HPP Architects: O.A.S.E. – lékařská knihovna v Düsseldorfu

Novostavba univerzitní knihovny je součástí dlouholetého plánu pro nový rozvoj celého kampusu.

Architekt: HPP Architects
Foto: Jens Kirchner

Autorská zpráva:
Název evokuje touhu a ačkoliv Oáza je názvem, který si především hraje se slovy, architektura nové lékařské knihovny univerzity Heinricha Heina a Univerzitní kliniky v Düsseldorfu vykazuje podobnosti s plodným kouskem země v poušti. Nikoli formou, ale konceptem: zadáním bylo navrhnout místo, kde by se studenti učili s nadšením, místo změny, nového způsobu vyučování i studia, místo rozvoje. V němčině toto zadání vyjadřují slova, jejichž iniciály dávají dohromady O.A.S.E. (Ort, Ã?nderung, Studieren, Entwiklung). Navrhnout a postavit novou ikonickou stavbu v univerzitním kampusu hlavního města Severního Westfálska (Nordrhein-Westfallen) trvalo ani ne dva a půl roku. Nová lékařská knihovna je obsažena v plánu, jehož cílem je do roku 2030 reorganizovat kampus o rozloze 14 ha v západní části města. Univerzita se v posledních desetiletích neustále rozšiřuje, což způsobuje naprosto různorodý a nesourodý celek. Jsou tedy žádány nové body identifikace, například projekt knihovny – majáku.

Oáza je takovým přitažlivým bodem; je viditelná z velké dálky (38 m vysoká), má neobvyklou fasádu se zářivě bílým pláštěm. Vyčnívá ze svého spíše šedivého okolí. Architektura fasády je odrazem speciálního námětu knihovny: připomíná kapilární systém, což stavbu činí nezaměnitelnou. Tato dynamika se odráží i v interiéru, v otevřené prostorové struktuře. Povinné knihovní prostory, jako jsou čítárny a půjčovny, pracovny a studovny jsou uspořádány v osmi nadzemních podlažích spolu s kavárnou a veřejnými a výstavními prostory. Knihovny, studovny a učebny jsou naskládány postupně jedna na druhé a jsou přístupné válcovým výtahem nebo přes schodišťové jádro. Servisní prostory, dokumentační salonky a toalety jsou naproti po diagonále.

Návrh a realizace interiéru jespolečným dílem s Silvia Pappa_UKW Innenarchitekten. Kvalita zařízení vyjadřuje architektonické aspekty prostorů. Výrazný objem budovy s volně plynoucími tvary na fasádě si vyžádal odpovídající pojetí interiéru. Výjimečný efekt kapilárního prosklení, které určilo množství světla pronikajícího do pater, byl výchozím bodem i pro návrh interiéru. Zelené válcové jádro evokující tekoucí prostor udalo tón celé vnitřní atmosféře. Studijní a pracovní zóny jsou v otevřeném prostoru následují tvar jádra, které je opakováno ve vlnách a amébovitých tvarech zakázkového nábytku. Uzavřené pravoúhlé studovny jsoiu uspořádány podél fasád. Harmonickou a inspirativní atmosféru v nich podporují soudobé materiály a povrchy, jako pohledový beton, epoxidové nátěry a různé dřevěné, skleněné a plastové povrchy. Nábytek je tu jiný než v otevřených studovnách, vládne tu tak jiná atmosféra. Skřínky, lavice a informační plochy jsou zabudovány do nik ve stěnách. oblé jádro je natřeno zeleně, pravoúhlé prostory mají levandulové odstíny – bledě modré a zelené, stolní desky jsou bílé a purpurové. Tak barevná paleta definuje individuálnost každé úrovně.

Stavba "kapilární" fasády vyžadovala úzkou spolupráci architektů, inženýrů a výrobců. Rozměry uzavřených prvků fasády určovala betonová konstrukce, poloměry okenních prvků definovala jejich geometrie a precizní rozměry na míru, spočtené na milimetr. Utěsněná neotvíravá okna byla spojena s odvětraným sklokeramickým obložením nad 18mm izolací, v souladu s platnými předpisy na úsporu energie. Plynulý přechod mezi otevřenými a uzavřenými povrchy vytvořil zajímavý exteiér, jehož účinek je ještě zvášen kontrastními barvami fasádních materiálů – bíle smaltovanou sklekeramikou a zeleně zabarveným protislunečním sklem. V letních měsících poskytují úlevu od horka a jasu vnitřní textilní závěsy.
Tepelné aktivační jednotky odčerpávají přebytečné teplo i vnitřních prostorů a centrální ventilační systém ve střeše distribuuje čerstvý vzduch skrze jádro a dutiny v podlaze. Indukční vyústě před okny přivádějí temeprovaný čerstvý vzduch do každé místnosti. Větrání zajišťuje crossflow potrubí v centrálních zónách, jímž se odvádí použitý vzduch do větrací šachty v jádru.

Projekt je podrobně popsán v přednášce Ulrike Brunendberg, která proběhla v rámci semináře LIBER LAG Prague 2012 v dubnu 2012.