Kostel blahoslavené Marie Restituty

Stavba kostela na brněnském sídlišti Lesná byla dokončena letos na jaře. Jeho konstrukce jsou železobetonové. Podle autora projektu strohé zdi z pohledového betonu odpovídají soudobému vnímání duchovního prostoru. A navíc je beton novodobý kámen – zemitý, rychlý, reagující, pevný.  První projekt kostela na Lesné navrhl Marek Jan Štěpán v roce 1991. Ve své diplomové práci tehdy experimentoval s pohledovým betonem a s barevným prosklením. S tímto návrhem pak uspěl v architektonické soutěži, k realizaci ale nedošlo. Po dvaceti letech přišla nová nabídka a vznikl projekt s kruhovým půdorysem a se samostatnou zvonicí. Některé prvky však zůstaly stejné, například kupolovité zastřešení a řešení oken. „Od expresivní kompozice jsem se posunul k tělesu plynoucímu časem. Původní návrh byl břichem velryby, nový vytváří vnitřní vesmír,“ říká architekt Štěpán a dodává: „Kostel stojí nedaleko takzvané Čertovy rokle, což je nádherně absurdní paradox. Zásadní roli v návrhu hrála symbolika – odráží se v podobě kruhového půdorysu jako symbolu nebe, v duhovém zbarvení skla odkazujícím k symbolice smlouvy mezi Bohem a lidmi i v kresbách na fasádě. Tvar kruhu jsem pro kostel zvolil i z dalších důvodů – je tvarem plnosti, tečkou v prostoru sídliště, jeho duchovním úběžníkem. Kruh je zároveň blízký současné liturgii, která je obrazem společenství apoštolů s Ježíšem kolem stolu při Poslední večeři. Nejpodstatnějším symbolem tu pro mě ale bylo světlo. Opat Suger považoval světlo pronikající a formující hmotu za bezprostřední projev světla světel, tedy Boha. Souhlasím s ním i po skoro tisíci letech. Na Lesné je světlo odražené, difuzní a barevné, venkovní prostředí je neviditelné – kruhové okno o délce 80 metrů se nachází až pod kopulí. Kruhová je i asymetrická klenba s otiskem dřeva. Vypadá jako otisk Božího prstu. Kdo chce, může zažít pod touto klenbou Boží dotek.“
Na Lesné kostel nekonkuruje okolním panelovým domům svou velikostí, proto je výrazově jednoduchý a čitelný. Vytváří dominantu jiné úrovně – na pozemku bylo vytyčeno plato vyrůstající z terénu, které vytvořilo sakrální okrsek. Kostel má tvar kruhu, vedle něj stojí zvonice z pohledového betonu a duchovní centrum.

Konstrukční řešení
Spodní stavba byla realizována jako bílá betonová vana, prostor pro parkování jako skelet, v místě pod kostelem přenášející kruhovou geometrii horní stavby. Strop nad garážemi je pojízdný. Objekt kostela má nosnou konstrukci provedenou jako sendvič, střechu tvoří asymetrická betonová kupole. Okna mají hliníkové, místy skryté rámy.
Betonáž kruhové kostelní lodi začala na podzim 2018. Od výšky 9,15 m se betonovaly římsy s vyložením tři metry. Kryjí pohled do kruhového okna, které obíhá kolem celého kostela. Nad patou římsy je 40 pilířů držících asymetrickou kopuli. Kopule se lila v květnu loňského roku do prkenného bednění z krajin.

Pohledový beton a sklo
Materiál stavby navazuje na materiály používané na sídlišti. Architekt se rozhodl pro pohledový beton: „Pro mě je beton novodobý kámen. Zemitý, rychlý, reagující, pevný.
Jeho výhoda je především konstrukční a statická, v malé hmotě a tloušťce zvládne velké konstrukce. A zároveň je ho možné dobře tvarovat, na Lesné to byly kopule a římsa. Veřejnost často beton považuje za materiál sprostý až vulgární, odborníci naopak za krásný. Je pravdivý, odráží práci a energii, kterou vložíte do zpracování bednění, do jeho lití a hutnění, do zpracování přísad a směsi. Všechno se pak projeví jako živost povrchu, jako odraz života. Paralelu můžeme vidět v historickém kamenném zdivu z různě barevných kvádrů a tmelení spár. Litý beton na kamenné zdivo vizuálně navazuje, jeho strohost odpovídá soudobému vnímání duchovního prostoru, který nemá být opticky a významově zahlcen,“ uzavírá architekt.
Miroslav Smutný, obchodní ředitel společnosti TBG Betonmix ještě upřesňuje: „Pro pohledové betonové konstrukce požadoval architekt světlejší beton. Nakonec jsme pro toto řešení navrhli recepturu z cementu CEM II/B-S 32,5 R s vápencem. Naši technologové byli při realizaci neustále k dispozici a ladili pohledové betony podle aktuální situace.“


Hovoříme s architektem Markem Janem Štěpánem

Kostel na brněnském sídlišti je vaší pátou realizací tohoto typu. Ve Staviteli jsme už představili rekonstrukci chrámu Nalezení svatého Kříže v Litomyšli a kostel sv. Václava v Sazovicích, který byl vybrán mezi deset nejlepších staveb světa roku 2017. Když bychom začali srovnávat nesrovnatelné, tedy barokní kostel s kruhovou novostavbou, která připomíná svitek papíru, nutně si položíme otázku, proč jsou tak rozdílné. Změnili jsme se tak my nebo snad katolická církev? Naše pojetí křesťanské víry? Vnímání prostoru? Potřeba meditace?
Změnilo se naše vnímání, žijeme ve světě plném různorodých informací. Kam se podíváte, nějaká reklama, monitor, baner nebo něco, co nás ovlivňuje. Máme pocit, že můžeme vše. Nedávné měsíce s coronavirem nám trochu naznačily, že to tak úplně být nemusí a že náš svět je i velmi křehký. To si v daleko větší míře uvědomoval člověk ve středověku a později i baroku. Zároveň žil spjat v daleko větší míře s přírodou a pokud měl touhu po poznání, musel se k informacím nějak dostat, to nebylo jednoduché. Číst uměla jen hrstka lidí, knih nebylo mnoho. A tomu odpovídá i kostel tehdy a dnes. Obě stavby nás mají přenést do niterného světa, pomoci nám nacházet vztah s Bohem. Tehdy působily až literárním pojetím architektury s vepsaným biblickým příběhem, sochami a obrazy – ty byly čitelné i pro negramotné. Dnes je to skoro opačně, množství obrazů a soch nás nezajímá, jsme vůči nim imunní, nepromlouvají k nám, většinu z nich ani neumíme pojmenovat. Na hledání Boha i pro meditaci potřebujeme jiné prostředí bez vizuálního smogu. 

U svého projektu hovoříte o významu symbolů. V kontextu sakrální stavby jsou důležité, ale nebyly pro vás příliš svazující? Sám jste si tak nastavil řadu omezení.
Nebylo. Naopak jsou pro mě vodítkem, pevnými body v časoprostoru a tekutosti modernity.

Kostel byl vybudován z betonu. Jste s výsledkem spokojen? Jak sám říkáte, pohledový beton nemusí vždy působit příjemně, mnozí ho nemají rádi…
Mám rád beton i vápenný štuk. Na Lesné to však byla jasná volba, jednak z důvodů statických a pak kvůli kontextu sídliště. Kostel stojí na až devět metrů vysoké navážce z dob budování sídliště, v jeho suterénu je parking. Proto musí být staticky tuhý a tomu nejlépe vyhověl beton. Zároveň stojí ve skvělém sídlišti z betonových panelů. Absurdní je, že všechny tyto panelové domy teď hýří barvami zateplovacích systémů a jejich obyvatelé mají k betonu spíše negativní vztah.

Právě před rokem se odlévala betonová kopule, pod níž je klenba s otisky dřevěného bednění. Povedla se?
Kopule se nedělá často, nevím, kolik kopulí se postavilo za posledních 50 let. Z toho vyplývá i její stavitelská atypičnost a z této atypičnosti i investiční náklady ukryté především v bednění. Právě snaha o zmenšení investic nás přivedla bednit kopuli prkennými krajinami. Výsledek je výborný. Kopule má ještě jednu unikátní vlastnost – je asymetrická. Zajímavě tím kreslí světlo a vypadá tak ještě v souvislosti s otiskem bednění jako otisk prstu. A protože je prst velký, tak jako otisk božího prstu, jako Gods Touch.

Fasádu kostela jste také navrhl z betonových panelů, ale nakonec je z břízolitu. Není to škoda?
Betonové zavěšené panely byly drahé, museli jsme tedy najít levnější řešení. Břízolit je ale taky trochu beton, i když tenčí. Změna se týká především trvanlivosti obou povrchů, betonové lité panely by vydržely násobně déle.

Nerealizovala se ani velká vstupní vrata…
To mě dost mrzí, vrata jsou symbolem otevřenosti kostela a církve. Otevřená vrata měla na sobě nést malbu, zavřená fasádu. Současné kompozici v podobě bez vrat teď něco chybí. Třeba se jednou doplní.
Hana Vinšová
Článek vyšel v časopisu Stavitel 06-07/2020

 
Investor: Římskokatolická farnost Brno-Lesná
Autor: Marek Jan Štěpán; spolupráce František Brychta, Vanda Štěpánová, Jan Vodička, Marin Kopecký; kresby na fasádě Petr Kvíčala
Dodavatel: JB Stavební ze skupiny Swietelsky
Dodavatel betonu: TBG Betonmix, člen skupiny Českomoravský beton (realizace probíhala v letech 2018 až 2019 v celkovém objemu 2000 metrů krychlových).
Technologický dohled: brněnská laboratoř Betotech
Náklady dosud přesáhly 100 milionů korun, ještě chybí vybavení interiéru. Peníze na stavbu kostela byly shromážděny ve sbírkách formou darů.