Dva roky s Kanceláří architektury města Karlovy Vary

Dva roky s Kanceláří architektury města Karlovy Vary

(27. 2. 2020) Přijďte v pátek slavit s KAMem

   
 
 
 
 

Dva roky s Kanceláří architektury města Karlovy Vary

Kancelář architektury města Karlovy Vary (KAM KV°) oslaví 1. března už 2 roky od svého založení. Za tu dobu zprovoznila a sestavila tým odborníků, který se svým koncepčním přístupem městského plánování buduje důvěru nejenom u politické reprezentace, ale i odborné a laické veřejnosti. Komunikace s veřejností a  koordinace projektů celoměstského významu patří k základním pilířům činnosti KAMu. V pátek 28. února bude od 12 hodin KAM otevřen veřejnosti a od 17 hodin se bude slavit kulturou.  

Co vlastně sedmičlenný tým KAMu dělá? „Hlavním úkolem kanceláře je vytvořit vizi města, jak by mohlo vypadat například za 20 let. S tím souvisí doprovod tvorby koncepčních dokumentů, jako je Strategie udržitelného rozvoje města, nebo Plán mobility, na kterých se kancelář spolupodílí a ke kterým KAM pořádal diskuze s odbornou veřejností a workshopy. Dále doprovází proces přípravy Územního plánu, Manuálu tvorby veřejných prostranství a vstup města Karlovy Vary do organizace UNESCO spolu s dalšími 10 evropskými městy v rámci nominace Great Spas of Europe.“ informuje Petr Kropp, který KAM 2 roky vede. 

„Kromě koncepčních dlouhodobých projektů pracujeme na projektech aktuálních. Vydáváme doporučení na témata, o která nás město požádá, nebo na témata, která sami vyhledáváme a vnímáme jako důležitá. Průběžně jsme za uplynulé dva roky pracovali na 35 různých větších projektech. Konkrétní příklady naší práce jsou např. ty nejdůležitější budovy města, jako je Vřídelní kolonáda, Keramická škola, ale i budovy ve vzdálenějších městských částech, např. ZŠ Poštovní, obřadní síň a významná veřejná prostranství města, nám. Svobody u kostela sv. Máří Magdalény, předprostor Tržnice, vánoční trhy apod.“
doplnila Jana Boukalová z KAMu.

Komunikace s veřejností je pro smysluplnou odbornou činnost KAMu nepostradatelná. Cílem je probudit zájem občanů o své město a získat konkrétní náměty pro jeho rozvoj.  Pro obyvatele města pořádá zajímavé a osvětové akce, ať už se jedná o přednášky s městskou tematikou, komentované procházky městem, výstavy, diskuze a workshopy na různá témata.

Přijďte slavit s KAMem
Ke svému 2. výročí připravil KAM příjemný doprovodný program. „V pátek 28. února od 12 hodin bude celý prostor naší kanceláře otevřen pro veřejnost, která se může přijít seznámit s námi a naší prací. Od 17 hodin začínáme slavit – po loňském úspěchu jsme opět pozvali  4 slamery – básníky moderní doby a po nich nám zahraje a zazpívá akustické duo Dohromady Štyri Nohy. Máme se opravdu na co těšit.“ zve Jana Boukalová.

Více informací o KAMu a jeho akcích najdete na webu www.kamkv.cz.


PÁTEK 28. 2. v 12:00/17:00

KAM KV°, nám. Dr. M. Horákové 2041, Karlovy Vary
KAM slaví 2. rok v Karlových Varech – přijďte ho s námi oslavit!

Kancelář architektury města Karlovy Vary slaví 28. února své druhé výročí. Přijďte ho s námi oslavit příjemným programem.
12:00 – 17:00 Odpoledne otevřených dveří
17:00 – 18:15 Slam poetry
- vystoupí: Dr. Filipitch, Ing. Puding, Lef L´Leviatan a Michal Kubala
18:30 – 21:00 Dohromady Štyři Nohy
Vstup zdarma.

tisková zpráva

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz