Lesk, bída a chvění českého bydlení

Lesk, bída a chvění českého bydlení

Mariana Pančíková

Letní číslo Stavby se už tradičně věnuje bydlení. Bývá také typické vyšším počtem vybraných staveb a editorskou trýzní, jak zodpovědně každé realizaci přidělit kompetentního a zapáleného recenzenta. Letos jsme se v redakci rozhodli zkusit něco nového a místo jednotlivých recenzí konkrétních staveb jsme oslovili sedm našich spolupracovníků s volnějším zadáním na téma současné české bydlení.

Hned zpočátku se zadání vymkl filozof Jiří Tourek, který se rozhodl rozšířit záběr geograficky a kromě exkursu do dějin lidského obývání přispěl i autentickou zkušeností s obytnou čtvrtí v Dubaji, kterou označuje jako „nový model urbanizovaného bydlení“. Zdá se, že v Dubaji vidí budoucnost postavenou na fosilních zdrojích a z toho plynoucím bohatství jako sluncem zalitý příběh. Hořím zvědavostí, jak bude umělé město v poušti závislé na globální situaci vypadat za čtyřicet let.

Historik Rostislav Švácha se ve svém příspěvku důsledně drží tématu českého bydlení. Hned zkraje „nastavuje zrcadlo“ i časopisu Stavba a způsobu, jakým jej prezentuje. S lehkou skepsí, ale i laskavostí pak provede čtenáře historií českého bydlení po současnost, kdy se naprosto přesně zastaví na neuralgickém bodě českých domovů, jímž jsou mizerné dispozice. Proč po třiatřiceti letech svobody a otevřenosti stále ještě nechceme nebo nedokážeme navrhovat a kupovat rozumně prostorově uspořádané jednotky? Rostislav Švácha sice lakonicky naznačuje, že jeho dávné „hozené rukavice“ z předchozích kritických textů zůstaly bez reakce, přesto to nevzdává a znovu klade českým architektům výzvu – za lepší dispozice.

Tématu rodinných domů se léta intenzivně věnuje i naše kolegyně z vydavatelství Business Media One, šéfredaktorka časopisu Můj dům Markéta Klocová. Ta se ve svém textu zamýšlí nad statistickými údaji a vychází jí, že fyzicky je u nás bytových jednotek dost. Dodala bych, že počet jednočlenných domácností stále roste a zároveň se rozevírají nůžky mezi těmi, kteří vlastní více nemovitostí, a těmi, kteří nemohou nebo nechtějí mít žádnou. Také bych doplnila, že se Pražská developerská společnost snaží dobudovat obecní bytový fond hlavního města. Suchá čísla jsou jedna věc, ale hlad po dostupném bydlení, zejména v Praze, je syrová realita.

Architekt Jan Jakub Tesař v době prázdnin přišel s odlehčenou, ale hořkou pohádkou o tom, jak je u nás těžké postavit rodinný dům. Kdyby toto martyrium nebylo příčinou zvýšených nákladů i frustrace, smáli bychom se o trochu víc.

Historička Eliška Podholová Varyšová se ve své reflexi zamýšlí nad fenoménem obytných kuchyní, který se v českých domovech velmi účinně uchytil a zdá se prospěšný pro psychologické zdraví jednotlivce i dynamiku vztahů v domácnosti.

Architekt Petr Šmídek navazuje na zmíněný, dvacet let starý apel Rostislava Šváchy a po průletu historií jde v kritice stavu českého bydlení dál. Podle něj „architektura v současnosti nepředstavuje společenské téma“, Šmídek burcuje, že „bychom se měli zabývat obecnou úrovní stavební kultury“, a naznačuje několik slibných směrů rozvoje.

Závěrečný teoretický příspěvek o českém bydlení od spisovatelky Anny Beaty Háblové opět pozitivně přesahuje a je pro Háblovou už typickým způsobem poetickou tečkou za tématem. Autorka se nezabývá historickými souvislostmi, bydlení vnímá především jako domov, dějiny a život lidí ztotožňuje s dějinami bydlení.

Teoretické texty jsou doplněny editorským výběrem staveb. Na úvod čísla jsme zařadili tři typologicky odlišné realizace. První je další z vydařených projektů Svatopluka Sládečka a jeho zlínského studia New Work, vesnická sokolovna, jejíhož hodnocení se ujal vždy vlídný a zodpovědný Petr Volf. Ten se věnoval i další stavbě, kterou Stavba nemohla nechat bez povšimnutí, a tou je rekonstrukce obecního úřadu v Palkovicích od Kamila Mrvy. Jde o pokračování skvělé práce, kterou Mrva léta praktikuje mimo hlavní centra dění. A do letního čísla elegantně i se svými plachtami zaplulo letní kino v Prachaticích od pražských Mimosa architektů, recenzoval je znalec jihočeského kontextu, architekt Petr Hornát.

Typologií pro bydlení je mnoho, vybíráme „od každého trochu“. Developerskou výstavbu v Praze reprezentuje novostavba polyfunkčního domu Zenklova od Aulík Fišer architekti, kdy první dvě patra slouží retailu a administrativě a v následujících jsou byty. Architekti dům popisují jako „převodník integrující nejednoznačný charakter“. A právě tuto schopnost AFARCH – formovat a zhodnocovat pomocí staveb veřejná prostranství – vysoce cení i teoretik Oldřich Ševčík v recenzi, kterou v tomto čísle naleznete také.

Bytovky v městech střední velikosti zastupuje bytový dům v Krnově od WMA architektů, zjevení, jakých se doufejme dočkáme víc. Výstavbu v Brně představuje jedna z chvályhodných městských investic, nájemní městské byty v Bratislavské od studia CL3. Dalším projektem jsou sociální byty, které vybudovala z dotací malá obec Šumice. Elementární nebo spíše „elle-mentární“ bydlení od zlínského studia ellement (elle = ona, převážně ženský ateliér) je příkladem sice skromné, ale funkční architektury péče.

Druhé nebo rekreační bydlení je pro Česko příznačné. S radostí jsme objevili dva apartmánové domy ve Filipovicích na Jesenicku opět od studia CL3. Dva archetypální „seníky“ s excentrickými komíny a barevnými okny lákají k pobytu v horském kraji.

Výběr zakončuje přehlídka povedených rodinných domů a chalup: dům v Černošicích od architektů Tesaře a Stempela, dům Boněcko ve Zlíně od Chládek architekti, ateliér mezi vilkami v Řevnicích opět z dílny Svatopluka Sládečka, vila v Černošicích od ateliéru Ehl a Koumar, která je i poslední realizací Aleny Šrámkové, modrá chalupa od Markéty Cajthamlové v Jizerských horách a na závěr zobytněná stodola od BYRÓ architektů.

Příkladů bydlení je na stánkách tištěných i online médií nepočítaně – snad ze vzdoru v letošní ročence architektury, kterou vybíral Ondřej Chybík a v této Stavbě ji recenzuje Radek Suchánek, ale programově nenajdete bydlení žádné. Přesto, žádná jiná typologie není tak člověku blízká. Jsme přesvědčeni, že kolekce toho nejzajímavějšího jednou za rok patří i do odborné Stavby.