Neratovice budou mít konečně vlastní kostel

Neratovice budou mít konečně vlastní kostel

(30. 10. 2019) Římskokatolická farnost svěřila návrh církevní stavby architektovi Zdeňku Fránkovi 

   
 
 
 
 

Neratovice budou mít konečně vlastní kostel

Neratovice jsou jedním z mála tuzemských měst, která dodnes nemají kostel. A to se brzy změní. Římskokatolická farnost Neratovice by měla získat během několika týdnů území rozhodnutí pro stavbu nového kostela, který vyroste na rozhraní katastrů města Neratovice a obce Libiš. „Farnost v Neratovicích si svůj vlastní kostel zaslouží. K církvi se na území farnosti hlásí odhadem kolem 3000 lidí. Na pravidelné nedělní bohoslužby do kostelíků v přilehlých obcích jich pravidelně chodí více než dvě stovky a často musí stát venku,“ říká farář Peter Kováč, který se snaží prosadit stavbu kostela už několik let.  

Farář očekává, že by kostel mohl získat během příštího roku stavební povolení a do dvou tří let by mohlo nové duchovní a komunitní centrum, které bude zároveň architektonickým skvostem, stát. Investiční náklady na výstavbu kostela jsou vyčísleny na 80 až 90 milionu korun. Jednou třetinou se na nich bude podílet Arcibiskupství pražské. Stejnou částku přidá neratovická farnost z prodeje vlastních nemovitostí a na zbytek by se měli složit dárci. Farnost už na výstavbu nového kostela spustila sbírku.

Návrh kostela farnost svěřila přednímu českému architektovi Zdeňku Fránkovi, který se proslavil oceňovanými moderními kostely v Litomyšli a v Černošicích. Architektonicky unikátní stavba městu s převážně socialistickou kulturou výstavby výrazně chybí a farář Peter Kováč věří, že v Neratovicích díky Fránkovi vyroste výjimečná sakrální ikona.

Svatostánek se zelenou střechou
Kostel bude tvořen dvěma soustřednými klenbami a představuje tak návrat ke kořenům církevních staveb. Dvouplášťový systém je možné spatřit například v kostele Santa Maria del Fiore ve Florencii, nebo v katedrále svatého Pavla v Londýně od Christophera Wrena.  Do prostor mezi klenbami neratovického kostela architekt zakomponoval zázemí jako učebny, klubovny, toalety a podobně. „Meziprostor mezi dvěma slupkami symbolizuje přechodnou část života a vnitřní prostor pod klenbou s horním osvětlením představuje tichý sakrální prostor oddělený od vnějšího světa,“ vysvětluje Zdeněk Fránek. Pod celý objekt pak umístil společenskou místnost.

Železobetonová dutá věž kostela je přístupná po rampě kostela shora a nese zvony. Symbolikou stavby je trojjedinost Boha, věž odkazuje k Mariánskému motivu  - je prohnutá jako středověké sochy madon. Stavba podle faráře Kováče může připomínat loď – archu, ale také Boží přítomnost ve světě, k níž se přimyká na východní straně věž, jež evokuje přistupujícího a dotýkajícího se člověka. „Stavba vyjadřuje především společenství církve přítomné na daném konkrétním místě, ale také tvar archy chce být odkazem na dynamiku a pohyb dějinami, “ dodal farář. Bezbariérová stezka mezi oběma plášti, jež se vine kolem hlavní místnosti liturgického prostoru, stoupá podobně, jako stoupá po spirále lidský život a symbolizuje spojení země a nebe.

Stavba se zvoničkou vysokou 22 metrů vyroste na vlastním pozemku církve naproti kapličce svatého Vojtěcha. Kostel bude zároveň sloužit jako komunitní centrum, kde se budou scházet nejen farníci, domov tu najde i nízkoprahové centrum, bude jej ovšem možné využít i například jako koncertní, výstavní či přednáškový prostor. „Pro schůzky s farníky a práci s dětmi nyní využíváme řadu zapůjčených prostor, ale vlastní zázemí nám s tím, jak přibývá nových členů farnosti, chybí čím dál víc. Společenství žije mnoha aktivitami, jen potřebuje vlastní střechu nad hlavou,“ dodává farář Kováč. Kostel obklopí velký park s jezírkem a dětským hřištěm, na jehož návrhu se budou podílet i studenti mělnické střední zahradnické školy. Církevní stavba dostojí i současným ekologickým trendům šetrného stavebnictví, jehož je Zdeněk Fránek propagátorem. Na kostel i faru umístil zelenou střechu, která by měla být zavlažována z retenční nádrže zachycující dešťovou střechu.

Farnost prolomí komunistické dědictví
Plány na výstavbu kostelu v Neratovicích nejsou nové. Myšlenka vlastního sakrálního stánku už existuje několik desítek let. Neratovice jsou poměrně „mladým“ městem, jehož rozvoj podnítil chemický průmysl a jehož historie je spjata především s továrnou Spolana.  Status města získaly v padesátých letech a traduje se, že si tehdejší komunističtí pohlaváři libovali, že Neratovice budou prvním městem, které nebude mít kostel. S uvolením politickým poměrů na konci šedesátých let se zdálo, že se kostel podaří prosadit, snahy ovšem utnula normalizace. Po revoluci byly dokonce vykopány a vylity základy nového kostela, se smrtí pátera Kubého, který byl organizátorem celé stavby, ale začaly zarůstat náletovými rostlinami. Neratovice se tak nového kostela dočkají až v tomto století.

Římskokatolická farnost Neratovice je součástí pražské arcidiecéze. Vedle Neratovic do ní patří ještě Dřínov, Hostín u Vojkovic, Chlumín, Kojetice, Libiš, Obříství, Předboj, Újezdec, Úžice – Netřeba, Vojkovice, Zálezlice a Zlonín.
Zdroj: Fránek Architects

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Projekty

Komentáře ke článku

 
 
 
 

31. 10. 2019 08:40:37. Re: Neratovice budou mít konečně vlastní kostel. Ing. Zdeněk Kuťák

31. 10. 2019 13:02:01. Re: Neratovice budou mít konečně vlastní kostel. Jakub Chvojka, Doubravka
1. 11. 2019 17:02:42. Re: Re: Neratovice budou mít konečně vlastní kostel. Jitka

 
 
 
 

31. 10. 2019 08:40:37. Re: Neratovice budou mít konečně vlastní kostel. Ing. Zdeněk Kuťák

  Jedním slovem nádhera, máte talent, pane architekte. Srdečně gratuluji.
V dokonalé úctě Zdeněk Kuťák, Plzeň

31. 10. 2019 13:02:01. Re: Neratovice budou mít konečně vlastní kostel. Jakub Chvojka, Doubravka

 
Dobrý den, Plzeň potažmo lidé z Plzně měli rovněž krásnou šanci vytvořit současný a velkorysý kostel. Bohužel ji neproměnili, přestože se v přípravě kostela na Lochotíně pokračuje.

Kousek od Plzně se dostavuje Mariánská Týnici. Prý dle původních plánů, ale před 300 lety už to nestihl Jan Blažej Santini Aichel postavit. Ve veřejném prostoru, ani v rámci odborné debaty, nezazněla intelektuální obhajoba tohoto nepochopitelného projektu. Právě tento typ projektů nás usvědčuje, myšleno naší společnost, z duchovní a duševní vyprázdněnosti.

PS pro pana Zdeňka Kuťáka: Architekturu netvoří architekt, architektura je týmová hra a tvoří ji větší nebo menší tým ve kterém je i architekt. Kvalita architektury není přímo úměrná talentu nebo kreativitě architekta. Výslednou kvalitu generuje společná kvalita týmu, vztahy, jemné předivo mezi lidmi v týmu a další kontexty.

1. 11. 2019 17:02:42. Re: Re: Neratovice budou mít konečně vlastní kostel. Jitka

  Chci se zastat pana Kuťáka. Bez prvotní vize (tedy talentu) architekta takovéhle dílo nevznikne.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz