MAD: Co se skrývá v budoucnosti našich měst? Jak by měl člověk pochopit koncepci rozvíjejících se zahuštěných měst? Jak lze obyvatele měst zahrnout obohacující zkušeností s přírodou, když jí pořád ubývá ve prospěch stále sílící betonové povodně? V reakci na tyto otázky a pro zachování harmonické civilizace by se budoucí výškové stavby měly stát katalyzátorem vyšší úrovně složitosti našich měst.
Architekti: MAD Architects
Klient: Fernbrook / Cityzen
Místo: Mississauga, Ontario, Canada
Hlavní architekti: Ma Yansong, Yosuke Hayano, Dang Qun
Tým: Shen Jun, Robert Groessinger, Florian Pucher, Yi Wenzhen, Hao Yi, Yao Mengyao, Zhao Fan, Liu Yuan, Zhao Wei, Li Kunjuan, Yu Kui, Max Lonnqvist, Eric Spencer
Architekt – partner: BURKA Architects INC.
Statika: SIGMUND, SOUDACK & ASSOCIATES INC.
TZB: ECE Group
Krajinářský architekt: NAK Design
Interiér: ESQAPE Design
Realizace: 2012
Foto: Iwan Baan, Tom Arban, MAD Architects
Mrakodrapy v procesu urbanizace vždy představovaly technologickou bravuru, jsou symbolem hlavních metropolí a bohatství a prosperity. Tento úzký rámec často ústí v řešení omezovaná homogenními liniovými stavbami a degenerativní duplicitou obchodních čtvrtí všude na světě. Život v metropolích je nucen přijímat nepřirozenou konformitu a nekontrolované, na efektivitu zaměřené praktiky developmentu ho negativně ovlivňují. Nebude-li tento status quo zpochybněn, budou naše města i nadále postrádat životní soudržnost, jaká vyplývá z pojmu les. Les je prosperující ekosystém, v němž každý organismus přežívá jen ve stavu symbiózy. Nové ambice, podporované měnícím se globálním vědomím, zpochybňují stárnoucí vzor rozvoje z minulého století a upřednostňují nová, promyšlená, inspirující a výmluvná řešení výškových staveb zítřka.
Absolute Towers, místními obyvateli láskyplně přezdívané „Marylyn Monroe“, se obě podobně kroutí a vlní a mají stejné přirozené linie odkoukané od života. Tato aktivace plynulosti je organickou interpunkcí v krajině a touhou po urbánním potvrzení entusiasmu. Daří se tu problematizovat vytrvalost výstavby hranatých mrakodrapů.
Naším cílem bylo poskytnout každému obyvateli jedinečný zážitek z města, heterarchické uspořádání. Průběžné balkony rozšiřují jednotlivé úhly pohledu a podporují komunitu v mikroměřítku jednoho patra. V makroměřítku je pak kadence pater stoupajících k nebi ozvěnou modulárního rytmu lidské zkušenosti, a ještě zdůrazňuje pohyb adorující postavy. Doufáme, že tato stavba může vzbudit metropolitní touhy po přírodě, jako jsou slunce a vítr a ovšemže i lidská těla.
Mississauga u Toronta se stejně jako jiná severoamerická předměstí rychle rozvinula v nezávislou urbanizovanou oblast. Panorama města však postrádá svůj vlastní charakter. Chtěli jsme tedy městu dát něco naturalistického, delikátního a lidského, co by se lišilo od pozadí apatických hranatých staveb. Absolute Towers, umístěné na křižovatce dvou hlavních ulic (Hurantario and Burnhamthorpe), půvabně nesou svůj status dominanty a fungují jako brána do města. Budovy, které jsou rezidenční ikonou usilující o něco víc než o pouhou efektivitu, poskytují obyvatelům emoční spojení s jejich rodným městem a sousedy.
Abychom se vyhnuli tradičnímu zdůrazňování vertikality u výškových staveb, rozhodli jsme se u Absolute Towers svislé linie nezdůrazňovat. Místo toho návrh charakterizují hladké nepřerušené balkony, které obtékají každé patro. K tomu se podlažní deska v každém následném patře pootočí o jeden až osm stupňů, což skýtá úchvatné pohledy na panorama Mississaugy.
AbsoluteTowers obdařují Mississaugu novými znaky: pohledy do města i ven z něj jsou maximalizovány, budovy jsou báječným prostředníkem pro sociální interakci na balkonech a konfrontují obyvatele města s naturalistickými zásadami navrhování.
Podle základní funkční logiky by modernismus měl stárnout, namísto toho však současný trend trvale udržitelného navrhování připomíná svým náhlým vzestupem výstavby hranatých budov se skleněnými fasádami spíše minulé století. Trvalá udržitelnost je v konceptu bohužel často zjednodušována na nejnižšího společného jmenovatele. Pokud bychom omezili rozsah udržitelné ekologie na úsporu energie, stane se pouhým požadavkem na pohodu, zatímco touha po návratu k přírodě se bude ignorovat. Tato praxe připomíná postulát průmyslové revoluce – člověk ovládá přírodu. Domníváme se, že udržitelnost je mnohem větší pojem, který může vést k nové kultuře navrhování ústící do skutečné změny.
Například u čínských tradičních zahrad jsou stavby a přírodní prvky sobě integrální tak, aby vytvořily spirituální a poetické prostředí podporující literaturu, poezii a hudbu nebo jednoduše život a filosofii. Naší snahou tudíž je tvořit vyvážené prostředí, kde se probouzí cit pro poznávání přírody a které je současně citlivým modelem pro rozvoj městského prostoru v souladu s přírodou. Udržitelná architektura v moderním pojetí. Výsledkem skutečné udržitelnosti je harmonická civilizace. To je největší výzva naší doby. Jak obnovíme městské prostředí plné života a citu, kde se lidé spojí a kde se budou respektovat?
Torzální tvar věží se opírá o překvapivě jednoduché a levné konstrukční řešení. Dvě rezidenční věže jsou podpírány rastrem betonových nosných zdí. Nosné zdi se rozpínají a stahují podle výkyvů v řezu daných rotací pater; balkony spočívají na vykonzolovaných betonových deskách. Abychom dosáhli elegantní hrany, jsou profily co nejtenčí. V deskách je přerušen tepelný most ve vnějším zasklení, takže izolace nemusí být kolem celých balkonů. Dynamicky plynulé tvarování věží je přirozeně aerodynamické a mistrně zvládá zatížení větrem, takže zajišťuje pohodu na balkonech. Balkony znamenají pro každého rezidenta pěkný venkovní prostor s hezkým výhledem na Mississaugu, kromě toho přirozeně stíní interiér před letním sluncem a naopak vpouštějí dovnitř slunce v zimě, čímž se šetří náklady na klimatizaci.
