Řešení historického dvora v Holasovicích

Idea: kontakt mezi starým a novým, starými a mladými
V místě vnímáme nejen historickou a urbanistickou hodnotu, ale také možnosti propojení, které dvůr poskytuje. Tato spojení jsou hlavním tématem projektu a je naším cílem odstranit bariéry a podpořit propojení dvora jako centra s veškerými hlavními trasami lidí z obce Holasovice i Neplachovice, s krajinou říční a tedy i cestou vedoucí do východní části obce, přičemž neopomíjíme ani průhledy a návrat původních prvků nádvoří.
Téma spojení prostupuje koncept celého projektu. Spojujeme staré s novým, hledáme původní motivy dvora a znovu restaurujeme urbanismus centra obce – dvůr jako střed uzavřený přidruženými funkcemi, průhledy a napojením na okolí i krajinu. Historickou podobu odkrýváme a prolínáme s novými vklady. Například původní věž na budově školy záměrně vizuálně propojujeme s meziprostorem za novou kaplí, a tím i prostorem dvora. Téma spojení toho starého a nového zdůrazňuje i objekt stodoly, který uvažujeme jako setkání generací – seniorů a mladých rodin, které se potkávají a sdílí spolu společný komunitní prostor v objektu, kde pozůstatky toho původního objímají (a chrání) nový moderní dům s malometrážními byty. Vzájemně se respektují, doplňují a ohleduplně na sebe reagují, stejně, jak by tomu při setkání dvou generací mělo být. Ve všech případech je jisté omezení, ohleduplnost a respekt k původnímu, „starému“, obohacující.

Stodola
Hlavním tématem objektu je tedy společný pobyt dvou generací, jak tomu bývalo vždy. Takové uspořádání podporuje komunitní život. Vzájemný respekt pak nese ovoce například i vzájemnou výpomocí. Je to umění života, které jsme z pohodlnosti zapomněli. Věříme v sílu života mimo ghetta starých (domovy důchodců) nebo mladých (satelitní městečka). Pro tento účel navrhujeme stavbu obsahující společné sdílené prostory, místa potkání (společné komunikace) a setkání (komunitní zahrádky). Zahrádky vznikají mezi původním a novým objektem a budou částečně polouzavřené, intimní, soukromé a částečně společné. Zahrádky plní důležitou funkci blízkého dotyku starého s novým. Jsou to meziprostory vytvářející spojnici mezi mladými a starými. Historickým a současným. Meziprostor jako místo žití pospolu.
Historické zdi zachováváme a ve staticky narušených místech ubouráváme. Pro otevření ploch oken využíváme současné otvory, původní historické otvory, ale také nově vysekané. Stěnu záměrně zachováváme v její pestré křivosti a nepřesnosti. Zanecháváme její historickou stopu, kterou pouze překrýváme bílým vápenným nátěrem.  Do tohoto rámce vestavujeme novou ekologickou dřevostavbu inspirovanou tradiční architekturou pro oblast typickou a splňující současné standardy bydlení. Novostavbu uvažujeme jako panelovou dřevostavbu. Nové byty jsou typu 1kk pro seniory a 3kk pro rodiny (mezonetový byt). Vstup na severní straně společnou prosklenou chodbou (zimní zahradou), která vede do sdílené velké společné místnosti a intimního dvorku. Ze společné chodby vede vstupní schodiště pro každé dva byty v prvním podlaží. Na jižní straně je malý společný dvorek seniorů.
Byt pro seniora je v přízemí a je bezbariérový. Má přímý kontakt jak s dvorem, tedy centrem obce, tak klidnou zadní částí – zahradou. Každý byt má zhruba 30 m². Do bytu se vstupuje hlavním vchodem ze společné prosklené chodby (zimní zahrady). Za dveřmi je malá předsíň se šatnou. Odtud vedou dvoje dveře do koupelny a do obytné místnosti. Koupelna má okno do zimní zahrady a odvětrávání větracím potrubím v podhledu chodby je vyvedené ven. Obytná místnost je rozdělena na dvě zóny. Na zónu spaní, kde je umístěna postel, police, noční stolek atd. Tato část je zastíněna závěsem od druhé části obytné místnosti. Obytná místnost se otevírá směrem k velkému oknu a letnímu vstupu na zahrádku. Byt je průchozí přímou chodbou na dvě strany.
Společné prostory v domě slouží pro setkávání lidí – hlavní společenská místnost je v přízemí a je propojena s klidnou intimní zahradou. V létě se otevírá do zahrady, v zimě se dá uzavřít a vytápět krbem. Je to prostor, kde se v dopoledních hodinách setkávají maminky s dětmi a se seniory. V místnosti je kuchyňka, kde si mají možnost uvařit kafe nebo si připravit další občerstvení. Je zde jídelní stůl, kde mohou společně jíst, a gauč, kde mohou odpočívat. Je zde také klavír. Naproti kuchyňskému koutku je umístěn pult s dílničkou pro domácí kutily.
V patře jsou umístěny mezonetové byty pro rodiny s dětmi. K těmto bytům patří také v přízemí společná kočárkárna a kolárna. K bytům se vstupuje po schodišti. Mezonetový byt je možné řešit třemi variantami uspořádání příček a zařízení. Každá varianta má jiné výhody a hodí se pro trochu jinak orientovanou rodinu.

Řešení dvora
Doporučujeme tedy do budoucna vykoupit pozemek, kde dříve stál původní dřevěný a poté kamenný kostel. Nově postavenou kapli nechápeme jako historickou náhradu kostela. Vnímáme ztracenou hodnotu místa a přáli bychom si, aby obec pozemek ztraceného kostela opět vlastnila a mohla s ním důstojně pracovat.
Vstup do dvora a obrys původního hradiště – jako jeden ze zásadních problémů vnímáme skutečnost, že vstupující nezná areál hradiště a nedokáže identifikovat jeho prostor. Proto navrhujeme zdůraznit obrys původního hradiště, ostrohu. Takové zdůraznění je nutné na jediném místě – a to v prostoru mezi současnou „návsí” a vstupem na hradiště. Zde byla silnice dosypána a původní val byl výrazněji sražen. Je pravděpodobné, že zde vstup nikdy nebýval. Proto právě v tomto místě navrhujeme zdůraznit hranici hradiště a to změnou materiálu, tedy „odříznutím” asfaltu v místě původního ostrohu.
Mezera kaple umožňující průhled je symbolem chybějící věže a ke vzájemnému splynutí – doplnění dvou staveb – dochází opticky průhledem ze dvora. Zdůrazňujeme tak propojení širšího okolí a středu obce. Průhledy, jako vizuální cesty, jsou pro nás důležité stejně, jako fyzická propojení komunikacemi. Velmi důležitá je pro nás také myšlenka starého a nového – vzájemné doplnění.
Do prostoru vracíme vodní hladinu, která tu v minulosti byla, pravděpodobně zachytávala vodu ze střech. Vytváříme důmyslný systém povrchových kamenných svodů, které vodu ze střech vedou do rybníčku. Rybníček i svody jsou vyskládány z kamene. Podobně i lem rybníčku je kamenný. Rybníček je na okrajích mělký, směrem do středu se prohlubuje. Jak jsme se dozvěděli od místní pamětnice, rybníček v místě býval ještě v nedávné době. Plavaly v něm husy a jiná drůbež. Původní rybníček byl větší než námi navrhovaný.
Koncepce osvětlení stojí na nasvícení důležitých míst, nesvítí plošně všude. Osvětleny budou koruny stromů u rybníčku, z přední části je nasvětlena kaple, díky čemuž vytváří orientační bod. Osvětlení stromů je zamýšleno jako slavnostní, podobně i osvětlení kaple. V případě konání větších kulturních akcí bude použito přenosné osvětlení.
 Autorská zpráva