stavba.
Zahrada je skromná, ale krásná. Několik vzrostlých stromů dává domu kulisu horského lesa. Na zahrádce ještě přibylo pár květináčů pro bylinky.

Autorská zpráva
Foto: BoysPlayNice

 

Architekt: Mjölk architekt – Jan Mach, Jan Vondrák, Lukáš Holub; polupráce Michal Hejzlar, Jan Nikendey
Realizace: 1ku1; Millante
Zastavěná plocha 271,5 m2, hrubá podlahová plocha 226,1 m2, užitná plocha 188,1 m2

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz