Hard Rock Hotel Prague

Hard Rock Hotel Prague

(19. 11. 2019) Přípravné a stavební práce na kongresovém hotelu na Letné byly zahájeny

   
 
 
 
 

Hard Rock Hotel Prague

(ČTK) - Nový pětihvězdičkový hotel, který vyroste na zrušeném tréninkovém hřišti fotbalové Sparty na pražské Letné, ponese název Hard Rock Hotel Prague. Přípravné a stavební práce na kongresovém hotelu zahájil Energetický a průmyslový holding (EPH) ve spolupráci s hotelovým řetězcem Hard Rock International. Otevření komplexu je plánováno na první polovinu roku 2023. V tiskové zprávě o tom informoval mluvčí EPH Daniel Častvaj.

Součástí hotelového komplexu bude 523 pokojů, kongresové prostory, restaurace, skybar, fitness a lázně. Nájemcem objektu bude společnost Hard Rock International, která provozuje síť hotelů, kasin, obchodů a kaváren v 75 zemích.

Hotel staví společnosti EP Real Estate, zabezpečující realitní projekty v rámci holdingu EPH. "Pro EP Real Estate jde o klíčový projekt na domácím trhu," uvedl ředitel EP Real Estate Michal Viktorin.

Odhadované náklady na stavbu hotelu EPH nezveřejnil. Měsíčník Forbes na začátku října na svém webu uvedl, že komplex má stát pět miliard korun.

Kongresový hotel vyroste v prostorách někdejšího tréninkového hřiště letenské Generali Areny. Fotbalisté prvoligového týmu AC Sparta Praha budou k přípravě využívat plochy v tréninkovém centru na Strahově. To bude v příštím roce částečně modernizováno a v novém patře budovy vznikne zázemí hlavně pro sparťanský A-tým.

Energetický a průmyslový holding podnikatele Daniela Křetínského se zaměřuje především na podnikání v energetice a průmyslu. V současnosti zahrnuje pět desítek firem v tuzemsku, na Slovensku, v Polsku, Německu, Maďarsku, Británii a Itálii. Křetínský je podle loňského žebříčku časopisu Forbes pátým nejbohatším Čechem s majetkem ve výši 59 miliard korun. Je spolumajitelem AC Sparty Praha.

Doplněno Stavbaweb:
Autorem projektu je studio Pelčák a partner architekti. Projekt na jejich stránkách najdete ZDE.

Team: Kateřina Eiermannová, Jakub Hanžl, Petr Pelčák, Jan Rolinc, Jan Sochor, Petr Talanda, Tereza Vajbarová
Investor: AC Real Estate, a.s.
Vizualizace: Visualarch

Stavba dotváří vymezení Letenské pláně v dosud nezastavěné západní části Tř. Milady Horákové, přičemž všechny stávající budovy tvořící hranu parku mají stejnou výšku. Tato vymezující horizontální stavební linie velkého měřítka zdůrazňuje výraznou hranu pražského terénního reliéfu. Všechny stavby tvořící tuto velkorysou urbánní figuru mají velké metropolitní měřítko. Hotel ukončuje v minulosti založenou kompozici na severní straně Letné, na západní hraně její pláně. Dále na západ je již zcela jiná situace. Používá přitom strategii analogie. Uliční fronta je stejné výšky, jako sousední blok Molochov, má analogicky řešeno ustoupené poslední podlaží i motiv arkýře na obou čelech. Délky Molochova a hotelu jsou přitom v poměru zlatého řezu. Západní část stavby je konzolou překrývající rampu tunelu Blanka. Posiluje tak charakter uličního prostoru a vytváří výrazné čelo celé velkorysé urbanistické figury pláně. Měřítkem a velikostí budova odpovídá zástavbě, na kterou navazuje a se kterou tvoří jeden urbanistický celek – „nábřeží“ parku Letná. Současně návrh doplňuje a ukončuje blokovou texturu zástavby Letné na místě jejího setkání s drobnější strukturou zahradní čtvrti Bubeneč, přičemž rozhraní obou tvoří terénní zlom, podél něhož je vedena Buštěhradská železniční trať. Východní, příčné křídlo hotelu zakládá budoucí ulici podél hlavní tribuny stadionu ústící do prodloužení ulice Nad Královskou oborou. Dnešní uzavřený areál AC Sparta tak bude otevřen a strukturován veřejnými prostory. Západní křídlo výškově klesající k menšímu měřítku zástavby Bubenče tvoří tvarováním podél oblouku rampy z tunelu Blanka hlukovou bariéru vilám v ulici Na Zátorce. K jejich zahradám se areál hotelu obrací rovněž vegetační plochou svých parkových úprav ve vnitrobloku a podél železniční trati. Veškerá dopravní obsluha hotelu probíhá z nové ulice podél hlavní tribuny stadionu. V nejatraktivnějších částech hotelu, tedy v přízemí a v nejvyšším podlaží, jsou umístěny veřejně přístupné provozy – restaurace, bary, wellness a fitness včetně bazénu. Ve dvoře hotelu je zahrada na střeše konferenčních prostorů, umístěných také v suterénu. Vstup do hotelu je na východním nároží skrze velkou městskou loggii kryjící rovněž předjezd automobilů. Kromě dvoupodlažní loggie je vstup zvýrazněn celkovým řešením uliční fasády, jejíž perforace narůstá od západu k východu, a tak se směrem ke vstupu otevírá. Má dynamický, proměnlivý rytmus členění plastickým tvarováním a posunem pozic okenních otvorů sdružovaných po dvojicích pokojů. Tento systém dává fasádě, klasicky dělené na sokl, korpus a arkádu, velké měřítko a živost. Její ostré hrany vytvoří broušená omítka, zatímco sokl bude obložen kamenem.
AUTORSKÁ ZPRÁVA (zdroj: www.pelcak.cz)

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz