Náměstí Nebeského klidu v Pekingu
Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. arch. akad. arch. Jiří Suchomel
Konzultant a oponent: Mgr. Ondřej Klimeš, Ph.D., Ústav Dálného východu, FFUK
Oponent: LIU Tongtong, Professor, Associate Dean, School of Architecture, Tianjin University
„Blažená prázdnota jediná přetrvá“ TAO
Plocha Náměstí Nebeského klidu by se dala přirovnat k pustině uprostřed města. Povrch je vysušený významově i architektonicky. Život na této ploše je velice rozpačitý. Číňané nemají tradici ve vytváření rozlehlých veřejných prostor a tak sem obyvatelé Pekingu téměř nechodí, protože zde zkrátka není co dělat. Plocha je tak hlavně turistickou zastávkou na cestě po Číně, největším náměstím na světě. Vždy tomu ale tak nebylo. Konstelace celého prostoru byla historicky určena pozicí nejvýznamnější brány v celé starověké Číně. Na tuto bránu nenavazovali hradby a její význam byl pouze ceremoniální. Měnila také názvy podle aktuálního vládce. Většinu času byla uzavřená a otevírala se, jen k příležitosti ceremoniálů, když skrze ni procházel císař. Její projití symbolizovalo spojení země s nebesy. Nad vstupem nesla tabuli s nápisem: „Slunce a měsíc osvěcují výsosti nebes, hory a řeky jsou skvostným domovem císaře.“ Čínská brána byla stržena za kulturní revoluce v padesátých letech. V současné době se na jejím místě nachází mauzoleum Mao ce Tunga.
Zajímá mě znovuobjevení významů tohoto prostoru, hlavně symbolického propojení nebe a země, vytvoření struktury, která by odkazovala a znázorňovala v sobě příběhy, které se zde odehrály. Sleduji odkaz významné brány, která se zde od patnáctého století nacházela, a chtěl bych vyjádřit to, co symbolicky znamenala. Propojení nebe a země. Tento její význam interpretuji pomocí hor a zrcadla vodní hladiny. Hory v čínské symbolice stojí mezi zemí a nebem, zachytává se v nich vlhkost, pramení v nich řeky, jsou domovem života a tak přinášejí užitek světu. Spojují zemi a nebe. Hory by se v mém projektu měly stát místem událostí, příležitostí a nového zrodu života. Hory vytvářejí clonu a vyčleňují prostor náměstí z okolního prostředí, vytvářejí příležitosti pro umístění programu. Jezero je klidné zrcadlo nebe a vrcholků hor.
Konstrukce feng shui podle které byl navržený starověký Peking, určovala střed metropole i říše do zakázaného města. Komunističtí plánovači, kteří vycházeli z této teorie, se snažili přesunout střed říše jižněji od zakázaného města na severní okraj vznikajícího náměstí. Docílili toho pomocí umístění monumentu lidových hrdinů. V současné době je tento symbolický střed označen státní vlajkou. Je to tedy střed čínské říše, ke kterému je možné vztáhnout jakýkoliv bod, jakékoliv místo v celé Číně.
Čína má „devět velkých“ tradičních a uznávaných symbolických hor. Čtyři buddhistické a pět Taoistických. Tyto hory jsou ceněny a ochraňovány jako místa, kde sídlí určité transcendentní síly, nebo se s nimi pojí transcendentní jevy anebo pro svoji nadpozemskou krásu, která inspirovala básníky. Hory, podobně jako oblaka, které lidé zbožňují pro jejich efemérnost, se staly obrazem svobodné existence překonávající sociální a politické omezení. Tyto významné hory promítám za pomoci symbolického středu Číny do plochy náměstí a v poměru je zmenšuji. Za pomoci voronoiova členění vytvářím dále na ploše latentní pole, které určuje základy, ze kterých samotné hory vyrůstají.
Vnitřky hor navrhuji jako prázdné formy, připravené přijmout konání různých událostí. Prázdnota je zde jako symbolický pojem s dvojím významem. Prázdnota reflektuje stav, ve kterém se Čína dnes nachází. Země prázdných forem. Je to odvolání se na pragmaticky ekonomické uvažování, které v současné Číně vládne. Zároveň má ale prázdnota také vztah k Taoismu a Buddhismu. „Blažená prázdnota a měkkost jsou jediné trvanlivé hodnoty.“ Prázdnota těchto hor má zde tedy i význam jako znovunalezená tradice a navrácení způsobu myšlení do stavu, ve kterém se nacházelo.
Ke každé posvátné hoře se pojí legenda, příběh, díky kterému je uctívaná. Zmapoval jsem tyto příběhy a vyjádřil je skrze pojem, který potom mohu architektonicky ztvárnit. Mým cílem je, aby do vnitřků navrhovaných dutých kamenů byl vtisknutý odkaz na příběh té určité hory. Každá hora by měla být „zbarvena do mentálních barev“ podle příběhu pojícím se ke každé z nich.
Hory obklopuje zlatý prostor potkávání. Polootevřený prostor pro každého. Zlatá jeskyně vytváří nádvoří, které slouží jako informační foyer k hoře. Je to místo interakce. Zakryté nádvoří. Déšť a sluneční žár jsou automaticky drženy venku. Vzniká zde místo vzájemného působení, které mění celkovou atmosféru na náměstí Nebeského klidu.
Michal Krejčík,
absolvent Fakulty architektury na Technické universitě v Liberci, diplomoval v roce 2013 v ateliéru profesora Suchomela
