Kanceláře WebSupport

Kanceláře WebSupport

Mlynské Nivy, Bratislava

(15. 10. 2019) Studio Perspektiv

   
 
 
 
 

Kanceláře WebSupport

Jeden z významných hráčov slovenského IT biznisu, firma Websupport si počas uplynulého roku prešiel niekoľkými zmenami. Najväčší poskytovateľ webhostingových služieb sa stal členom medzinárodnej skupiny a vyrástol natoľko, že musel opustiť svoje staré priestory a namieril si to rovno do novovznikajúcej bratislavskej obchodnej štvrte na Mlynských Nivoch. Úlohou navrhnúť pracovné prostredie pre ich tým poverili pražské Studio Perspektiv. Zadanie bolo formulované jasne – vytvoriť kancelárie podporujúce firemnú kultúru s výnimočným priestorom pre stretávanie.

Matičná doska
Silnému vizuálnemu štýlu sveta Websupport a ich komunikácii cez blogy, vlogy či pocasty sa dá veľmi ľahho podľahnúť. Neodolali tomu ani architekti a pracoviská vyskladali ako matičnú dosku počítača - základ digitálneho sveta. Do neutrálne ladenej zdieľanej plochy vložili jednotlivé funkčné časti. Priestory pre týmy prebrali farebnosť diel grafika Pavla Nováka. Práca so škálovaním farieb a reflexiami neónov v nekonečných zrkadlách dodala kanceláriám na viacerých miestach svojskú hĺbku komixového obrázku.

Business / Casual
Už pred prekročením prahu dverí je vidieť, že na treťom poschodí sídli slobodná a otvorená firma. Priehľad do hlavnej zasadacej miestnosti a pohodlná nika na sedenie obložená drevom patria jednej z dvoch väčších oddychových zón. Orientácia v priestore je jednoduchá, chodba intuitívne vedie návštevníkov do komunitného priestoru ústiaceho na terasu. Ten sa stal od prvých dní obľúbeným centrom kancelárie aj mimo pracovných hodín. „Obývačka“ ktorá sa pravidelne premieňa na prednáškovú sálu, poskytuje možnosť nahliadnuť dovnútra nie len IT nadšencom ale aj verejnosti. Veľký barový stôl zbližuje ľudí, rýchlo sa stal vyhľadávaným miestom spoločných raňajok a obedov. Použité materiály akými sú smrekové laty či valcovaný plech bez povrchovej úpravy majú za cieľ potlačiť vnímanie formálneho biznis prostredia daného budovou. Rekonštrukcia kancelárie prebehla len s malým zásahom do technologického vybavenia po predošlom nájomcovi, otvorený strop má svoj vlastný charakter.
Cieľom architektov bolo v projekte sprostredkovať atmosféru pohody rodinného domu na ktorú boli všetci zamestnanci zvyknutí.

Autorská zpráva
Foto: BoysPlayNice – Jakub Skokan, Martin Tůma

 


Autoři: Studio Perspektiv s.r.o. – Ing. arch. Ján Antal, Ing. arch. Martin Stára; spoluautoři Ing. arch. Barbora Babocká, Ing. arch. Eva Schilhart Faberová, Bc. Lukáš Jakóbek
Rozloha: 550 m2
Náklady: 350 000 eur

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Interiéry/design

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

17. 10. 2019 09:48:12. Re: Kanceláře WebSupport. Jan
21. 10. 2019 16:02:15. Re: Re: Kanceláře WebSupport. Jitka

 
 
 
 

17. 10. 2019 09:48:12. Re: Kanceláře WebSupport. Jan

  Nevímjesli bych chtěl pracovat ve firmě kde už v grafickém návrhu dávají najevo co si myslí o ženách.

21. 10. 2019 16:02:15. Re: Re: Kanceláře WebSupport. Jitka

  Taky mě to napadlo. Ženy 2 kabinky, muži 2 kabinky + 2 pisoáry, už to je jasná diskriminace. A k tomu jen 2 společná umyvadla. Je vidět, že autorem není žena - ta by věděla, že ženy se neproženou umývárnou jen kvůli opláchnutí rukou.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz