Významná část expoziční nabídky i charakter prezentovaných objektů se snoubí s nejslavnějším obdobím místní báňské praxe v 19. a 20. století, která má tradici sahající až do prehistorie.
Konec těžby a budování muzea
První etapa budování Hornického muzea Příbram se uskutečnila v souvislosti s ukončením těžby v březohorském stříbrorudním revíru v letech 1978–1979. Další kroky následovaly v kontextu s probíhajícím procesem zahlazování následků důlní činnosti a s ohledem na plnění úkolů privatizace od poloviny 90. let 20. století a pokračují až do současnosti.
Nejstarší část muzea se nachází v areálu historické Ševčinské šachty zaražené roku 1813 na místě staršího dolu z 16. století, dále v původních báňských objektech dolu Vojtěch založeného v roce 1779, dolu Anna z roku 1789 a dolu Drkolnov z roku 1836. V říjnu roku 1978 byla po náročné rekonstrukci otevřena při příležitosti konání XVII. ročníku Mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice v cáchovně Ševčinského dolu nová stálá expozice „Z dějin příbramského dolování“ představující základ budoucího montánního muzea. Areál Ševčinské šachty nabídl časem i další výstavnické celky. V budově někdejších sypů expozici na téma „Tradiční řemesla a průmysl Příbramska do roku 1918“.
Komplexu staveb dominuje šachetní budova Ševčinského dolu postavená roku 1879 ve stylu průmyslové architektury 2. poloviny 19. století (typ Malakov). Tento druh industriálního objektu se vyznačuje kombinací režného cihlového a kamenného zdiva. V šachtě bylo roku 1909 dosaženo maximální hloubky 1108,2 m; poslední 32. patro mělo hloubku 1092,1 m. V šachetní věži, kde návštěvník spatří i ústí jámy s těžní klecí, je od roku 1979 stálá výstava s názvem Z historie vrtací techniky a svislé důlní dopravy na Příbramsku.
Z ochozu věže vysoké 27 m (původně sloužící k astronomickým pozorováním) se nabízí pohled na panorama březohorského stříbrorudního revíru a Brd vytvořený známým příbramským grafikem Janem Čákou. Do sousední strojovny byl umístěn důlní kompresor vyrobený Královopolskou strojírnou Brno v roce 1928, používaný ve zdejším revíru na dole Generál Štefánik (původně důl Korunního prince Rudolfa). Jedná se o dvoustupňový ležatý důlní pístový kompresor 500/310, s nasáváním vzduchu 20 m3/min. při tlaku sedmi atmosfér, jenž umožňoval efektivní strojní vrtání a sbíjení. Ve strojovně je rovněž stálá expozice „Život na Březových Horách v 2. polovině 19. století“ přibližující dobu největšího rozmachu místního dolování. V letech 1868–1891 dosahovaly doly nejvyšších zisků, které se pohybovaly od 0,6 do 1,4 milionu zlatých za rok. Nejvíce stříbra v průběhu 19. století se vyprodukovalo v roce 1898, konkrétně 39,5 t. Exploatace stříbra v 80. a 90. letech 19. století v březohorském rudním revíru představovala okolo 60–80 % celé rakousko-uherské produkce! V případě dobývání olova šlo o 30–35 % zásob monarchie.
Součástí areálu muzea je také někdejší úřednický a správní objekt Ševčinské šachty z let 1884–1885, kde je umístěna expozice s unikátními mineralogicko-geologickými vzorky z březohorského stříbrorudního revíru, uranového ložiska i z podbrdské železářské oblasti, kterým dominuje kolekce stříbrných minerálů. V roce 2014 byla obohacena vzorkem příbramského stříbra o rozměrech 35 x 20 x 15 cm, o hmotnosti 11 kg, které je dle názoru odborníků největším vystaveným kusem stříbra v českých muzeích. Tento unikát se podařilo vykoupit díky mimořádnému příspěvku zřizovatele Středočeského kraje na burze v Mnichově v SRN a tímto způsobem jej získat zpět do České republiky a prezentovat ho v Příbrami. Za pozornost tu stojí též paleontologické exponáty pocházející z jinecké části příbramského regionu. Na odvalu Ševčinské šachty byla v letech 1990 až 1997 instalována na 180 m kolejí důlní technika (vrtací vůz VV-4, důlní nakladače, lokomotivy, různé typy vozů, čerpací a vzduchotechnické vybavení atd.) používaná v Rudných a Uranových dolech Příbram v 2. polovině 20. století. Dotýkat se vystavených exponátů a vyzkoušet si jejich kvalitu muzeum vřele doporučuje všem příchozím. K dispozici je i replika historického důlního rumpálu, žentouru a havířské zvoničky. Návštěvník tady má rovněž možnost sběru mineralogicko-geologických vzorků pocházejících z části deponovaného odvalu dolu Lill z roku 1857. Nedaleko Ševčinské šachty se nachází původní hornická chalupa se základy ze 17. století, kde muzeum od roku 1978 přibližuje život havířské rodiny na přelomu 19. a 20. století. V havířském domku se několikrát do roka odehrávají interaktivní programy pro děti (např. při příležitosti masopustu, Velikonoc, hornické Prokopské pouti, Vánoc atd.).
Vzhůru do hlubin
Z nádvoří Ševčinského dolu vyjíždí směrem k šachtě Vojtěch důlní vláček. Železnice umožňuje transport turistů po 230 m dlouhé povrchové trati o rozchodu 600 mm. Byla původně zbudovaná roku 1884 a sloužila do roku 1910 k odvozu stříbrné a olověné rudy vytěžené v Ševčinském dole na úpravnu u jámy Vojtěch. Dráha se dočkala rekonstrukce v roce 2006 díky finanční podpoře zřizovatele muzea Středočeského kraje, města Příbram a s využitím prostředků Evropské unie. K přepravě návštěvníků jsou určeny dva čtyřnápravové důlní vozy pro transport osob DM 12 (tzv. pullman) o kapacitě 24 lidí tažené důlní akumulátorovou lokomotivou typu metallist B 346 ze 70. let 20. století. Po více než sedmdesáti letech jde o první nově vybudovanou úzkokolejnou trať pro přepravu osob po veřejné komunikaci v ČR. V roce 2016 byla tato trasa rozšířena o dalších 130 m v dopravní Ševčinské štole.
Zážitkové putování Hornickým muzeem v Příbrami – Březových Horách pokračuje v areálu nedalekého dolu Vojtěch. Vojtěšská šachta byla zaražena 11. října 1779 z iniciativy slavného hormistra a huťmistra Jana Antonína Alise, zakladatele moderních metod báňského podnikání na Příbramsku. Roku 1875 bylo na 30. patře dolu dosaženo světového prvenství 1000 m svislé hloubky za pomoci jediného těžního lana. Hloubení dolu bylo ukončeno 35. patrem v hloubce 1248,9 m a i s tzv. volnou hloubkou má jáma 1 262,9 metrů. Těžební práce tu probíhaly do uzavření revíru roku 1978. Po roce 1990 prošel areál tohoto dolu privatizací. Hlavní šachetní budovu, cáchovnu, kompresorovnu a strojovnu získaly soukromé společnosti, které se však nestaraly o údržbu těchto historických budov a ty postupně chátraly. Na některé z nich byl dokonce roku 1994 vydán tzv. demoliční výměr. Muzeum se tehdy rozhodlo tyto objekty zachránit. V roce 1996 je vykoupilo, postupně v letech 1997–2000 opravilo a nakonec zpřístupnilo veřejnosti. Za tento počin bylo muzeum v roce 2002 oceněno 1. místem v celostátní soutěži muzeí Gloria Musaealis. Do šachetní budovy postavené roku 1870 ve stylu průmyslové architektury Malakov muzeum umístilo v roce 2000 stálou výstavu přibližující dosažení světového rekordu v hloubení. Horní patra věžovité stavby jsou využívána jako galerie uměleckých děl místních rodáků, akademického sochaře Václava Šáry (1893–1951) a akademického malíře Karla Hojdena (1893–1975), kteří ve své tvorbě zobrazili život havířů. Na nárazišti věže se konají hudební vystoupení a přednášky.
V sousední strojovně se nachází parní těžní stroj z let 1888–1889 s částí zařízení z roku 1873, nejstarší na území České republiky. Monumentální dílo pražské továrny Breitfeld & Daněk o výkonu 450 koňských sil (KS) přepravovalo dvě dvouetážové klece maximální rychlostí 9,5 m/s při transportu materiálu a 6 m/s při jízdě osob. Od roku 2008 si mohou návštěvníci areálu dolu Vojtěch prohlédnout také obnovenou hornickou kovárnu z přelomu 19. a 20. století, vyzkoušet si její funkční vybavení a na památku si odnést drobný výrobek novodobého hornického kováře – muzejního průvodce nebo i svůj vlastní produkt a poté se vydat do podzemí. Důl Vojtěch spojuje s nedalekým areálem dolu Anna historická Vodní štola Anna z 18. století dlouhá 330 m. Štola je zakončena portálem u původní anenské úpravny z poloviny 19. století a byla zpřístupněna veřejnosti v roce 2001.
V prostorách anenské cáchovny je od roku 2002 umístěna expozice „Z historie úpravnictví a hutnictví“, doplněná zajímavými modely různých způsobů úpravy a zpracování rud. Je zde vystaven mimo jiné model šachtové pece z 2. poloviny 19. století a exponáty získané od společnosti Kovohutě Příbram nástupnická, a. s. – rotační dmychadlo z roku 1925 i s částí historického potrubí centrálního rozvodu vzduchu z dmychadla, olejové hydraulické čerpadlo k lisu na lisování olověného zboží (trubek, drátů) a další. Vše je možné si náležitě „osahat“.
K nejvzácnějším exponátům muzea patří technická památka parní těžní stroj Breitfeld & Daněk z roku 1914 umístěný ve strojovně dolu Anna. Stroj sloužil pro přímou dopravu z hloubky 1300 m, později 1450 m. Výkon stroje byl 750 KS (554,35 kW) a poháněl tříetážové důlní klece, které umožňovaly přepravu 3 x 2 důlních vozů o objemu 0,63 m3 nebo 18 osob. Pro jízdu mužstva byla stanovena rychlost 6 m/s, s materiálem 9 m/s. Stroj pracoval bez větší opravy nebo rekonstrukce, podobně jako těžní stroj na dole Vojtěch, na páru do roku 1975. Poté, až do ukončení těžební činnosti v revíru roku 1978, byl poháněn stlačeným vzduchem. Do sklepních prostor strojovny byla umístěna expozice pojmenovaná „Parní stroje v rudném hornictví“. Strojovna se otevřela veřejnosti roku 1995. Předcházela tomu náročná oprava historické budovy a neméně náročný proces restaurování a konzervování parního těžního stroje.
Tajuplné podzemí
Podzemní chodbou z cáchovny nebo přímo z nádvoří dolu Anna se mohou od roku 1998 vydat turisté do Prokopské štoly a poté mohou projet důlním vláčkem 260 m dlouhý úsek směřující k ústí jámy Prokop z roku 1832. V dole Prokop, který nese jméno na počest hornického patrona sv. Prokopa, bylo v roce 1966 dosaženo 41. patrem hloubky 1579,6 m a i s tzv. volnou hloubkou je jáma hluboká 1597,6 m, čímž se stala nejhlubší šachtou březohorského rudního revíru a třetí nejhlubší v republice. Návštěvníkům se zde nabízí pohled nasvícenou jámou k hladině vody v Dědičné štole, která sloužila k odvodnění revíru a Prokopskou šachtu protíná v úrovni 2. patra.
Všechny doly revíru jsou dnes po úroveň Dědičné štoly (2. patra) zatopeny. Hornické muzeum Příbram je jediným báňským muzeem v Evropě, které umožňuje turistům nahlédnout do jámy hluboké takřka kilometr šest set metrů. V Prokopské štole je také k vidění montánní pracoviště v komíně s plastikami horníků od sochaře Miroslava Beščce a s ukázkou dobových pracovních nástrojů z 19. století, dále důlní dílo na překopu s technikou používanou ve 20. století a několik typů důlní výztuže. Zde si mohou všichni vyzkoušet podle instrukcí průvodců tvrdou práci havířských předků při praktické ukázce ručního vrtání skály. U náraziště jámy čekají na nejmenší návštěvníky plastiky hornických skřítků – permoníků, představující symbolické pohádkové „strážce“ zdejších dolů.
Zájmu mnoha obdivovatelů montánních památek se těší od roku 2004 též prohlídka podzemí takzvaného vodního patra neboli Wasserlauf. Tento komplex historických báňských děl mezi doly Anna a Vojtěch v délce více než 750 metrů je příkladem využití vodní energie v rudném hornictví Příbramska. Stáří vodního patra je možné datovat převážně do 18. a poloviny 19. století, v některých případech jde i o stařiny ze 16. a 17. století. V roce 2016 došlo k rozšíření prohlídky o dalších 810 m v podzemí okolo někdejšího Jánského dolu.
Při příležitosti konání 16. evropského dne horníků a hutníků a 20. setkání hornických měst a obcí ČR dne 11. 6. 2016 zpřístupnilo muzeum kulturně-vzdělávací centrum umístěné v historickém průmyslovém objektu dolu Anna, ve kterém byly dříve sklady materiálu a zámečnická dílna. Toto centrum je určené k pořádání přednášek, workshopů a interaktivních programů zejména pro školy a rodiče s dětmi, s cílem uchovávat slavné hornické tradice Příbramska i pro příští generace.
Další možnost prohlídky podzemí čeká na návštěvníky v dole Drkolnov zpřístupněném jako muzejní expozice v roce 2003. V nitru této šachty z roku 1836 se dochovalo vodní kolo, které je rovněž součástí místního vodohospodářského systému. Jako jedna z přístupových cest k němu slouží 51 m dlouhá šikmá štola (úpadnice), v níž je nainstalovaná skluzavka, po které se do komory vodního kola může sjet, což se stalo oblíbenou atrakcí pro malé i velké fandy hornických tradic. Kolo o průměru 12,4 m je situováno v komoře o rozměrech 30 x 17 x 4 m. Od poloviny 19. století do roku 1896, kdy byly těžební práce v dole Drkolnov ukončeny, sloužilo kolo k čerpání důlních vod a poté, až do roku 1961, zajišťovalo čerpání pitné vody pro město Příbram. Je jediné dochované na území ČR a mimořádně hodnocené i v mezinárodním kontextu.
Odkaz příštím generacím
Budování Hornického muzea v Příbrami – Březových Horách, záchrana technických památek a zpřístupnění historického podzemí příbramských dolů by nebylo možné bez dlouhodobé příkladné spolupráce a pomoci bývalých Rudných dolů Příbram, s.p., po sloučení v roce 2001 se státním podnikem DIAMO, s jeho odštěpným závodem Správou uranových ložisek Příbram, a také díky vstřícnosti báňské správy. Výsledkem je využití komplexu industriálních děl, která umožňují veřejnosti takřka symbolicky „dotknout se 19. a 20. století“ v podmínkách této historicky významné báňské lokality, která právě ve vzpomínaném časovém období zaznamenala největší rozmach a psala dějiny českého i světového hornictví. V roce 2014 prohlásila vláda ČR soubor hornických staveb provozovaných v Příbrami – Březových Horách Hornickým muzeem Příbram národní kulturní památkou.
V nedávné době získalo muzeum díky svým aktivitám orientovaným zejména na záchranu a následné zpřístupnění veřejnosti montánních památek řadu ocenění. Zvítězilo například ve vzpomínané celostátní soutěži muzeí Gloria Musaealis, dvakrát obdrželo titul Český permon roku, stříbrnou medaili z Mezinárodního setkání hornických měst Evropy v německém Freibergu, Zlatou pamětní plaketu Českého báňského úřadu a další.
PaedDr. Josef Velfl, historik a ředitel Hornického muzea Příbram
Nadšenec a historik
Pokud si dovolím nadsázku, nejvýraznější industriální stopou je samo město Příbram. V těchto místech se prokazatelně těžilo stříbro již ve 13. století. Takže nejdříve se začalo dolovat, aby pak vzniklo město. Od roku 1579 byla Příbram královským horním městem. Příbram byla i místem vzdělanosti. Dne 23. ledna 1849 vydal císař František Josef I. dekret, kterým založil báňskou školu pro severní země císařství se zaměřením na kovohutnictví. K povýšení na vysokou školu došlo roku 1904 s názvem Vysoká škola báňská v Příbrami. Dne 8. září 1945 došlo dekretem prezidenta republiky k přeložení vysoké školy do Ostravy. Tak můžeme oprávněně tvrdit, že další příbramskou industriální stopu můžeme nalézt i v industriální Ostravě, kde sídlí třetí naše třetí největší technická univerzita Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava.
Současný život Příbrami ovlivnily obdobnou měrou jak společenské změny po Sametové revoluci roku 1989, tak ukončení důlní činnosti. Město Příbram ale mělo to štěstí, že na rozdíl od jiných míst postižených ukončením důlní činnosti jako je například západočeský Zbůch, má Dr. Josefa Velfla, historika a současného ředitele Hornického muzea Příbram. Od roku 1979 se v příbramském muzeu profesionálně zabývá krom jiného dějinami hornictví a hutnictví, montánními památkami a báňským muzejnictvím. To, co se podařilo vytvořit kolektivu nadšenců kolem Dr. Velfla v Muzeu hornictví v Příbrami, je k neuvěření. Víme, že nemůžeme mít ze všech industriálních památek muzea – ale takové jako je v Příbrami, které obohacuje nejen poznání, ale i nabízí i využívání volného času spoluobčanů a to nejen obyvatel Příbrami, si určitě dopřát můžeme. Hornické muzeum Příbram je rozsáhlé muzeum hornictví se skanzenem budov, historickou a geologickou expozicí. Sídlí v Příbrami a její čtvrti Březové Hory, které byly v minulosti mnohokrát významným střediskem důlní činnosti v českých zemích. Jest mi jen Vám čtenářům návštěvu Příbrami jen doporučit.
Ing. Svatopluk Zídek, Kolegium pro technické památky, ČKAIT & ČSSI
Oba články vyšly ve Staviteli 12/2016
