Kunsthalle Praha

Kunsthalle Praha

(11. 11. 2022) SCHINDLER SEKO ARCHITEKTI

   
 
 
 
 

Kunsthalle Praha

Ti, kdo stále chtějí zanést Prahu na mapu světa, jistě přivítali, že stověžaté hlavní město dostalo novou uměleckou instituci s výrazně mezinárodním záběrem. Jde o Kunsthalle Praha nedaleko stanice metra Malostranská. Snad bude dobré začít objasněním německy znějícího názvu Kunsthalle. Jedná se o uměleckou instituci, která pořádá časově omezené (krátkodobé) výstavy, obvykle ji provozuje spolek či jiná nezisková organizace a obvykle nemá vlastní sbírku umění. Ovšem například jedna z nejslavnějších, Kunsthalle v Hamburku, je státní institucí a má významnou vlastní kolekci.

Kunsthalle nabízí často i původní, neotřelou architekturu. Tak Kunsthal Rotterdam je význačným dílem Rema Koolhaase. Kunsthaus Grazz, dílo Petera Cooka a Colina Fourniera, proslavilo své město po celé Evropě. Slavný a obdivovaný je též Kunsthaus Bregenz od Petera Zumthora. Pražská Kunsthalle se vydala cestou, kterou jde velká většina, tedy rekonstrukcí starší budovy.

Díky tomu ji najdeme v centru Prahy, v okruhu ostatních uměleckých destinací. Jejím sídlem se totiž stala nevyužívaná trafostanice na Klárově, která prošla radikální proměnou, za kterou stojí architekti z ateliéru Schindler Seko Architects. Vnější podoba této klasicizující moderní stavby z meziválečného období se mnoho nezměnila. Nepočítám-li nápis Kunsthalle Praha, který se obtáčí okolo nároží, jsou nejviditelnější zásahy dva. První je bronzem obložený „můstek“, kterým se do galerie vstupuje, obrací se do ulice Klárov s tramvajemi, kudy projíždí a prochází velké množství lidí, a tento můstek-rampa je tak trvalé zvoucí gesto, jakási pozvánka ke vstupu. Nepochybuji, že tak byl i zamýšlen. Vstup šel zajisté vyřešit i jinak, méně výrazně, jde však o gesto, které architekti rádi, a oprávněně, využívají. Například Marcel Breuer vede návštěvníky svého Whitney Museum v New Yorku po skutečném betonovém mostě, po němž překročí „obranný příkop“, přenesou se tak z profánní do umělecké sféry. 


Druhé změny si všimne méně lidí, ač je ve skutečnosti větší, přinejmenším rozsáhlejší. Směrem do ulice U Bruských kasáren totiž budova narostla o jedno patro, které skrývá celou jednu galerijní síň. Tato nadstavba ustupuje za původní průčelí, je nenápadná, a tak ji snad lze kvůli umění, jemuž slouží, s laskavostí přijmout. Jiná doba by asi starou trafostanici zbořila a volila novostavbu – Praha by pak po dlouhé době dostala nově postavené dílo plně zasvěcené umění – naše doba na to patrně nemá odvahu. Na druhou stranu složité konverze, kontextualismus či nutnost vkládat nové do starého nás učí alespoň nějak se vypořádávat s vrstvou minulých dob, brát ji v úvahu a přizpůsobovat se.

Přestavba této industriální stavby vzbudila v určité části kulturní veřejnosti kontroverze kvůli radikalitě zásahu. Z vnitřní dispozice nezůstalo mnoho, tím ovšem zároveň mohl vzniknout logicky provázaný sled galerijních sálů prostupujících od suterénní úrovně až doslova pod střechu. Uvedená diskuse je dnes skutečně živá, jako otevřená rána. V případě Kunsthalle vynahrazuje ztrátu původní tkáně nově vybudovaná hodnota, která navíc slouží umění. Snad je to dostatečný argument ve prospěch tvůrců. Mé asociace s Breuerovým newyorským Whitney se plně rozehrály až ve vstupním foyer, tam jako zde totiž příchozí za mostem čeká prosvětlená betonová hala s kontrastním podhledem, která slouží prodeji vstupenek, jejíž větší část ovšem zabírá dnes obligátní obchod. Vír asociací ze stejného zdroje rozvířil i povrch stěn z hrubého betonu s kaménky, který návštěvníky provází i po schodišti do první galerie.

Galerijní sály v patře jsou pak neutrálně bílé a mají různý tvar i velikost. Protože jsou všechny řazeny sekvenčně, zdá se, že se počítá s tím, že návštěvníci mají postupně projít vše jako určité kolečko. Sály jsou k sobě též účelně seskládané, aby se maximálně využil dostupný objem. Člověk tak při přechodu ze sálu do sálu i několikráte mění směr. Ač Kunsthalle rozhodně nepřipomíná bludiště, návštěvník je opravdu vtažen do vnitřního světa. Na obou mých návštěvách k tomu přispívala i aktuální výstava Kinetismus. Nepochybně jen málokterá výstava bude tak výrazně blikat, zářit, svítit, houkat a vydávat tolik hluku a dalšího neklidu. Místy se mi zdálo, že to výstavní prostor poněkud přebíjelo. Zdá se mi ale nepochybné, že vzniklá galerie umožní zdárně provozovat starý a oblíbený rituál „návštěvy uměleckého (svato)stánku“, a to včetně závěrečného uvolnění v čtenářském koutku, ve skryté věži, na terase do hlavního průčelí (s kavárnou) nebo opačným směrem s výhledem na protější skálu a klidnou sousední zástavbu.

Z celé galerie i architektury je zřejmé, že Kunsthalle Praha cílí na širokou veřejnost, že chce být populární a dnešní a je sebevědomá. Přeji jí úspěch, a to i mezinárodní, aby se Praha ještě více zapojovala do evropského kulturního života. Ne snad, že by Praha nebyla na všech mapách světa, ale prohloubená integrace s kulturním světem Evropy, i prostřednictvím další úspěšné galerijní instituce, nám všem prospěje.

Jiří Tourek
Foto: Filip Šlapal

Místo stavby: Klárov, Praha 1 
Autoři: Jan Schindler, Ludvík Seko, Zuzana Drahotová / Schindler Seko Architects 
Investor: Nadace The Pudil Family Foundation 
Spolupráce: Zbyněk Ransdorf, Jana Šerclová / AED project, Martina Bílková 
Zastavěná plocha: cca 1650 m2 
Užitná plocha: 5687 m2 
Plocha pozemku: 2287 m2 
Projekt: 2014–2021 
Realizace: 2018–2021

Článek byl publikován v časopise STAVBA DETAIL 2/2022

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Interiéry/design

Dokončení

2021

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

20. 10. 2022 17:55:02

Re: Odborníci apelují na vládu: odložte projednávání novely stav...

Kromě toho, že se připojuji k této výzvě, upozorňuji na to, že velkým přičiněním pana Františka Lukla, tuším že z 13.1.2021 bylo z novely SZ vyloučeno to podstatné, co mělo být hlavním motorem zlepšení výkonnosti stavebních úřadů základního stupně a tedy i zkrácení doby trvání správního řizení. A to jistě víte, je vyjmutí těchto úřadů z gesce a působnosti místních, obecních a městských úřadů, tedy z vlivu starostů a z jejich rozhodování o personálním obsazení míst odborých pracovníků vč. určování jejich platů podle tabulek a jiného odměňování podle vlastního uvážení. Tedy z vlivu korupčního prostředí, které jednoznačně na mnoha radnicích trvale vládne. Tedy shrnu to takto: žádné změny (ani o 30% podle názoru paní Žanety Hadžič) v trvání správního řízení pro vydání povolení stavby nebo souhlasu s jejím umístěním ani náhodou nečekejme, když je již známo, že přes 3 tisíce pracovník stav.úřadů odejde do důchodu a 3 tisíce na jiná méně exponovaní místa, protože za takové mizerné platy si nebudou dále ničit zdraví, jak z novely SZ již nyní vyplývá. to jsou informace jak z MMR, tak z "terénu", kde se pohybuji již 50 let. Tedy bude chybět víc než 6000 odborníků (a nečekejme, že mladší náhradníci z jiných oborů budou vykazovat potřebné výsledky) a slučováním úřadů nebude ničeho dosaženo, spíše naopak přijdou další odchody těch opravdu zkušených lidí, o nichž si ministr Bartoš myslí, že jsou ti nejslabší. Jak úsměvný je jeho amatérský názor. Holt kozel je opět jednou zahradníkem a paní ing. Hadžič ho ještě podporuje. Tedy ona ví víc než pan ing., Bartoš, ale jen po právní stránce, o praxi v terénu přímo na úřadech ví zrovna tak málo, jako ministr.

 
© 2007–2022 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz