Horácká multifunkční aréna v Jihlavě

Horácká multifunkční aréna v Jihlavě

(4. 10. 2019) Vítězným návrhem se stal společný projekt architektonického studia Chybík+Krištof a prof. Josefa Chybíka

   
  • Hlavní pohled

 
 
 
 

Horácká multifunkční aréna v Jihlavě

Porotou byly oceněny tři z šesti návrhů architektonické soutěže
Statutární město Jihlava na konci září ukončilo užší architektonickou soutěž o návrh Horácké multifunkční arény v Jihlavě. Vítězným se stal návrh Prof. Ing. Josefa Chybíka v autorské spolupráci s CHYBIK+KRISTOF ASSOCIATED ARCHITECTS s. r. o., který si porotu získal díky rozvržení jednotlivých objektů s důrazem na prostupnost a otevřenost, která počítá i s parkem Smetanovy sady.

„Vybraný návrh akcentuje areál jako soubor samostatných objektů, které umožňují prostupnost územím a dávají zástavbě příjemné městské měřítko. Tím návrh například posiluje význam parku, který se vlévá mezi budovy a také vytváří různorodá veřejná prostranství, která svou podobou posilují městský charakter areálu jako místa pro život a napomáhají spoluvytvářet bezpečné prostředí,“ uvedl radní David Beke, manažer výstavby Horácké multifunkční arény.

„Arénu koncipujeme tak, že hlediště pojme 5600 diváků, kteří budou tvořit jeden obrovský kotel. Tribuny totiž lemují po 360 stupních hrací plochu. Dalším důležitým aspektem je začlenění arény do města. Naší ambicí bylo vytvořit kompaktní stavbu, která nebude v území bariérou, ale bude přirozeně rozvíjet kvality parku a přilehlých ulic,“
uvedl Ondřej Chybík, spoluautor projektu z ateliéru CHYBIK+KRISTOF.

Oceněny byly i další dva návrhy. Na druhém místě se umístila hala ve tvaru puku společnosti PROJEKTIL ARCHITEKTI s. r. o., který dává důraz na velkorysost městského prostoru. Třetí místo obdržel návrh architektů Jakuba Našince, Aleše Kubalíka, Josefa Kociána a Veroniky Sávové, a to zejména díky zpracování vnitřního prostoru, který nabízí dostatečné kapacity pro kvalitní provozní řešení.

„Nutno říci, že vítězný návrh není na sto procent finálním řešením. Pokud se s vítězem soutěže domluvíme na spolupráci, bude následovat dopracování studie, která může doznat dílčích změn a to jak na základě doporučení poroty či města, tak na základě požadavků samotných uživatelů,“
doplnil David Beke.

Statutární město Jihlava odměnilo vítězný návrh částkou jeden a půl milionů korun. Druhý návrh byl oceněn milionem a 100 tisíci korunami, třetí 850 tisíci.

Výstava návrhů
Celkem se do užší architektonické soutěže dostalo šest návrhů, které byly představeny 2. října 2019 při vernisáži výstavy návrhů. Vernisáž proběhla na Horáckém zimním stadionu, kde budou návrhy vystaveny až do konce října.

Návrhy architektonické soutěže lze shlédnout na webu města zde.

tisková zpráva

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Sport

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz