Nová podoba sálu Janáčkova kulturního centra

Nová podoba sálu Janáčkova kulturního centra

(12. 6. 2020) Vnitřní podoba sálu je plně v gesci nového projekčního týmu vedeného Petrem Hrůšou ve spolupráci s japonským akustikem Jasuhisou Tojotou

   
  • Axonometrie

  • Exteriér

 
 
 
 

Nová podoba sálu Janáčkova kulturního centra

Nový Sál pro Brno, jak se projekt rovněž označuje, bude mít šest nadzemních podlaží. Celý objekt naváže na už dokončenou etapu podzemních garáží, v nichž je připraveno 170–180 parkovacích míst. Z garáží bude možné vystoupat přímo do vstupní haly JKC. Pro diváky bude sloužit kromě samotného koncertního sálu, do jehož hlediště se jich vejde 1100–1200, také třeba kavárna; v zázemí pro zaměstnance bude většina místností určená jako tzv. ladírny, tedy šatny hudebníků, dále nahrávací studio, zkušebny, sklady apod.
Nová koncertní síň vyroste na rohu Besední a Veselé. Před ní vznikne nové prostranství, které městská část Brno-střed doporučila pojmenovat náměstí Ludvíka Kundery – po brněnském klavíristovi a muzikologovi, žákovi Leoše Janáčka a prvním rektorovi Janáčkovy akademie múzických umění. Návrh schválili brněnští radní a příští týden se jím budou zabývat zastupitelé.
V roce 2002 byla vyhlášena otevřená veřejná mezinárodní architektonická soutěž. Z 80 účastníků vybrala mezinárodní porota jednomyslně návrh autorů Jakuba Havlase, Jana Hájka a Pavla Joby z Atelieru M1 architekti. 
Příprava a realizace celého projektu JKC byla poté z finančních důvodů rozdělena na 2 věcné a časové etapy, tj. na výstavbu podzemního třípodlažního objektu parkovacích garáží – I. etapa, a výstavbu nadzemního šestipodlažního objektu s koncertním sálem a provozními plochami k tomuto sálu – II. etapa.
Stavební povolení pro I. etapu bylo vydáno v roce 2014 a stavba byla zahájena v únoru 2015. Investorem jsou Brněnské komunikace (dále BKOM). V současné době je dokončena hrubá stavba. Dokončení je plánováno s dokončením stavby II. etapy.
V roce 2018 byla podepsána smlouva o zpracování projektové dokumentace a o výkonu autorského dozoru s týmem ve složení Tomasz Konior (generální projektant), Yasuhisa Toyota (hlavní akustik) a Petr Hrůša (projektant stavební části).
Zdroj: Sál získal stavební povolení

www.salprobrno.cz


Brno má stavební povolení pro nový kulturní sál v centru města
(ČTK)
- Brno má stavební povolení pro Janáčkovo kulturní centrum, tedy nový koncertní sál pro filharmonii. Druhá etapa projektu naváže na vybudované podzemní garáže v prostoru mezi Veselou a Besední ulicí v centru města. Primátorka Markéta Vaňková (ODS) doufá, že stavební práce začnou nejpozději na jaře 2022.

Lhůta pro podání odvolání už uplynula, Vaňková tedy předpokládá, že stavební povolení je pravomocné. Lze proto zahájit práce na podrobné dokumentaci, což potrvá necelý rok. Zároveň vznikne akustický model sálu pod patronací zkušeného Japonce Jasuhisa Tojoty. Následně začne výběr zhotovitele.

Brno i přes očekávaný hospodářský propad očekává, že stát bude projekt spolufinancovat. Na celkových nákladech kolem dvou miliard korun by se měl podílet nejméně 600 miliony korun. Radní pro kulturu Marek Fišer (Piráti) jednal s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem (ČSSD), ten jej prý ujistil o trvající podpoře. Město se pokusí ještě vyjednat zvýšení státního příspěvku. Kraj by měl poskytnout 100 milionů, zbytek město.

S komplikovanou přípravou výstavby Janáčkova kulturního centra je dlouhodobě spojený problém trafostanice hotelu International, kterou se město snaží získat víc než 15 let. Zasahuje totiž do prostoru před budoucím sálem.

"Po řadě složitých jednání se podařilo najít s majiteli hotelu dohodu na formě majetkového vypořádání, ke které se v současnosti ladí technické detaily," uvedl radní pro majetek Róbert Čuma (Piráti).

Do podzemních garáží se vejde až 180 aut. Zatím jsou ale zavřené. Kvůli změnám v projektu sálu je totiž nutné upravit statiku a nosnost podzemní části stavby. Do hlediště sálu vybaveného varhanami a prostorným pódiem se vejde až 1200 lidí.

Prostranství před sálem se bude pravděpodobně jmenovat náměstí Ludvíka Kundery. Město tak uctí klavíristu, muzikologa, žáka Leoše Janáčka a prvního rektora Janáčkovy akademie múzických umění.


Projektanti sálu v Brně nechtějí, aby vznikl jen "kulturní dům"
(ČTK) - Hledání architektonické podoby nového koncertního sálu v Brně je příběh plný zvratů. Jeho další pokračování, pravděpodobně závěrečné, nyní píše architekt Petr Hrůša s kolegy ze svého ateliéru. Projekční tým bojuje s takzvanou třepotavou ozvěnou, přemýšlí o zlatých nebo stříbrných plátcích na stropě sálu a nechce, aby vznikl pouhý "kulturní dům". Vedení Brna 11. června oznámilo, že sál získal stavební povolení. Stavba by mohla začít na jaře 2022.

Mezinárodní architektonickou soutěž vypsanou před 20 lety vyhrál Atelier M1 architekti. Město ale ještě za minulého vedení v čele s ANO svěřilo dopracování projektu mezinárodnímu týmu kolem Poláka Tomasze Koniora, který před posledními komunálními volbami představil pozměněnou koncepci.

Ateliér M1 se obrátil na soud. Nová koalice vedená ODS dojednala s architekty dohodu o narovnání sporu, která zahrnovala to, že konečný projekt bude respektovat principy vítězného návrhu z architektonické soutěže. Hrůša původně spolupracoval s Koniorem, nyní rozpracovává vnější podobu budovy podle původního návrhu Atelieru M1 architekti.

"Není to žádné trauma," zdůraznil Hrůša, podle kterého původní návrh vycházel z principů architektonického minimalismu. "My to chceme dopracovat, dopilovat, aby byl veřejnosti srozumitelnější a dostupný," řekl Hrůša.

Vnitřní podoba sálu je už plně v gesci nového projekčního týmu ve spolupráci s japonským akustikem Jasuhisou Tojotou. Architekti se rozhodli opustit koncepci rovnoběžných stěn, které by způsobovaly nežádoucí třepotavou ozvěnu. "Boční stěny je nutné natvarovat tak, aby byla akustika co nejlepší," zdůraznil Hrůša.

Kvůli změně vnitřních dispozic musí projektanti promyslet a upravit také statiku celé stavby. Sál vyroste nad hotovými podzemními garážemi mezi Veselou a Besední ulicí. Cílem je to, aby nevznikl "kulturní dům", ale koncertní sál splňující vysoké nároky, uvedl architekt.

Novinářům 11. června představil vizualizace sálu s organicky tvarovanými stěnami a balkony. Zmínil i možnost zlatých plátků na stropě, ve kterých by se zrcadlil celý sál. Prý ani nejsou příliš drahé, alespoň v kontextu celkového rozpočtu. Ten by mohl dosáhnout až ke dvěma miliardám korun.

Související články:
Janáčkovo kulturní centrum  2.3.2020
Brno se dohodlo s M1 na stažení žaloby kvůli koncertnímu sálu  19.2.2019
Janáčkovo kulturní centrum v Brně  27.9.2018
Janáčkovo kulturní centrum  17.9.2018
Nový koncertní sál v Brně chtějí projektovat dva mezinárodní týmy  5.5.2017
Brno hledá projektanta na Janáčkovo kulturní centrum 5.5.2016

Architekti kvůli snížení nákladů zjednodušili projekt sálu v Brně  10.12.2009
V Brně vzniká memorandum ke stavbě koncertního sálu filharmoniků 7.12.2009
Chystanou koncertní síň zakreslí letos projektanti do mapy Brna  16.4.2009
Stavba nové koncertní síně v Brně by mohla začít v roce 2010  14.10.2008
Se stavbou a provozem koncertní síně v Brně mají pomoci investoři  13.5.2008

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Kultura

Komentáře ke článku

 
 
 
 
 
 
 
 

12. 6. 2020 17:26:01. Re: Nová podoba sálu Janáčkova kulturního centra. BlueBoss

  Tak nakonec pan Hrůša všechny hezky vyšachoval. I na to je zřejmě potřeba mít talent.
Držím palce a doufám, že se všechno povede a výsledek bude stát za to.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz