Jízdárna v Litomyšli

Jízdárna je jedním z objektů, který byl součástí úprav zámeckého návrší v Litomyšli. Zámek společně se soustavou historických staveb a přilehlými parky vytvářel po staletí jedinečný areál, který v našem návrhu respektujeme. První údaje o stavbě jízdárny jsou z roku 1635. Po roce 1726 prováděl obnovu po požáru architekt F. M. Kaňka. V 70. letech 20. století proběhla rozsáhlá úprava celého objektu. Kvůli zajištění dostatečné únosnosti z důvodu plánovaného umístění archivu do prostoru podkroví jízdárny byl v rámci těchto úprav zbudován také betonový strop a krov.

V našem návrhu jsme se snažili respektovat ty části historických konstrukcí, které se do dnešních dnů dochovaly. Z uliční fronty jsme obnovili původní velikost okenních šambrán včetně venkovní bosáže. Ve štítové zdi byl zmenšen novodobý vstup do archivu. Historická budova jízdárny byla rekonstruována a vstupní portál se restauroval. Funkce archivu byla v podkroví zachována.

Investor chtěl vytvořit v objektu jízdárny multifunkční variabilní prostor, kde bude možno pořádat koncerty pro komorní hudbu, promítaní filmů, konference a výstavy. Protože jsme chtěli co nejméně zasahovat do historicky cenné budovy, zvolili jsme koncept nového vloženého posuvného objektu, který může jízdárnu rozdělit, a umožnit tak rychlou proměnu funkce a akustiky. Nový objekt je složen ze dvou částí – posuvného čela a pevného korpusu. V korpusu jsou umístěny šatny účinkujících, prostor techniků a sociální zařízení pro hosty. Posuvné čelo pojíždí po kolejnicích v podlaze a jako paraván vymezuje prostor pro jednotlivé akce. Tímto způsobem můžeme nastavit proporce prostoru, a tím i jeho akustické parametry. (Vzhledem k dlouhé době dozvuku je změna velikosti a proporcí jediným efektivním řešením). Posuvné čelo slouží po odsunutí jako prostor techniků. Podlahu tvoří praktikábly, jež umožňují samostatný zdvih pódia, elevaci hlediště nebo individuální členění podlahy při výstavách. Scénická osvětlovací technika, akustické rezonátory a další potřebné prvky jsou umístěny na nezávislé konstrukci pod stávajícím betonovým stropem sálu. Všechny nové prvky jsou navrženy jako kombinace oceli a průsvitného laminátu lehce jantarové barvy. Z koncepčního hlediska se tedy jedná o jakýsi šperk, který je vsazen do prostoru zámecké jízdárny.

Část fotografií pochází z výstavy Václav Boštík – Hledání ztraceného ráje, která se uskutečnila v létě roku 2013.

Autorská zpráva
Foto: Ester Havlová

Autoři: HŠH architekti – Petr Hájek, Tomáš Hradečný, koordinátor projektu Jan Šépka
spolupráce Jan Kolář