Krajští zastupitelé schválili stavbu nemocnice ve Zlíně

Krajští zastupitelé schválili stavbu nemocnice ve Zlíně

(18. 12. 2019) Stavět by se mohla začít za dva roky

   
 
 
 
 

Krajští zastupitelé schválili stavbu nemocnice ve Zlíně

(ČTK) - Zastupitelé Zlínského kraje 16. prosince 2019 neplánovaně na konci svého jednání schválili stavbu nové nemocnice ve Zlíně-Malenovicích za osm miliard korun. O investičním záměru pro stavbu nemocnice hlasovali již na konci června, koalice však byla tehdy rozdělená a projekt, který prosazuje hejtman Jiří Čunek (KDU-ČSL), dostatečnou podporu nezískal. Ani dnes nepostupovala koalice jednotně, návrh ale i tak získal dostatek hlasů - 23 z 38. Pro byli zástupci KDU-ČSL, STAN, SPD, dva zastupitelé z ODS a jeden z ČSSD.

Kromě opozice však nečekaný krok kritizovalo také koaliční hnutí ANO. "Vzhledem k postupu, který jste zvolili pro dnešní den, musíme oznámit, že budeme zvažovat setrvání v této koalici," uvedla krajská radní Margita Balaštíková (ANO). Podle hejtmanova náměstka Jiřího Sukopa (ANO) byl dnešní postup překvapivý. "Nikdo jsme netušili, že něco takového přijde. Bylo to připraveno bez konzultace s koaličním partnerem, cítili jsme se tam jako diváci," řekl ČTK Sukop, podle kterého se nyní ANO poradí o dalším postupu. Podle Čunka však funkčnost koalice ohrožena nebude. "Protože koalice s ANO je tady celkem nefunkční, takže to nijak nevadí. A funkčnost kraje to v žádném případě neohrozí," řekl ČTK hejtman.

Ředitel Transparency International David Ondráčka na twitteru označil dnešní hlasování za "Čunkovu fintu". "Čunkova finta za osm miliard, které kraj navíc nemá - dokonalé. Když ti to neprojde, zkus největší investici v historii zařadit mimo program, když o tom nikdo neví - a ono to projde," uvedl Ondráčka.

Dnes pro novou nemocnici bylo 23 z 38 zastupitelů, proti jich bylo 14 a jeden se zdržel hlasování. Pro nemocnici na rozdíl od minulosti zvedl ruku také zastupitel koaliční ODS Stanislav Devátý a zastupitel opoziční ČSSD Lubomír Vaculín.

Koalici tvoří lidovci, hnutí ANO a STAN a ODS, v pětačtyřicetičlenném zastupitelstvu má 29 křesel. Pro schválení je třeba nadpoloviční většina všech zvolených zastupitelů, návrh tedy musí získat právě aspoň 23 hlasů. V opozici jsou ČSSD, KSČM, Svobodní a Soukromníci a SPD. V červnu bylo pro stavbu nemocnice jen 21 zastupitelů z 41 přítomných, proti jich bylo osm, 12 se zdrželo. Pro stavbu tehdy byli lidovci, zástupci hnutí STAN a radní Jan Pijáček (ODS), pro byli také dva zastupitelé opoziční SPD. Proti návrhu hlasovali či se zdrželi Stanislav Devátý (ODS), zástupci ANO a opozice.

Stavba nemocnice by podle hejtmana měla trvat šest let a stát asi osm miliard korun. Postupná rekonstrukce a dostavba stávajícího areálu Krajské nemocnice T. Bati (KNTB) ve Zlíně, který stojí na opačné straně Zlína, by podle něj stála deset miliard a trvala 12 let.

Zastupitelé, kteří se stavbou nové nemocnice nesouhlasili, již dříve požadovali, aby kraj vypracoval kromě záměru nové nemocnice také studii na modernizaci a dostavbu areálu KNTB. Zastupitelé na návrh hejtmanova náměstka Jiřího Sukopa (ANO) v září vypracování této studie schválili. Sukop tehdy uvedl, že je třeba mít srovnatelné varianty, aby se zastupitelstvo mohlo rozhodnout. Při dnešním projednávání studie na modernizaci nynějšího areálu začala debata o stavbě nové nemocnice, hejtman poté navrhnul rozšíření programu a zařazení nového bodu o stavbě nové nemocnice do programu.

Opoziční zastupitelé s tímto postupem nesouhlasili. "Pokud se toto připravuje mimo program, to je hodně tvrdé, totální podraz," uvedl Jaroslav Kučera (KSČM). "Nemyslím si, že bude rozumné, prosadit to 23 hlasy, které byly tak poskládané, je to tragédie pro tak významnou investici Zlínského kraje," řekl Stanislav Mišák (ČSSD). Podle Čunka by se však jen přešlapovalo na místě a ztrácí se čas. Uznal však, že neuměl věc se zastupiteli dohodnout. Další studie podle něj jen výstavbu nemocnice prodlužovaly. Řekl, že někteří zastupitelé se nedokážou rozhodnout, ačkoli věc se projednávala mnohokrát v různých výborech a zastupitelé o tom jednali již více než 20 hodin. "Bylo už řečeno úplně všechno," uvedl Čunek. Podle něj není možné, aby stavba nové nemocnice byla dražší než bourání a stavění nových objektů v nynějším areálu.

Sukop se proti výstavbě nemocnice postavil již dříve, důvodem je podle něj to, že kraj se před časem rozhodl zvýšit náklady na dopravní obslužnost a je náročné mít dvě tak finančně náročné akce najednou. "Je to o penězích. Navýšili jsme dopravní obsluhu, za deset let projezdíme polovinu nemocnice, pokud to někdo nevidíte, tak je mi to líto," řekl.


Nemocnice ve Zlíně by se mohla začít stavět za dva roky
(ČTK) - Nová krajská nemocnice ve Zlíně-Malenovicích by mohla začít stavět za dva roky. ČTK to po rozhodnutí krajského zastupitelstva o stavbě nemocnice řekl hejtman Jiří Čunek (KDU-ČSL). Krajská rada nyní vyhlásí výběrové řízení na projektovou část. "Bude to velká soutěž, podle odhadu jde o práci za 200 milionů korun," uvedl hejtman. Nová nemocnice by měla stát asi osm miliard korun. Někteří zastupitelé dnes s výstavbou nesouhlasili, obávají se také finanční náročnosti projektu.

"Všichni o investici ví, je to nová příležitost v Evropě postavit úplně novou nemocnici. Logistika bude odpovídat nejmodernějším požadavkům a na to si brousí zuby mnoho firem," uvedl hejtman. Projektování nemocnice by mohlo trvat rok a půl až dva roky, poté se bude v soutěži vybírat firma, která nemocnici postaví. Stavba by pak měla podle Čunka trvat asi dva roky.

Pozemky má kraj podle něj již k dispozici, zbývá dokončit jednání s posledním majitelem. Kraj také bude řešit tamní pozemky města Zlína, ve hře je zřejmě směna či koupě pozemků. Zastupitelé města minulý týden schválili změnu územního plánu, která umožní výstavbu nemocnice v Malenovicích. Zlínský primátor Jiří Korec (ANO) již dříve uvedl, že město nebude kraji v projektu "házet klacky pod nohy" a že je dobře, že kraj chce investovat do zdravotnictví ve Zlíně. Podle hejtmana je také již kraj domluven s církví na získání jejich pozemků.

Podle hejtmana bude nová nemocnice ojedinělým projektem. Hejtman již dříve řekl, že kraj dá do stavby asi čtyři miliardy, nynější Krajská nemocnice T. Bati ve Zlíně miliardu a na tři miliardy si chce kraj vzít úvěr. Zastupitelé o nové nemocnici jednali již několikrát, na konci června ji neschválili, v září pak schválili studii, která ukáže podmínky případné modernizace a dostavby nynějšího areálu nemocnice ve Zlíně. Podle Čunka by však rekonstrukce a dostavba současného areálu trvala 12 let a stála by deset miliard korun.

Zlínská nemocnice by měla mít asi 900 lůžek. Zatím poslední novou nemocnicí postavenou na zelené louce je nemocnice v Domažlicích. Nová nemocnice s 206 lůžky, která přišla na 925 milionů korun, slouží lidem z Domažlicka a okolí od začátku roku 2006. Stavbu, která začala v květnu 2002, financoval stát. Dosud poslední novou velkou nemocnicí byl hlavní pavilon dnešní Fakultní nemocnice Ostrava v Porubě. Výstavba objektu se sedmi sty lůžek, takzvaného lůžkového monobloku, který byl otevřen v říjnu 1994, trvala téměř 30 let a stála přes miliardu korun.

Doplněno Stavbaweb:
Projekt nové krajské Baťovy nemocnice ve Zlíně najdete zde: www.vasenemocnicezlin.cz
Spoustu informací a možnost každodenní komunikace nabízí i facebookový profil nové nemocnice www.facebook.com/krajskanemocnicezlin/.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Zdravotnictví

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz