„Zánik Pusteven, Petrovek, Téryho a Zbojnické chaty, stadionu Štvanice, divadla Boudy a dřeváku na Senovážném náměstí vnímám jako osobní újmu. Tyto stavby bez nároků na okázalost často navrhovali velcí architekti. Jejich dřevěné konstrukce rámovaly vlastenecké hnutí sportovní kultury a stejně tak i rozmar zábav a šantánu. Líbeznický dřevák je jejich připomínkou,“ říká architekt Jan Hájek a dodává: „Je hotovo a v dalším kroku bude záležet na způsobu, jakým se tento Moby-Dick uvede do života. Přál bych si, aby ho Líbezničané využili podobně, jako naši předkové dřeváky své doby.“
Jednoduchý geometrický tvar nové tělocvičny, která dobře doplňuje fotbalové hřiště, chytře využívá nenápadného svahu. Má vstupy z přízemí i z prvního patra – brzy se zorientujete a za chvíli víte, jak se nejlépe dostat do velkého sálu nebo do klubovny pro děti. Novostavba je opláštěna lamelami z modřínu, které jí sluší, ale důležitější je, že celá konstrukce byla vyrobena ze dřeva. A navíc je přiznaná, autoři projektu mají rádi, když je dřevo součástí interiéru a můžete se ho dotýkat.
Ovál dřevostavby primárně slouží jako tělocvična základní školy. Mimo čas výuky tělocvična slouží klubu stolního tenisu, své zázemí tu mají i fotbalisté. A samozřejmě bude otevřená i veřejnosti: kromě hlavní tělocvičny se v budově nachází posilovna a malý cvičební sál v druhém nadzemním podlaží. Na opačné straně objektu je v patře prostor pro dětské mimoškolní aktivity, který využívají místní ZUŠ a skauti. A v přízemí, v návaznosti na fotbalové hřiště, je otevřen bufet.
Architektonické a provozní řešení
Budova využívá výškový rozdíl mezi ulicí a plochou hřiště, který činí přibližně jedno běžné patro. Stavba je tedy svým přízemím o patro níže, než je úroveň ulice. Tímto výškovým usazením byla vytvořena dostatečně nízká hmota, která nepřevyšuje okolní domy. Vstup do 2. NP navazuje na úroveň ulice, vstup do 1. NP na plochu fotbalového hřiště. Vedlejší jednopodlažní objekt zázemí má úroveň podlahy na 1. NP, takže je zasazen do terénu a jeho hmota není z pohledu chodce viditelná.
Hlavní hmotu tělocvičny tvoří dřevostavba s předsazeným fasádním systémem z dřevěných hranolů s povrchovou úpravou. Budova je rozdělena na tři části: uprostřed vlastní hala tělocvičny, vysoká přes obě patra, po jejích stranách jsou pak dvoupodlažní apsidy, v nichž jsou umístěny ostatní funkce.
Do přízemí se vstupuje od fotbalového hřiště – jeden vstup vede přes zádveří do bufetu, druhý k recepci a dále do šaten a tělocvičny. V této části budovy se nachází také klubovna a šatny fotbalistů se zázemím pro rozhodčí. První patro je tělocvičnou rozděleno na dvě samostatné části. Jižní strana slouží dětským mimoškolním aktivitám. Vstup z ulice vede na ochoz s výhledem do tělocvičny, z něj jsou přístupné klubovny, přednášková místnost i zázemí, kuchyňka a sklad. Také severní strana budovy je v druhém patře přístupná z ulice: přes zádveří lze vstoupit do šaten, do malého cvičebního prostoru a do posilovny na ochozu tělocvičny.
Energetický koncept
„Zdroj tepla jsme dimenzovali podle tepelných ztrát objektu, ty se odvíjejí od stavebního návrhu. Naše stavba má objem čtrnácti rodinných domů a zdroj tepla odpovídající výkonu kotle pro jeden rodinný dům. Stejně tak je stavebně technické uspořádání navrženo i ve smyslu úspor energie vynakládané na chlazení,“ upřesňuje Jan Hájek a dodává: „Je třeba říci, že moderní není totéž, co přetechnizované. Od padesátých let, kdy lidé byli okouzleni skleněnými domy, jejichž funkčnost byla zcela závislá na strojním chlazení, se společnost vyvinula směrem od nekritického pohledu na technologie k uznání historických stavebních metod.“
Budova je opatřena tepelnou celistvě vícevrstvou tepelnou izolací, v součtu kolem 300 mm, také okna a dveře jsou tepelně izolační. Zaizolování je klasické minerální vatou ve stěnách a expandovaným polystyrenem na střeše.
Energetickou koncepcí je konvenční přístup, který je uživatelsky vstřícný – jedná se o řešení, jeho ovládání je každému okamžitě srozumitelné. Autoři projektu se vystříhali jakýchkoli složitostí, které ve výsledku prodražují investiční náklady a provoz servisem a jsou v zásadě neovladatelné, pokud správce zrovna není IT specialista se zápalem pro věc. Zdrojem tepla jsou dva kaskádově zapojené kondenzační kotle do 50 Kw, větrání budovy je přirozené, posílené dvěma ventilátory ve střeše tělocvičny. Dále jsou uměle větrány vnitřní místnosti. Provedení oken je nad běžným standardem: okna v tělocvičně jsou dálkově elektricky ovládatelná pro vyřešení okamžité potřeby sportujících, dbalo se i na předokenní ochranu proti tepelným ziskům.
U tělocvičny byla řešena také přirozená prostorová akustika, pro kterou jsou využity skladby obkladů, do nichž byly ve vhodných místech vloženy pohltivé nebo odrazivé materiály. Tato úprava rozšiřuje možnosti využití tělocvičny i pro kulturní účely, hudební i mluvené slovo. Stavba se tím posouvá do roviny společenského centra, které v historii plnily kupříkladu sokolovny.
Dřevěné konstrukce
Budova byla postavena jako těžký dřevěný skelet. Jeho konstrukci nad tělocvičnou tvoří dvojkloubový rám se sedlovým nosníkem. Rozpon rámu je 18,5 m, rozměr rámové nohy u základu je 240 x 480 mm, u horního okraje 240 x 1080 mm. Sedlový nosník má u kraje průřez 240 x 1000 mm, v sedle je průřez 240 x 1323 mm. Konstrukce skeletu zázemí byla realizována z průvlaků, sloupů a stropnic. Všechny části skeletu jsou z lepeného dřeva pevnostní třídy GL28h a GL32h. Spoje dřevěných konstrukci byly řešeny pomoci svorníků, ocelových plechů a vrutů. Dřevěná konstrukce je zavětrovaná pomocí vodorovných paždíků, které slouží jako nosná kostra pro obvodový plášť. V obvodovém plášti jsou použity OSB desky, které vytvořily ztužující desku.
Povrch nosných konstrukcí z lepeného lamelového dřeva v interiéru bylo třeba chránit proti fyzikální i biologické degradaci, zvláště proti dřevokaznému hmyzu a houbám. Nejvhodnější jsou pro tuto ochranu paropropustné pigmentové laky Sayerlack. Jsou dlouhodobě stabilní vůči projevům hygroskopického chování dřeva, přitom však ponechávají povrch stavebních dílců dostatečně otevřený pro dlouhodobé vyrovnávání potenciálu mezi relativní vlhkostí dřeva a vlhkostí okolního prostředí.
Hovoříme s architektem Janem Hájkem
Rozhodli jste se pro energeticky úspornou dřevostavbu. Výhodou tohoto řešení je i to, že realizace je rychlá a přesná, nevznikají žádné tepelné mosty a do konstrukce se může vložit silná vrstva izolace. Ale možná jste měli i další důvody, proč je objekt tělocvičny zvenku i uvnitř dřevěný?
Dřevo je obnovitelný zdroj, místní materiál, má dobré tepelně izolační vlastnosti… a především voní, když se do něj opře slunce, je příjemné se ho dotknout a je příjemné ho vnímat vizuálně. Pro fasádu jsme vybrali lepené modřínové lamely, které by měly mít životnost kolem padesáti let. Ale je třeba počítat s tím, že časem získají patinu a stavba bude mít barevný melír v odstínech podle povětrnostních zátěží z různých světových stran. Dřevo je živý materiál, jeho proměňování v čase bylo záměrem návrhu. V interiérech jeho použití přispělo mimo jiné také k dobré akustice prostředí, takže se zde mohou konat hudební představení nebo taneční zábavy.
Vraťme se ještě k přípravě projektu, o němž jste diskutovali s budoucími uživateli. Nepřineslo to komplikace?
Kam přijdu, tam mluvím o Líbeznicích jako o vzoru demokratických postupů při projednávání a schvalování architektury. Do návrhu mohl svobodně mluvit každý, kdo měl zájem. Pro architekty je obyčejně nejlepším zadavatelem osvícený absolutista a demokratický plebiscit je ten nejtěžší možný scénář, ale jsme bytostně přesvědčení, že v případě veřejné stavby je to ten nejlepší a jediný možný způsob. Měl jsem z tak otevřeného přístupu obavy, že se rozpadne koncept, ale musím říci, že upřímný zájem Líbeznických, ochota naslouchat, umění vést věcný dialog a schopnost diskutovat na úrovni vedly nakonec k příjemně prožitému večeru. Nikdy jsem nezažil takovou atmosféru. Plný divadelní sál lidí, včetně dětí, kteří ve svém osobním volnu ve všedním dnu téměř do půlnoci vedli takovým způsobem dialog o architektuře. Vůbec mi nevadilo trpělivě vysvětlovat, poslouchat a nechat se inspirovat připomínkami. Nakonec jsme se na tu stavbu začali těšit všichni.
Ale obec jistě tlačila náklady dolů, takže jste museli řešit, kde ušetřit a kde naopak prosadit dražší, ale kvalitnější prvky…
U projektu se rozpočet snižoval třikrát, ale při realizaci už se neustupovalo. Při návrhu jsme eliminovali zbytné prostory, které nám pomohly snížit stavební objem a zjednodušit konstrukční řešení a uzly. To byl případ chodeb a schodišť. Techniku vnitřního prostředí jako je větrání a klimatizace jsme řešili jednoduchými prostředky na úkor složitých investičně a provozně nákladných technologií. Neustupovali jsme z představy dřeváku, také se nám podařilo prosadit kvalitní okna a dveře.
Co byste budově jako její autor přál?
Aby byla tmelem, svorníkem a společným jmenovatelem společně prožívaného života, aby odtáhla lidi od přitroublých televizních pořadů, zpřetrhala neviditelná chapadla chytrých mobilů a vrátila generaci dětí počítačů k míči.
Hana Vinšová
Foto: Petra Hajská a Elšad Tagiev (snímky z dronu)
Článek vyšel v časopise Stavitel 2/2017
Název stavby: Rozšíření kapacity ZŠ a ZUŠ Líbeznice, II. etapa – výstavba tělocvičny se zázemím
Stavebník: Obec Líbeznice, Mgr. Martin Kupka, starosta obce
Zpracovatel projektu: Atelier M1 architekti s.r.o. – Ing. arch. Jan Hájek, Ing. arch. Jakub Havlas, Mgr. akad. arch. Pavel Joba; spolupráce Ing. arch. Zuzana Hanušková, MgA. Michal Tichý
Plocha řešeného území: 21 135 m2
Zastavěná plocha: 1169 m2 (z toho 1054 m2 budova tělocvičny, 115 m2 objekt zázemí)
Zpevněné plochy: 1265 m2
Počet uživatelů: všední dny dopoledne 60 osob – dvě třídy na výuku tělocviku; všední dny odpoledne 100 osob – 50 ve velké a malé tělocvičně a posilovně, 30 osob v klubovně ZUŠ, 20 v bufetu; jednorázové akce 100 osob
