Miroslav Hujer: Rodinný dům v Průhonicích

Terén parcely se stal základním východiskem pro kompozici navrhované stavby a zároveň se uplatňuje v nízko-energetickém řešení stavby.

Místo: Školní 976, Průhonice
Autor:  Miroslav Hujer, Jiří Matura
Užitná plocha: 667 m²
Zastavěná plocha: 530 m²
Projekt a realizace 2003-2014
Realizace: 4.2006 – 1.2014
foto: Zuzana Podolská

Území:
Stavební parcela se nachází v topologicky atraktivní lokalitě památkově chráněného území na rozmezí historické a nové zástavby Průhonic. Pozemek je obklopen zčásti původní zástavbou, zčásti pak produkcí atypických rodinných domů v duchu české architektonické tvorby 90.let minulého století.
Parcela je na jihozápadní straně ukončena strmým skalním srázem s otevřeným výhledem na průhonický zámek.
V bezprostřední blízkosti přístupu na pozemek se nachází trafostanice.

Koncepce:
Terén parcely se stal základním východiskem pro kompozici navrhované stavby a zároveň se uplatňuje v nízko-energetickém řešení stavby ( 6x hlubinný vrt, 2x tepelné čerpadlo země-voda ).
Dům je umístěn do severního rohu pozemku k vjezdu z ulice, což umožňuje snadný přístup k domu, dostatek prostoru pro parkování vozidel a zároveň přispívá k navýšení užitné plochy jižní části zahrady nad srázem.

Topologie:
Stavební parcela je přístupná z ulice Školní úzkým pásem terénního zlomu, zhruba o výšku půl patra, na hlavní nivelitu současné zahrady. Na severní straně stoupá terén strmým svahem k sousední parcele o rozdíl cca 2,5m. Z této morfologie vyplynulo usazení denní části domu na úroveň rostlého terénu a posunutí hlavní hmoty včetně skleníku o ½ patra níže na úroveň ulice. Severní strmý výškový rozdíl hranice parcely využívá dům jako přírodní tepelnou bariéru, tvoří zde opěrnou stěnu pro sousední pozemek. Díky tomu v pohledu ze sousední zahrady tvoří navržený objekt jen jakýsi plot (stěna bude porostlá zelení) a po dorovnání terénu k opěrné stěně tak nabídne další zkvalitnění a zvětšení využitelné plochy sousedního pozemku. Tato dělící stěna zároveň pokračuje jak do zóny parkování před domem, kde jasně vymezuje soukromý prostor domu proti sousedící trafostanici, tak, ve snížené podobě, na opačnou stranu, kde na základě přání majitele sousedního pozemku uzavírá vzájemný vizuální kontakt. Srovnání horizontální nivelity přízemí a ulice využívá distance hlavní hmoty domu a ulice pro parkování vozidel, včetně vjezdu do garáže a pergolou krytého hlavního vstupu. Na tento předprostor navazuje pruh sousední parcely souběžné se Školní ulicí, dělící opticky stavební pozemek od ulice zelenou bariérou stromů, čímž větší část objektu při pohledu z ulice „zmizí“.

Vnitřní struktura:
Jedná se o přízemní dům s obytným podkrovím bez podsklepení. Součástí je vestavěná přízemní garáž. Motiv hlavní průhledové osy od hlavního vstupu přes zvýšený obytný prostor nás vtahuje do domu a zahrady. Plynulý přechod přes jídelnu do obývací zóny a následně do zahrady maximálně vizuálně propojuje dům s exteriérem. Z technického hlediska je efektu docíleno strukturálním zasklením celé jihozápadní fasády s možností jejího přímého otevření do exteriéru, do zahrady. Z obývacího prostoru/ jídelny/ kuchyně je přístup o půl patra výše kde jsou umístěny 4 ložnice se šatnami a koupelnami pro každé dvě z ložnic. Tato část domu je prosvětlována vnitřní japonskou zahradou. Jedna z ložnic a koupelna jsou otevřeny do skleníku, který navazuje svým objemem také na přízemí. Skleník je v maximální míře propojen s relaxační zónou, kde je umístěn whirlpool se saunou. Relaxační zónu následně odděluje japonská zahrada od ostatních technických a utilitárních místností včetně chodby. Všechny obytné místnosti jsou orientovány směrem do zahrady, čímž se dům tváří k ulici nepřístupně, jednoduše a chrání tím tak soukromí rodiny. Zahrada je považována za ústřední motiv stavby, bude spolu se stavbou upravena a dosázena zčásti vzrostlými stromy. Postupně by se tak dům měl stávat stále nenápadnějším a skrytějším uvnitř vzrůstající struktury stromů.

Hmotové a materiálové řešení:
volba materiálů vycházela z koncepce domu
-maximální propojení se zahradou, zasazení do terénu, úpravy terénu doplňující hmotové řešení domu
-zároveň výraz nekonfliktní a uzavřené jednoduchosti směrem do ulice
-zdůraznění horizontality domu, a tím dosažení optického zmenšení
-použití tradičních stavebních materiálů
-volba na sucho skládané fasády z tmavé štípané břidlice v kombinaci s pohledovým betonem a směrem do zahrady strukturálním zasklením
-většina stěn by měla být postupně porůstána zelení, zejména v exponovaném uličním pohledu na dům.
-střecha je sedlová s mírným sklonem spádu. Její tvar navazuje na morfologii sousední parcely na severní straně pozemku a především tvoří opticky pokračování zahrady. Její velkou část tvoří zatravněná terasa, která navazuje na sousední zahradu. Střecha je pokryta černým titanzinkovým plechem z důvodu materiálové kompaktnosti domu.
Miroslav Hujer