Obnova horského hotelu a vysílače na Ještědu v Liberci

Obnova horského hotelu a vysílače na Ještědu v Liberci

(5. 6. 2020) Architektonický návrh vytvořil tým ARN STUDIA

   
 
 
 
 

Obnova horského hotelu a vysílače na Ještědu v Liberci

(ČTK) - Nový zimní vstup s kovovou zástěnou jako ochranou před větrem, výtah do všech pater, nový foyer, jiné zasklení ochozu, kiosek ve tvaru koule či terasa na horní stanici lanovky s výhledem na Liberec. I to obsahuje po třech letech dokončená architektonická studie kompletní obnovy horského hotelu a vysílače na Ještědu v Liberci. Rekonstrukce unikátní národní památky začne nejdřív za tři až pět let, náklady se stále odhadují. Spodní hranice bude 500 milionů Kč a výše, odhadl dnes před novináři spoluautor studie Jiří Krejčík.

Hotel a vysílač Ještěd lidé v anketě zvolili českou stavbou 20. století. Liberecký kraj usiluje o jeho zapsání na seznam památek UNESCO. Oceňovaná stavba má tvar rotačního hyperboloidu, který plynule navazuje na linii hory. Už zdálky viditelná stavba, jež se záhy stala neodmyslitelným symbolem Liberecka, byla slavnostně otevřena v září 1973.

Navenek by podle Krejčíka návštěvník ani po skončení rekonstrukce neměl příliš zaznamenat, že se nějaká prováděla. "Změny se budou odehrávat tam, kam návštěvník nepřijde, v neveřejných prostorách, zejména technologických částech. A v prostorách pro veřejnost se zase vrátíme do 70. let, protože chceme pietně zrekonstruovat interiér a navrátit podobu takovou, jaká byla při otevření," uvedl Krejčík.

Vlastníkem hotelu a vysílače jsou od roku 2000 České Radiokomunikace, které Ještěd získaly za 85 milionů korun. Generální ředitel firmy Vít Vážan dnes ČTK řekl, že za dobu vlastnictví Ještědu do něj investovali přes 60 milionů korun. Předpokládá, že další dva až tři roky se bude pracovat na vytvoření projektové dokumentace pro stavební povolení, která by měla i přesně zmapovat, co vše je potřeba udělat. "Jakmile budeme mít stavební povolení, tak budeme vědět přesně, o co se jedná, a můžeme v dalším kroku začít pracovat na získávání financí na stavbu," uvedl Vážan.

Investovat se musí do stavebních i technologických částí, největší problémy jsou se vzduchotechnikou a opláštěním. V docela dobrém stavu jsou podle Krejčíka jen jeho ocelová část a laminátový plášť. "Problém nastává u hliníkového pláště, kde je poruch výrazně více," řekl. Podle něj se zvažuje jeho kompletní výměna. Ve špatném stavu jsou i venkovní betonové konstrukce, zejména na straně od Německa a Polska. "Očekáváme, že část bude nahrazena replikou a část zrestaurována," dodal.

Z pohledu návštěvníků by podle studie měl nejvýraznější změnu prodělat zimní vstup, z něhož by je do všech pater hotelu měl vyvézt nově výtah. V plánu je i použití jiného typu zasklení venkovního ochozu, který by umožnil lepší výhled do krajiny. Pro restauraci či hotel se ve studii počítá s návratem k původní podobě. Třeba u apartmá, jež bylo původně navrženo v kontrastu k ostatním pokojům ve stylu Ludvíka XIV. "Měl to být takový vtip, takový kontrast k tomu technicistnímu pojetí stavby," uvedl další spoluautor studie Michal Krejčík. Na to chtějí podle něj navázat a vytvořit kopii pokoje ve Versailles. "Vytvořili bychom ideu krystalického paláce někde v oblacích nebo někde ve vesmíru," uvedl. Lépe by stylu stavby podle něj odpovídal i venkovní kiosek na terase, podle studie by měl mít tvar koule. "Takové UFO, které by mohlo dopovědět příběh plačícího Marťana (socha), který se tam nachází," dodal Michal Krejčík.

Doplněno Stavbaweb:
Architektonický návrh vytvořený týmem ARN STUDIA a jeho spolupracovníky pokrývá kompletní obnovu této národní kulturní památky. Zabývá se pojetím exteriérů i interiérů stavby, okolím věže, ale také vazbou na krajinu. Dále odpovídá na hlavní architektonické otázky spojené se zajištěním celoročního bezbariérového přístupu či zasklením vyhlídkového ochozu. Studie by měla být podkladem pro následnou přípravu projektové dokumentace pro stavební povolení.
V průběhu zpracování studie probíhaly konzultace s odborníky na tuto stavbu, jakými jsou akad. arch. Otakar Binar (autor původního interiéru), profesor Miroslav Masák či profesor Jiří Suchomel.
Ve vestibulu krajského úřadu je k architektonické studii připravena i výstava panelů. Návštěvníci ji mohou zhlédnout do 30. června letošního roku.
Více...
Projekt na stránkách autorů najdete ZDE.

Komentáře ke článku

 
 
 
 

5. 6. 2020 15:27:20. Re: Obnova horského hotelu a vysílače na Ještědu v Liberci. Lubor

  Líbí se mi to moc, Ještěd si jistě pořádnou rekonstrukci zaslouží. Jenom ten "vtip" s tím Ludvíkem jsem nepobral, to nebylo vtipné ani tenkrát a k takové zrůdnosti bych se já osobně vůbec nevracel. A protože je to prostor veřejnosti nepřístupný, působí to na mě spíš jako úlitba té části budoucích hotelových hostů, kterou příroda kromě nacpané šrajtofle už ničím jiným příliš neobdařila.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz