Mariana
Pančíková
Letní
číslo Stavby se už tradičně věnuje bydlení. Bývá také typické vyšším počtem
vybraných staveb a editorskou trýzní, jak zodpovědně každé realizaci přidělit
kompetentního a zapáleného recenzenta. Letos jsme se v redakci rozhodli
zkusit něco nového a místo jednotlivých recenzí konkrétních staveb jsme
oslovili sedm našich spolupracovníků s volnějším zadáním na téma současné
české bydlení.
Hned
zpočátku se zadání vymkl filozof Jiří Tourek, který se rozhodl rozšířit
záběr geograficky a kromě exkursu do dějin lidského obývání přispěl i
autentickou zkušeností s obytnou čtvrtí v Dubaji, kterou označuje
jako „nový model urbanizovaného bydlení“. Zdá se, že v Dubaji vidí
budoucnost postavenou na fosilních zdrojích a z toho plynoucím bohatství
jako sluncem zalitý příběh. Hořím zvědavostí, jak bude umělé město
v poušti závislé na globální situaci vypadat za čtyřicet let.
Historik
Rostislav Švácha se ve svém příspěvku důsledně drží tématu českého
bydlení. Hned zkraje „nastavuje zrcadlo“ i časopisu Stavba a způsobu, jakým jej
prezentuje. S lehkou skepsí, ale i laskavostí pak provede čtenáře historií
českého bydlení po současnost, kdy se naprosto přesně zastaví na neuralgickém
bodě českých domovů, jímž jsou mizerné dispozice. Proč po třiatřiceti letech
svobody a otevřenosti stále ještě nechceme nebo nedokážeme navrhovat a kupovat
rozumně prostorově uspořádané jednotky? Rostislav Švácha sice lakonicky
naznačuje, že jeho dávné „hozené rukavice“ z předchozích kritických textů
zůstaly bez reakce, přesto to nevzdává a znovu klade českým architektům výzvu –
za lepší dispozice.
Tématu
rodinných domů se léta intenzivně věnuje i naše kolegyně z vydavatelství
Business Media One, šéfredaktorka časopisu Můj dům Markéta Klocová. Ta
se ve svém textu zamýšlí nad statistickými údaji a vychází jí, že fyzicky je u
nás bytových jednotek dost. Dodala bych, že počet jednočlenných domácností
stále roste a zároveň se rozevírají nůžky mezi těmi, kteří vlastní více
nemovitostí, a těmi, kteří nemohou nebo nechtějí mít žádnou. Také bych
doplnila, že se Pražská developerská společnost snaží dobudovat obecní bytový
fond hlavního města. Suchá čísla jsou jedna věc, ale hlad po dostupném bydlení,
zejména v Praze, je syrová realita.
Architekt
Jan Jakub Tesař v době prázdnin přišel s odlehčenou, ale
hořkou pohádkou o tom, jak je u nás těžké postavit rodinný dům. Kdyby toto martyrium
nebylo příčinou zvýšených nákladů i frustrace, smáli bychom se o trochu víc.
Historička
Eliška Podholová Varyšová se ve své reflexi zamýšlí nad fenoménem
obytných kuchyní, který se v českých domovech velmi účinně uchytil a zdá
se prospěšný pro psychologické zdraví jednotlivce i dynamiku vztahů
v domácnosti.
Architekt
Petr Šmídek navazuje na zmíněný, dvacet let starý apel Rostislava Šváchy
a po průletu historií jde v kritice stavu českého bydlení dál. Podle něj „architektura
v současnosti nepředstavuje společenské téma“, Šmídek burcuje, že „bychom se
měli zabývat obecnou úrovní stavební kultury“, a naznačuje několik slibných
směrů rozvoje.
Závěrečný
teoretický příspěvek o českém bydlení od spisovatelky Anny Beaty
Háblové opět pozitivně přesahuje a je pro Háblovou už typickým způsobem
poetickou tečkou za tématem. Autorka se nezabývá historickými souvislostmi,
bydlení vnímá především jako domov, dějiny a život lidí ztotožňuje s dějinami
bydlení.
Teoretické
texty jsou doplněny editorským výběrem staveb. Na úvod čísla jsme zařadili tři
typologicky odlišné realizace. První je další z vydařených projektů
Svatopluka Sládečka a jeho zlínského studia New Work, vesnická sokolovna, jejíhož hodnocení
se ujal vždy vlídný a zodpovědný Petr Volf. Ten se věnoval i další
stavbě, kterou Stavba nemohla nechat bez povšimnutí, a tou je rekonstrukce
obecního úřadu v Palkovicích od Kamila Mrvy. Jde o pokračování skvělé
práce, kterou Mrva léta praktikuje mimo hlavní centra dění. A do letního čísla
elegantně i se svými plachtami zaplulo letní kino v Prachaticích od
pražských Mimosa architektů, recenzoval je znalec jihočeského kontextu,
architekt Petr Hornát.
Typologií
pro bydlení je mnoho, vybíráme „od každého trochu“. Developerskou výstavbu v Praze
reprezentuje novostavba polyfunkčního domu Zenklova od Aulík Fišer
architekti, kdy první dvě patra slouží retailu a administrativě a v následujících
jsou byty. Architekti dům popisují jako „převodník integrující nejednoznačný
charakter“. A právě tuto schopnost AFARCH – formovat a zhodnocovat pomocí staveb
veřejná prostranství – vysoce cení i teoretik Oldřich Ševčík v recenzi,
kterou v tomto čísle naleznete také.
Bytovky
v městech střední velikosti zastupuje bytový dům v Krnově od WMA
architektů, zjevení, jakých se doufejme dočkáme víc. Výstavbu v Brně
představuje jedna z chvályhodných městských investic, nájemní městské byty
v Bratislavské od studia CL3. Dalším projektem jsou sociální byty,
které vybudovala z dotací malá obec Šumice. Elementární nebo spíše „elle-mentární“
bydlení od zlínského studia ellement (elle = ona, převážně ženský
ateliér) je příkladem sice skromné, ale funkční architektury péče.
Druhé
nebo rekreační bydlení je pro Česko příznačné. S radostí jsme objevili dva
apartmánové domy ve Filipovicích na Jesenicku opět od studia CL3.
Dva archetypální „seníky“ s excentrickými komíny a barevnými okny lákají
k pobytu v horském kraji.
Výběr
zakončuje přehlídka povedených rodinných domů a chalup: dům v Černošicích
od architektů Tesaře a Stempela, dům Boněcko ve Zlíně od Chládek
architekti, ateliér mezi vilkami v Řevnicích opět z dílny Svatopluka Sládečka, vila
v Černošicích od ateliéru Ehl a Koumar, která je i poslední
realizací Aleny Šrámkové, modrá chalupa od Markéty Cajthamlové
v Jizerských horách a na závěr zobytněná stodola od BYRÓ architektů.
Příkladů
bydlení je na stánkách tištěných i online médií nepočítaně – snad ze vzdoru v
letošní ročence architektury, kterou vybíral Ondřej Chybík a v této Stavbě
ji recenzuje Radek Suchánek, ale programově nenajdete bydlení žádné. Přesto,
žádná jiná typologie není tak člověku blízká. Jsme přesvědčeni, že kolekce toho
nejzajímavějšího jednou za rok patří i do odborné Stavby.
Petr Tak to záleží na samotném prodejci a výrobci oken, jaké bude mít stanovené dodací lhůty. Protože jemu dodá skla…
Tu technickou pomoc při zakládání první řady je fakt skvělá možnost využít. Ono to zase nestojí nijak moc a není…
Heluz je v podstatě dost populární značka výrobce stavebního materiálu v Česku, hlavně jsou známí svými dobrými izolačními vlastnostmi. Úplně…
Pochybuji, že si dnes ještě někdo dobrovolně vybere dvojsklo...
O tom trojskle nepochybuji. Na to jsem rozhodnutý na 100%, aspoň v tom mám jasno na začátek. Ale vypadá to…