Domek v bývalé dělnické kolonii

 
Dispozici jsme chtěli vyčistit, navýšit užitnou plochu a objekt stavebně oddělit od domů okolních, včetně vybudování vlastních přípojek technické infrastruktury. Zároveň jsme se snažili přinést do interiéru co nejvíce světla. Jako nejjednodušší možnost se nabízelo zvednutí domu, což se nám ale vzhledem k lokalitě nejevilo jako šťastné řešení. Abychom ho zachovali co nejnižší, navrhli jsme částečné zastavění dvorku přístavbou. Hmotově ale měl být stále patrný původní objekt, od nové části pohledově oddělený. Původní část jsme proto sjednotili a zjednodušili. Přístavky jsou nově zastřešeny plochou střechou v jedné rovině. Šikmá střecha je pokryta opět plechem, ale nově v antracitové barvě (původní byl červený). Odkazuje na původní použití asfaltových pásů jako krytiny u nouzových domků, kdy byla střešní krajina celé lokality různorodá, podtrhující „vlaštovčí hnízda“, tak typická pro dané území. Celý původní objem byl zateplen minerální vatou a omítnut.

Přístavba má plochou střechu, její stěny jsou sendvičové – pohledové části do exteriéru tvoří vyzdívka z cihel z bouracích prací na původním domě. Cihly odkazují na prvotní obyvatele lokality, kteří byli často zaměstnanci nedalekých cihelen. Doplnili jsme je pohledovými betony (sokl, atika), které vybíhají do dvora v jednoduché přestřešení nad venkovním sezením. Ploché střechy jsou pojaté jako zelené extenzivní, nad přístavbou je malá terasa. Vnitřní zdivo a dozdívky jsou z broušených keramických tvárnic.

Dispozičně došlo k posunutí vstupu do domu do přístavby, která má co nejmenší konstrukční výšku (světlá výška uvnitř jen 2.3 m, stropy byly řešené jako pohledová železobetonová deska). Na vstup navazuje chodba, kterou lze projít do dvora. Za dveřmi při vstupu je technický kout, na druhé straně je za posuvnými dveřmi malá lichoběžníková pracovna (reaguje na tvar pozemku). Před dveřmi do dvora chodba zatáčí podél krytého venkovního sezení a míří do původního domku. Podél ní je knihovna, v níž jsou umístěny dveře na samostatné wc a do koupelny prosvětlené střešním světlíkem.

 
Jak již bylo zmíněno, původní dům byl uvnitř celý vyčištěn. Nyní se v něm nacházejí obytné místnosti: v části pod sedlovou střechou obývací pokoj s jídelním stolem (prostor je tu zcela otevřen a prosvětlen shora střešními okny). Z kuchyňského kouta lze vejít do malé šatny a po schodišti vystoupat do ložnice, která se vikýřem otevírá ke skále lomu. Z obývacího pokoje vedou dveře do části s bývalými přístavky, kde se nyní nachází dětský pokoj. Navazuje na malé vnitřní atrium sevřené mezi okolními domy. Atrium osvětluje přes sedací okno i hlavní obytný prostor.

Z venku je rekonstrukce s přístavbou kombinací železobetonu, starých cihel, omítky, zelené vegetační střechy a antracitových klempířských prvků. Výplně otvorů jsou hliníkové s trojsklem, stejně tak i vstupní dveře, které jsou celoprosklené a umožňují kolemjdoucím průhled přes dům až do dvora. V interiéru jsme kombinovali přírodní materiály. Přístavba má na podlaze ve hmotě probarvenou dlažbu, stará část třívrstvou dřevěnou dubovou lamelu. Celým domem prochází březová překližka (nábytky, obklad vstupu, dveře, podhled obývacího pokoje a ložnice), lokálně překližka probarvená (modrá – odpočinkový kout obývacího pokoje, růžová – kuchyň). Stěny koupelny, wc a plochy nad kuchyňskou linkou jsou z marockého štuku. Štít a vždy jedna stěna v dětském pokoji, pracovně a ložnici je černá hliněná s řezankovým zlatavým vsypem. Stropy jsou pohledové železobetonové s otiskem dřevěných desek, pohledový beton přechází i v nový nadvlak nad novým prosklením (HS portál) z obývacího pokoje do dvora včetně nových nosných pilířů kolem něj. Zbytek stěn je „klasicky omítnutý“ a opatřen bílým nátěrem.

Dvůr je částečně přestřešen, pod přesahem je venkovní sezení a původní zahradní krb (gril). Vydlážděn byl žulovým odsekem v kombinaci s plochami z česaného betonu a plochami pro vegetaci. Do zahrady přechází pobytovými dřevěnými schody (stejné dřevo je použito i ve vnitřním atriu a na venkovní terase).
Střecha má v sobě otvor, který přináší přirozené osvětlení do vstupní chodby. Vynášejí ji dva pozinkované ocelové sloupy, navazuje na železobetonový vnitřní strop.

Technologicky je dům napojen na přívod silnoproudu, plynu, vody a kanalizace. Vytápění zajišťuje plynový kotel a teplovodní podlahové vytápění. V obytné místnosti jsou krbová kamna na dřevo.  Větrá se rekuperační jednotkou, ložnice v podkroví byla vybavena klimatizací. Dešťové vody se zachytávají do podzemní nádrže a používají pro zálivku zahrady a pro splachování v domě.

Lokalita si drží ducha z 80. let 20. století, kdy byla známá jako umělecká čtvrť. Dům této době vzdává hold otiskem umělce TIMA na pohledových betonech, bustou sv. Metoděje (jako patrona Moravy a spolupatrona Evropy) od sochaře Vladimíra Matouška v nice na štítě a volnou vnitřní štítovou stěnou v obytném prostoru, kterou lze zaplnit obrazy, plakáty, fotografiemi a jinými artefakty.

Autorská zpráva
Foto: Pavel Barták

Autor: KAMKAB!NET – Ing. arch. Radim Horák, Ing. arch. Hana Horáková
Statika: Ing. Jan Koláček, Ph.D.