Kro Kitchen

Kro Kitchen

Vinohradská 66, Praha 2

(14. 1. 2020) David Neuhäusl, Matěj Hunal

   
 
 
 
 

Kro Kitchen

Skandinávsky jednoduchý přístup šéfkuchaře ovlivnil náš návrh bistra a rotisserie v exkluzivní lokalitě na náměstí Jiřího z Poděbrad. Nový podnik vznikl ve zkolaudovaném a kompletně zařízeném prostoru restaurace, která nikdy nebyla uvedena do provozu a jejíž interiér byl přehlcen materiály, barvami i motivy. Neobvyklé vstupní podmínky a finanční omezení nás dovedly ke konceptu parciální dehipsterizace neboli radikálního řezu, který staví do kontrastu novou, střídmou vrstvu se stávající sbírkou aktuálních trendů a pinterestových klišé.
V průběhu projektu nakonec došlo k odstranění všech nejhorších pozůstatků původního interiéru, ale koncept řezu zůstal zachován. Navržená monochromatická vrstva uklidňuje a sceluje celý prostor, pod úrovní řezu se rozehrává kombinace módních, ale adekvátních materiálů. Na bíle natřené cihly – kromě podlahy jediný pozůstatek původního interiéru – svým rastrem navazuje keramický obklad. Jednoduchá překližková lavice plynule přechází v barový pult, za nímž se nachází otevřená kuchyně s barem. Vše se odehrává v jediné místnosti: prostor pro hosty definuje dřevo, obligátní nerez vymezuje obsluhující a výrobní část a vše propojuje námi navržené originální svítidlo.
Autorská zpráva
Foto: Aleš Foff

Grafický design: Marek Fanta
Ilustrace: Honey
Stavba: Borci
Výroba svítidla: Luxifer
Celková plocha: 35 m²

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

15. 1. 2020 09:27:11. Re: Kro Kitchen. KarelS

 
 
 
 

15. 1. 2020 09:27:11. Re: Kro Kitchen. KarelS

  Velmi zdařilá rekonstrukce a úžasný název "dehipsterizace"!

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz