Komunitní centrum Moravia v Třebíči

Komunitní centrum Moravia v Třebíči

(21. 1. 2020) Disprojekt architekti

   
 
 
 
 

Komunitní centrum Moravia v Třebíči

Třebíč má nové komunitní centrum, vzniklo přestavbou kina
(ČTK) - Klubovny, kanceláře, hudební zkušebna a od února také sociální kavárna budou fungovat v novém třebíčském komunitním centru, které se 13. ledna 2020 poprvé otevřelo veřejnosti. Vzniklo přestavbou bývalého kina Moravia za asi 62 milionů korun. Plně v provozu by mělo být v dubnu, řekl Ondřej Ferdan, vedoucí komunitního centra Moravia.Provoz centra pro město zajišťuje zapsaný ústav Střed, který provozuje v Třebíči a dalších městech v regionu sociální služby. Prostory bude mít v centru i spolek Vrátka. Chystá se otevřít kavárnu se sociální rehabilitací pro své klienty. Zájemci se v nové kavárně naučí připravovat kávu, servírovat, přijímat a vyřizovat objednávky a pracovat s penězi. To vše pod vedením pracovních asistentů, uvedla za spolek Vladimíra Valová.

Kromě Vrátek bude v centru podle Ferdana fungovat také Klub Naděje a v provozu bude od dubna také hygienické zázemí pro lidi bez domova. "V tuto chvíli je to vybavené nábytkem, zatím nikoli pračkou a jinými technickými věcmi. Na starosti to má sociální odbor města Třebíče," řekl Ferdan.

Přestavba, která začala na jaře 2018, stála 62 milionů korun s DPH. Asi 17 milionů korun pokrylo město díky dotaci z Integrovaného regionálního operačního programu.

Díky vzniku komunitního centra se podařilo zachránit secesní budovu z roku 1919. Jejím architektem byl třebíčský stavitel Josef Herzán. Dnes je jednou z nemnoha staveb, které přečkaly rozsáhlé demolice ze 70. a 80. let minulého století, které výrazně proměnily podobu Třebíče na jih od jejího historického centra.

Vznikala jako Bio Moravia, později nesla jména Stadion, Svět a Sputnik. Byla uzpůsobena i k hraní divadla a k dalším kulturním akcím. Odehrálo se v ní ale i mimořádně tragické představení, politický proces s páterem Janem Bulou. V roce 1951 si za jejími zdmi vyslechl rozsudek odsuzující ho k trestu smrti v takzvaném případu Babice.

V roce 1992 bylo ze Sputniku znovu kino Moravia, které promítalo až do roku 2006. Uzavřené bylo kvůli klesající návštěvnosti a konkurenci sousedního moderního kina Pasáž, které je dnes v šestatřicetitisícové Třebíči jediným kinosálem. Opuštěnou budovu radnice opakovaně nabízela k prodeji. Kupce nenašla.

Organizace Střed vznikla v roce 2000, aby se věnovala práci s ohroženými rodinami s dětmi. Dnes mimo jiné provozuje vlastní linku důvěry.

Doplněno Stavbaweb:

Projekt na stránkách autorů, studia Disprojekt najdete ZDE.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz