Konverze sálu v pivovaru Kocour

Konverze sálu v pivovaru Kocour

Objekt se nachází v bývalé továrně na kameninové a šamotové zboží. Areál ze severní strany vymezuje státní hranice ČR-SRN, z východní strany železniční trať Liberec – Hrádek n/N – Zittau - Varnsdorf – Seifhennersdorf, z jižní strany rozptýlená zástavba a na západní straně přechod do volné krajiny. Areál pivovaru má trojúhelníkový tvar, hlavní vstup je z ulice Rumburská, poblíž se nachází nová železniční zastávka Varnsdorf-Pivovar Kocour (první vlaková zastávka v soukromé správě v ČR). Dnes slouží areál pro provoz pivovaru Kocour s doprovodnými prostory pro turismus, gastronomii a kulturu, ubytování a skladové prostory. Řešený objekt slouží jako víceúčelový objekt – provoz gastronomického zařízení (restaurace), provoz výroby a skladování piva.

Z historie
Roku 1912 dokončil městský stavitel Anton Möller továrnu na kameninové a šamotové zboží coby pobočku firmy bratří Johannese, Paula a Alfreda Böttcherů, založené v Žitavě roku 1901 a od roku 1909 provozující také továrnu v Drážďanech. Budova má progresivní železobetonovou konstrukci, byla elektrifikovaná a napojená na železniční vlečku. O výrobním programu svědčí dodnes kameninové roury, zakomponované do čelní fasády. Strojní zařízení vyrobila nejspíše varnsdorfská továrna Raupach. Po roce 1948 firma ukončila svou činnost, v dalších letech zde byly sklady. Roku 2004 areál koupil místní podnikatel Josef Šusta a vytvořil zde sídlo své spediční firmy. Roku 2007 se v bývalé keramičce začalo vařit pivo na varně maďarské provenience. Ta však nesplňovala požadavky náročného pivovarníka a tak byla na přelomu roku 2010 a 2011 zprovozněna unikátní varna z bývalého výzkumného pivovaru v Braníku. Tento technologický unikát z počátku 50. let 20. století byl posledním výrobkem podobné řady varen plzeňské škodovky. Pivovarská restaurace byla dennímu provozu otevřena začátkem roku 2011.

Stav objektu před rekonstrukcí
Hlavní budova areálu má obdélníkový půdorys a sedlovou střechu s hřebenovými světlíky. Hlavní hmota je rozšířena severním směrem o rovnoběžnou jednopodlažní halu s pultovou střechou s provozem pivovaru a jižním směrem o kolmou sestavu montovaných skladovacích hal se sedlovými a pultovými střechami. Hlavní hmota je průmyslovou stavbou univerzálního typu s méně obvyklým uspořádáním – kombinace halového objektu a univerzální etážovky. 1. NP tvoří hala bývalého výrobního provozu o výšce 5,5 m. Na svou dobu má progresivní železobetonovou nosnou konstrukci a vestavěnou galerií v části půdorysu. V západní partii půdorysu je vestavěn provoz pivovarské restaurace včetně výčepu, hygienického zázemí, a restauračního zázemí. Východní partii půdorysu pak tvoří prostor víceúčelové haly. Druhé podlaží (řešený prostor) představuje typickou ukázku dispozičního řešení etážových výrobních či skladových objektů – masivní obvodovou obálku a vnitřní kontinuální prostor členěný rastrem dřevěného nosného skeletu. V západní partii půdorysu (cca 1/10) je situována část provozu restaurační kuchyně, zbývající část je využívána pouze utilitárně, jako sklad.

Architektonické řešení
Hlavní ideou řešení byla rehabilitace technické památky a její představení v nové technické a provozní funkci. Předmětem návrhu byla konverze prostorů na společenský sál s ubytovací kapacitou.
V původním nevyužitém prostoru v přízemí objektu, původně sloužícímu k umístění keramických pecí a následně pro skladování zboží, se nacházela dvojice poškozených „H“ sloupů. Prostor nového společenského sálu vznikl odstraněním těchto sloupů a vynesením navazujících konstrukcí táhly. Sál je dvoupodlažní s vloženou galerií, tanečním parketem, prostorem pro hudební produkci a přednášky, se společenským, hygienickým a technickým zázemím malého pivovaru.
Sál je přístupný přes předsálí, kterým v patře prochází ocelová lávka ze sklobetonových tvárnic se světelnou rampou, osvětlující stěnu z lahví s logem Kocoura. Předsálí je provozně propojeno s pivovarskou restaurací. Interiér sálu je materiálově navržen v industriální atmosféře – betonové konstrukce doplňují černé železo galerií, zábradlí z drátěných sítí, schodiště s perforovaným logem Kocoura. Podlaha je tvořena spárořezem ze šamotových cihel, hlazeným betonem a dubovým parketem, na galeriích ze slzičkového a hladkého plechu. V prostoru je dvojice barů s rozdílnou atmosférou – výčep je akcentovaný „nekonečným polem ječmene“, horní bar je digitálním displejem z pivních lahví s výhledem do pivovarské spilky. Podhledy barů tvoří zavěšené pivní tácky místního piva. Pro orientační systém byl vybrán motiv industriální žlutočerné šrafy.
Sál osvětlují fabrická okna, hlavní osvětlení je zajištěno repasovanými továrními svítidly, zavěšenými ze stropu. Prostory pro sezení hostů jsou nasvětleny světelnými rampami s flexibilně uspořádanými svítidly. LED pásky doplňují schodiště, výčep a horní bar.

Ubytování
Jedná se o vestavba penzionu do 3. NP pivovaru. Koncept řešení se opírá o vestavbu kontrastních boxů do prostor původního skladu v podkroví keramičky. Vložené boxy nově organizují podkrovní prostory, definují společná prostranství a hotelové pokoje. Vložené boxy respektují stavební strukturu objektu, vstupují v dialog s dřevěnou konstrukcí krovu a střeše dominujícími světlíky, v bílé barvě boxy plují po rezavé podlaze. Sloupy krovu byly ponechány v prostoru jako jakési sochy-objekty. Společnému komunikačnímu prostoru dominuje výhled na tovární komín a ocelové schodiště.
Materiálové řešení odkazuje na industriální atmosféru místa – obvodové stěny tvoří cihelné zdivo, podlaha byla řešena v barevném odstínu rzi, stěny v betonové šedé, přístupové schodiště s povrchem ze slzičkových plechů, vstupní část objektu pak v cortenovém plechu a dlažbě z původních keramických cihel. Interiér pokojů je jednoduchý s atypickým dřevěným nábytkem, boxy koupelen jsou s důsledně bílým interiérem a dřevěnými umyvadlovými deskami, někde dřevěným sloupem. Součástí návrhu je orientační systém, koncept označení pokojů se opírá a sortiment v pivovaru vyráběných piv, každý pokoj má název a číslo odpovídající typu a stupni piva, doplněný o jeho charakteristiku.

Stavební řešení
Vstupní partie byla upravena: snížen terén, navrženo nové schodiště, ztrácející se v dlážděné rampě. Vstupy do objektu jsou akcentovány lokálními pororoštovými plochami.
Při rekonstrukci se zasahovalo do stávajících nosných konstrukcí, železobetonovou konstrukci bylo třeba sanovat Na základě průzkumů byly odstraněny a nahrazeny vybrané sloupy, zbylé sloupy se zpevňovaly ocelovými příložkami. Největším zásahem bylo odstranění vnitřních H sloupů, jejichž funkci převzala nová konstrukce vyvěšení stávajících stropů objektu, nad nimiž se nachází stávající hotel. Odstraněny byly také nepůvodní konstrukce podlah a stěn.
Stávající stropní konstrukce je tvořena železobetonovým trámovým stropem. Do prostoru sálu byly vloženy nové galerie s ocelovou žebrovou konstrukcí, kotvenou k monolitické železobetonové konstrukci. Pochozí plochu galerií tvoří ocelový hladký i slzičkový plech, který funguje zároveň jako táhlo – zajišťuje spolupůsobení konstrukci galerie a stávající konstrukce.
Krov objektu byl v minulosti nově vystavěn.
V prostoru sálu je nové přímé schodiště z ocelové konstrukce, tvořené příhradovým nosníkem. Příhradový nosník je opláštěn černým plechem s funkci zábradlí, do kterého je umístěno perforované logo Kocoura. V severní části je druhé železobetonové schodiště na samostatném základu. Jeho konstrukce byla vložena do obvodové stěny. Stávající vnitřní schodiště při jižní fasádě slouží jako hlavní vertikální komunikace. Propojuje zádveří s předsálím a střední halou ubytování v podkroví. Jedná se o schodnicové schodiště s železobetonovou schodnicí a železobetonovými stupni. Byla odstraněna dvojice stávajících ramen a nově nahrazena vhodnějším tvarem. Nově se realizovaly povrchy schodišťových stupňů a podest – slzičkový plech. Kovové zábradlí bylo repasováno.
Nepůvodní okenní výplně jižní fasády (luxfery) byly vyměněny za nová okna s dělením v průmyslovém vzoru, s hliníkovými rámy v antracitové barvě. Do výklenků na severní stěně sálu byla symetricky umístěna ocelová fabrická „okna“ s podsvětlením, ukrývající vzduchotechnické výústky. Okna v podkroví do části ubytování zůstala stávající.
V předsálí byly pro finální podlahu využity původní šamotové cihly, které byly nalezeny pod konstrukcí nepůvodních podlah. Cihly byly očištěny, nařezány, obroušeny a nalakovány do výsledné podoby souvislé podlahy. V sálu byla podlaha řešena betonovým hlazeným povrchem s vloženým parketem ze světlého dřeva. Podlahy jsou členěny černým rastrem dilatací, navazujících na rastr sloupů.
Vnitřní povrchy stávajících stěn byly očištěny od omítky, poškození cihel byla vyspravena a cihly nyní tvoří pohledové povrchy stěn sálu. Ostatní povrchy jsou řešeny omítkou s výmalbou, obkladem antracitovým plechem.
Ocelové galerie jsou opatřeny zábradlím, jehož výplň tvoří pletivo z krepovaného drátu v černé barvě. Zábradlí nad předsálím tvoří skleněné desky, usazené v zámečnické konstrukci.
Nad předsálím je nový ocelový most s podlahou ze skleněných tvárnic – luxfer, recyklovaných z rekonstruované stavby.
Zdrojem tepla je odpadní technologické teplo z provozu pivovaru, které se distribuuje do deskových otopných těles po obvodu sálu. V podkroví je podlahové topení. Systém je doplněn o stávající tepelné čerpadlo vzduch/voda a plynové kotle. Ohřev teplé vody zajišťuje kombinace stávající zásobník a akumulační nádoba. Větrání sálu je nucené, pro přívod a odvod vzduchu slouží vzduchotechnická jednotka s rotačním rekuperátorem pro zpětné získávání tepla.