Nový pavilon goril v ZOO Praha

Nový pavilon goril v ZOO Praha

(15. 11. 2019) Autorem návrhu je architekt Petr Bouřil

   
 
 
 
 

Nový pavilon goril v ZOO Praha

Zoo Praha v sobotu 9. listopadu 2019 slavnostně zahájila stavbu nového Pavilonu goril.  V rámci oslav také odhalili dvě dřevěné repliky afrických soch, které symbolizují zrození. Tyto sochy budou posléze umístěny u nového Pavilonu goril v horní části zoo na konci výběhů africké savany. 

Zahájení stavby nového Pavilonu goril představuje pro Zoo Praha významný mezník. Rodinnou skupinu goril totiž ve starém pavilonu stále ohrožují povodně.

„Příprava stavby nového pavilonu goril trvala bohužel především kvůli negativnímu postoji MČ Praha – Troja velmi dlouho, ale konečně jsme mohli začít,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Děkuji všem, kdo nás jakkoli podpořili. Samozřejmě hlavně zřizovateli, ale neméně také všem přátelům a příznivcům Zoo Praha, kteří na tzv. povodňové konto přispěli částkou 35 957 653 Kč.“​

Osmičlennou skupinu goril vedenou stříbrohřbetým samcem Richardem Zoo Praha vnímá jako velvyslance divoké přírody a volně žijících goril tady, v srdci Evropy. Právě jejich prostřednictvím má totiž pražská zoo možnost pomáhat jejich ochraně ve střední Africe. Významným projektem takové pomoci je Toulavý autobus v Kamerunu.

„Gorila nížinná patří mezi nejohroženější zvířata na světě, avšak naše zoo je v jejich chovu velice úspěšná. Proto jsme se rozhodli postavit našim gorilám nový domov, kde se budou cítit dobře a hlavně, kde budou v bezpečí před rozvodněnou Vltavou. Věřím, že tento pavilon bude chloubou nejen pražské zoo, ale celé Prahy a naší republiky,“
uvedl náměstek primátora hl. m. Prahy Petr Hlubuček.

Pavilon pod usedlostí Sklenářka bude zapuštěn do okolního terénu a obsypán vytěženou zeminou. Místa, která z technických, provozních či estetických důvodů přisypána nebudou, budou připodobněna ke skalnatému nebo hlinitému svahu a hojně ozeleněna. Součástí pavilonu bude také venkovní amfiteátr se sedacími schody umožňující pohodlné posezení. Při vstupu návštěvníci projdou prostory, kde se dozvědí informace o mizejících pralesích. Součástí prostor bude také projekční místnost stylizovaná do podoby africké školy. Hlavní vnitřní návštěvnický prostor, který bude navozovat atmosféru zešeřelého pralesa, otevře návštěvníkům pohled na dvě prosluněné mýtiny s gorilami.

Náklady na výstavbu činí 209 mil. Kč bez DPH. Celý areál nového pavilonu zabere plochu cca 4 000 m2, z toho vnitřní expozice 581 m2.


Pro výstavbu nového pavilonu goril se vedení pražské zoo rozhodlo kvůli zkušenostem z povodní v letech 2002 a 2013. Současný pavilon je v nejnižší části zoologické zahrady, která byla při záplavách v roce 2002 zatopena a zemřel gorilí samec. Při povodních v roce 2013 byla zvířata přemístěna do protipovodňové věže a chovatelé je jezdili krmit ve člunu.
Architektonická soutěž na výstavbu nového pavilonu byla ve spolupráci s Českou komorou architektů vypsána v červnu v roce 2014. Základní parametry byly projednané se všemi relevantními úřady; součástí zadání soutěže byl i požadavek, aby nový pavilon nenarušil krajinný ráz. Vyhrála architektonická a projekční kancelář ABM architekti, která nový, větší a lépe před povodněmi chráněný pavilon zapustila z části pod zem, obložila jej kamenem a vytvořila tak zvířatům přirozenější prostředí. Interiér má navodit dojem deštného pralesa.
Vítězné architektonické návrhy pak Zoo Praha představila v lednu 2015.
tisková zpráva ZOO Praha, Stavbaweb

Související články:
Nový pavilon goril vznikne podle návrhu ateliéru ABM Architekti  7.1.2015

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz