Na moment, kdy před sedmi lety poprvé do chrámu vstoupil, vzpomíná Marek Jan Štěpán dodnes: „Pocit zmaru byl vlastně fascinující. Nejtěžší pro nás byla otázka, co se dá udělat s natolik poničeným prostorem. Nechtěli jsme, aby se z kostela stalo muzeum, rekonstrukci jsme se snažili propojit s dějinami místa. Proto tu také zůstaly například počmárané zdi za varhanami, které jsou dílem dětí, jež se tu schovávaly v různých obdobích třísetleté historie kostela. Také lavice stále zdobí vyrytá jména a letopočty.“ Na podlaze jsou ale nové bronzové nápisy, které připomínají nejdůležitější události místa. Šedá výmalba má zase připomínat čtyři požáry, jimiž kostel prošel.
-red-
Svou přítomnost odhal, ať padnu
já pohledem na všecku krásu tvoji!
Vždyť lásky již neduhem chřadnu,
ni léku je pro nemoc moji,
již přítomnost a podoba jen zhojí.
(sv. Jan od Kříže)
CO S NÍM?
Otázka, co udělat s natolik poničeným prostorem, byla vlastně ze všech nejtěžší. Nechtěli jsme, aby kostel byl muzeem. Jeho životaschopnost by pak nebyla dlouhá. Třeba podobně se to dělo v Rusku, kde v kostelech vznikala muzea ateismu. Studovali jsme proto historii piaristů i samotného kostela a snažili se rekonstrukci co nejvíce propojit s pohnutými dějinami místa. Dát kostelu nové funkce proto bylo nezbytné. Bez nich a jejich vrstevnatosti by tento prostor v dnešní době nebyl životaschopný. Proto kostel Nalezení sv. Kříže znovu nabízí možnost ztišení, modlitby, církevních obřadů, slavností. Prostor kostela má i nadále převážně sakrální charakter. Souběžně s tím jsou zde však přidány další funkční roviny – kulturní a turistické. Konkrétně stálá expozice sakrálního umění Hradecké diecéze se symbolickou lávkou, vyhlídková terasa v prostoru mezivěží, krypta uzpůsobena pro současné výtvarné autorské duchovní intervence apod. Prostor bude využit rovněž pro pořádání koncertů, divadelních představení a liturgických seminářů. Slovy kardinála Vlka při zdejší první mši – kloubí se zde kult a kultura.
Veškeré nátěry stěn jsou provedeny monochromaticky v šedé barvě. Tato barva je vlastně připomínkou pohnuté historie kostela a jeho čtyř požárů. Vzorky této barvy byly rovněž nalezeny na sondách. Šedá barva taky nádherně lomí světlo a prokresluje architekturu. Omítky na stěnách byly opraveny a opatřeny nátěry na bázi vápna s typickým rukopisem malíře. Stěny tak mají sametový vzhled a jemně se měnící odstín na jejichž bází vyniká teple barevný a dřevěný mobiliář. Původní mobiliář a oltáře byly pietně restaurovány. Podlaha je nově tetována bronzovými nápisy, které připomínají nejdůležitější události místa. Na svých místech také zůstala řada starých nápisů. Například za varhanami zůstaly na zdi nápisy ze všech období 300leté historie kostela od piaristických žáků. V podlaze je vložen elektricky otvíravý bronzový vstup do krypty. Unikátně je zachovaná zákristie včetně barokního lavaba. Do prostoru vstupní věže je vloženo nové kruhové dřevěné schodiště vedoucí na novou vyhlídkovou terasu nad vstupem. Z této terasy je nádherný výhled na zámek. Přes transept vede nově vložená ocelová lávka jako součást expozice. Do její nosné konstrukce vypadající jako optický klam je zakódován kakofonický akord zmaru. V křížení lodí je umístěn skleněný sloup Václava Cíglera, rozkládající denní světlo na duhu. V kostele tak je přítomno jak barokní umění a architektura, tak jejich soudobé ozvuky.
Autorská zpráva
Foto: Oto Nepilý, Jakub Karlíček, archiv ateliéru
Autoři: Marek Jan Štěpán, Vanda Štěpánová, spolupráce Tomáš Jurák, Jakub Staník, Barbora Barathová
Investor: Město Litomyšl
Projekt: 2007 – 2011
Realizace: 2011 – 2014
(sv. Jan od Kříže)
CO S NÍM?
Otázka, co udělat s natolik poničeným prostorem, byla vlastně ze všech nejtěžší. Nechtěli jsme, aby kostel byl muzeem. Jeho životaschopnost by pak nebyla dlouhá. Třeba podobně se to dělo v Rusku, kde v kostelech vznikala muzea ateismu. Studovali jsme proto historii piaristů i samotného kostela a snažili se rekonstrukci co nejvíce propojit s pohnutými dějinami místa. Dát kostelu nové funkce proto bylo nezbytné. Bez nich a jejich vrstevnatosti by tento prostor v dnešní době nebyl životaschopný. Proto kostel Nalezení sv. Kříže znovu nabízí možnost ztišení, modlitby, církevních obřadů, slavností. Prostor kostela má i nadále převážně sakrální charakter. Souběžně s tím jsou zde však přidány další funkční roviny – kulturní a turistické. Konkrétně stálá expozice sakrálního umění Hradecké diecéze se symbolickou lávkou, vyhlídková terasa v prostoru mezivěží, krypta uzpůsobena pro současné výtvarné autorské duchovní intervence apod. Prostor bude využit rovněž pro pořádání koncertů, divadelních představení a liturgických seminářů. Slovy kardinála Vlka při zdejší první mši – kloubí se zde kult a kultura.
Veškeré nátěry stěn jsou provedeny monochromaticky v šedé barvě. Tato barva je vlastně připomínkou pohnuté historie kostela a jeho čtyř požárů. Vzorky této barvy byly rovněž nalezeny na sondách. Šedá barva taky nádherně lomí světlo a prokresluje architekturu. Omítky na stěnách byly opraveny a opatřeny nátěry na bázi vápna s typickým rukopisem malíře. Stěny tak mají sametový vzhled a jemně se měnící odstín na jejichž bází vyniká teple barevný a dřevěný mobiliář. Původní mobiliář a oltáře byly pietně restaurovány. Podlaha je nově tetována bronzovými nápisy, které připomínají nejdůležitější události místa. Na svých místech také zůstala řada starých nápisů. Například za varhanami zůstaly na zdi nápisy ze všech období 300leté historie kostela od piaristických žáků. V podlaze je vložen elektricky otvíravý bronzový vstup do krypty. Unikátně je zachovaná zákristie včetně barokního lavaba. Do prostoru vstupní věže je vloženo nové kruhové dřevěné schodiště vedoucí na novou vyhlídkovou terasu nad vstupem. Z této terasy je nádherný výhled na zámek. Přes transept vede nově vložená ocelová lávka jako součást expozice. Do její nosné konstrukce vypadající jako optický klam je zakódován kakofonický akord zmaru. V křížení lodí je umístěn skleněný sloup Václava Cíglera, rozkládající denní světlo na duhu. V kostele tak je přítomno jak barokní umění a architektura, tak jejich soudobé ozvuky.
Autorská zpráva
Foto: Oto Nepilý, Jakub Karlíček, archiv ateliéru
Autoři: Marek Jan Štěpán, Vanda Štěpánová, spolupráce Tomáš Jurák, Jakub Staník, Barbora Barathová
Investor: Město Litomyšl
Projekt: 2007 – 2011
Realizace: 2011 – 2014
