Obnova pivovaru ve Cvikově

Pivovar ve Cvikově dělal do roku 2013 místnímu úřadu pouze starosti. Zhoršující se stav objektu tehdejší majitel neřešil a jediným východiskem se zdálo vydání demoličního výměru. Naštěstí se objevil zachránce, novoborský podnikatel Jiří Jakoubek budovy koupil s cílem obnovit zde výrobu piva a vrátit Pivovaru Cvikov věhlas, kterého si užíval v období první republiky.  Po dvou letech intenzivní práce a velkých investic z vlastních zdrojů, nikoliv z dotací, získala velká část areálu původní podobu. Tím ale plány na revitalizaci prostoru neskončily.

Areál bývalého měšťanského pivovaru ve Cvikově se nachází ve východní části města při hlavní silnici mezi Libercem a Novým Borem, která ho lemuje z jihu. Na severu a severovýchodě areálu jsou dva rybníky s názvy První a Druhý, za nimiž stoupají lesy k Zelenému vrchu. K městu pivovar lemuje plná ohradní zeď, směrem do krajiny transparentní plot. Dnešní hmotový stav objektů odpovídá situaci ve dvacátých letech minulého století.

Bohatá tradice
Počátky vaření piva ve Cvikově sahají až do roku 1560, kdy bylo měšťanům od pozemkové vrchnosti uděleno privilegium k vaření pšeničného piva a výrobě sladu. První archivní plánové podklady o výstavbě pivovaru na pozemku pod Zeleným vrchem jsou datované rokem 1866. Až do období první republiky byly provoz i budovy mnohokrát rozšiřovány, v roce 1911 prošly zásadní přestavbou varna a prostor šrotovny, přibyl také jeden z komínů, které jsou dnes v areálu celkem tři.
Na přelomu let 1934/1935 získal pivovar nový zdroj vody ze studny v kopci nad pivovarem, dnes je ale tento zdroj mimo areál pivovaru. Protože kvalita vody je pro kvalitu piva zásadní, rozhodl se investor realizovat novou studnu s vrtem hlubokým přes 60 metrů na pozemku patřícímu k pivovaru. Pivovar tak získal vysoce kvalitní zdroj vody čerpající z pod křídových a pískovcových geologických vrstev.
V roce 1948 byl pivovar znárodněn a začleněn do podniku Severočeské pivovary. Politika centralizace výroby do velkých měst se nevyhnula ani pivovaru ve Cvikově, který byl v lednu 1968 uzavřen. Tuto chvíli dodnes připomíná nápis na jedné z vnitřních stěn schodiště: Vůl Vojta zavřel pivovar 1. 1. 1968. Areál přešel pod správu státního statku, kterému sloužil jako sklady zeleniny, brambor, ovoce nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i pěstírna žampionů. Volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky, které sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo sklady.

Zmizela technologie
Už v devadesátých letech to vypadalo, že by pivovar opět mohl sloužit svému původnímu účelu. Tehdejší majitel však plány na obnovu výroby piva rychle opustil a z pivovaru pak zmizela i původní technologie – měděná varna a ostatní kovová zařízení skončila v místní sběrně. Ušetřeny zůstaly pouze části, které byly spojeny se stavbou, a jejich odstranění by výrazně narušilo statiku budov. To zachránilo například litinové podpůrné sloupy kleneb ve sladovně, které jsou po ošetření pískováním dominantní součástí interiéru restaurace Sladovna.

Návrat ke kořenům
V roce 2013 chátrající areál koupil Jiří Jakoubek, majitel novoborské firmy Jakub, který se společně s Viktorem Tkadlecem pustil s velkým nasazením do revitalizace celého areálu s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými provozy. V září 2013 vypsali vyzvanou soutěž na komplexní návrh a projekt rekonstrukce areálu. Soutěž vyhrála pražská architektonická kancelář architekti ADIKON, která pod vedením arch. Michala Šmolíka zahájila práce na projektových a průzkumných pracích. Součástí zadání bylo realizovat rekonstrukci s respektem k historické podobě budov. Základním motivem bylo vrátit budovám podobu z druhého desetiletí 20. století, kdy byl hmotový a architektonický vývoj areálu v podstatě ukončen. Proto se architekti nejdříve vydali do archivů a oslovili sběratele pohlednic a dobových fotografií, aby získali co nejvíce autentických podkladů. Spojili se také s Miroslavem Kolkou z Národního památkového ústavu v Liberci a rovněž s nadšenci z Pivovarského muzea, především s Milanem Starcem, kteří měli možnost provést průzkum a zdokumentovat veškeré prostory pivovaru před zahájením rekonstrukčních prací i v průběhu odkrývání některých konstrukcí. Podařilo se získat řadu zajímavých podkladů a snímků, i když v samotném pivovaru se téměř žádné upomínky na jeho historii nedochovaly.
Při rekonstrukci a při odstraňování omítek v některých prostorách pak bylo možné doložit dřívější stavební etapy a úpravy.
Zpracování návrhu i projektové dokumentace předcházelo geodetické a stavební zaměření budov a pozemků se zdokumentováním hodnotných architektonických a řemeslných prvků. Přípravné práce byly dokončeny v závěru roku 2013 a následovaly konzultace s investorem, na jejichž základě byl do února 2014 zpracován generel areálu se zhodnocením potenciálu jednotlivých budov a prostor a dokončena studie revitalizace areálu. Do června 2014 pak byly zpracovány veškeré stavební a technologické projekty úprav, jež se s ohledem na požadovaný termín zprovoznění výrobní části průběžně konzultovaly s dotčenými organizacemi státní správy tak, aby bylo možné vydat stavební povolení v co možná nejkratším možném termínu.
Pro realizaci stavebních prací byla vybrána firma Foukal s.r.o., která postupovala operativně s ohledem na množství zjišťovaných skutečností při odkrývání konstrukcí i na změny v technologickém vybavení výroby. V srpnu 2014 byly instalovány věžice na zrekonstruované střeše hlavního schodiště a do jejich cibulí se uložily dobové dokumenty a doklady o současné etapě vývoje pivovaru. Zkušební provoz pivovarské výroby včetně skladů a expedice byl povolen na podzim 2014. V té době byla dokončena i pivovarská restaurace v prostoru bývalé sladovny.

A přece se točí
Pro obnovení výroby piva bylo nejdříve třeba prostory vybavit novou technologií. Jako první se do pivovaru vrátila varna, která se materiálovým provedením a tvaroslovím blíží té původní. Investor ji v prosinci 2013 přivezl z čerstvě zavřeného bavorského rodinného pivovaru Karl Ege, který prodával své pivo pod názvem Wiesensteiger. Tato dvounádobová měděná varna (rmuto-mladinová pánev a scezovací káď) o kapacitě 50 hl prošla repasí a bude v pivovaru sloužit ještě mnoho let.  Bezprostředně po slavnostním otevření požehnal u varny zdar celému pivovaru biskup litoměřický Mons. Jan Baxant.

Při rekonstrukci byly pečlivě opraveny či repasovány všechny hodnotné architektonické a řemeslné prvky, byly doplněny citlivě volenými materiály, povrchy a soudobými výrobky. Vytvářejí tak harmonický celek, jenž dokáže zprostředkovat atmosféru tradičního pivovarského provozu návštěvníkům, kteří zde mají možnost si ho s odborným výkladem prohlédnout. Srdcem provozu i návštěvnických prohlídek je věž varny s rozměrnými do půlkruhu zaklenutými okny s ocelovými výplněmi a dále soustava sklepů zaklenutých kamennými valenými klenbami.

Dnes má pivovar ve stálé nabídce pět druhů spodně kvašených nepasterovaných piv: osmičku Sklář, desítku Luž, jedenáctku Hvozd, dvanáctku Klíč a Sváteční 13°. K příležitosti ročního výročí od obnovení provozu pivovaru bylo připraveno speciální světlé pivo Výroční 14°. Cvikovské pivo se čepuje zhruba ve stovce restaurací. Hlavní objem zůstává v regionu. Největší koncentrace odběratelů je, jak se říkávalo „okolo komína“, ale oblibu si získalo i u pražských konzumentů. V listopadu 2015 získala desítka Luž ocenění (2. místo) v uznávané soutěži pořádané Sdružením přátel piva.

Plány pokračují
Objekt bývalé sladovny, třípodlažní budova se sedlovou střechou, uzavírá dvůr ze severu. V přízemí je rozměrné plato s přístupem rampou pro osoby se ztíženou schopností pohybu, které v létě slouží k posezení a z něhož se vstupuje do restaurace. V přízemním prostoru bývalé sladovny je pivovarská restaurace doplněná moderním gastro provozem. V budoucnu se sklepní prostor přemění na pivnici s okny a výstupy na sever k rybníku a brzy se začne měnit i patro a podkroví nad restaurací, kde budou ubytovací kapacity. Podkrovní pokoje osvětlí řada nových pultových vikýřů, pokoje spodního ubytovacího patra budou mít okna v původních kamenných ostěních.
Objekt bývalé stodoly prošel nejnutnějšími opravami v létě 2015. Využívá se pro letní posezení nebo jako zázemí při akcích, které se v areálu pivovaru konají. Je zde pivní bar, gril i hygienické zázemí. Hlavní prostor objektu je způsobilý posloužit jako pódium, jeviště, promítací sál, letní pivnice či výstavní prostor. V plánech je i využití volného krovu pro expozici sklářských výrobků či objektů sklářských výtvarníků.
S ohledem na to, že nebyla zachována historická barevnost, nepouštěli se architekti do nové interpretace historického vzhledu jednotlivých objektů. Zvolili neutrální základ pro zvýraznění hmotového řešení a architektonického členění fasád – tedy velkorysých a bohatě členěných okenních otvorů zejména u pivovarské věže a u schodiště, zajímavých tvarů střech s pálenou krytinou, filigránské skladby oken hvozdu i řešení sýpky s očištěnými kamennými ostěními oken. Citlivým sjednocením tak vytvořili pozadí pro architekturu komplexu, kde jsou v kontrastu vertikality věží varny, hvozdu a komínů s horizontálami střech sýpky a uličního křídla. Neutrální základ umožnil více vyniknout citlivě navrženým tvarovým a materiálovým intervencím, které však tvoří významově podstatnou složku, neboť signalizují nový život komplexu – jsou to části objektů, jež mění využití a je žádoucí na ně upozornit  – jde zejména o vstupy do restaurační části v bývalé sladovně a řešení volnočasového prostoru v budově bývalé stodoly.
Nová fasáda je nyní dokončena na výrobní budově i na restauraci Sladovna. Fasádní barva je na bázi vápna a natírala se štětkou tak, aby si zachovala jistou nedokonalost povrchů a proměnlivou intenzitu struktury a odstínu, která se projevuje ztmavnutím při dešti, změně vlhkosti vzduchu, blízkostí s terénem. Tuto nedokonalost architekti i investor považují za cennou. Řada starých domů a památek o ni příliš dokonalými povrchovými úpravami přišly a ztratily tak značnou část své autenticity. Tento přístup se setkal s pozitivními ohlasy u odborné veřejnosti včetně pracovníků památkové péče a stavba získala v roce 2015 titul Fasáda roku v kategorii rekonstrukce historických objektů.

Neutuchající entuziasmus
V části uličního křídla ve vazbě na hlavní vstup a vjezd do pivovarského dvora bude firemní prodejna, která by měla sloužit nejen k prodeji piva, ale i nápojového skla nebo upomínkových předmětů a oblečení. Prodejna bude otevřena rozměrnými skleněnými výlohami jak do dvora, tak k silnici – opticky tak bude tvořit přirozený spojovací prvek mezi Pivovarskou ulicí a vnitřním světem pivovarského areálu.
Plánováno je také zapojení rybníků do prostorového celku pivovaru. Větší z nich bude sloužit pro rekreační využití, v jeho jihozápadní části je navrženo dřevěné molo, vytvářející víceúčelové plato. Jeho protějškem je stupňovité hlediště zapuštěné do plochy pivovarského dvora. Bude tak možné pořádat různá vystoupení nebo molo využít jako kotviště pramic či plochu pro vstup do vody při koupání. Další z rybníků bude vyčištěn a ponechán jako krajinný prvek uprostřed stromů.
Během dvou let od koupě prošla ruina pivovaru radikální pozitivní změnou a cvikovská piva se opět zařadila mezi kvalitní, tradičně vyráběné produkty regionu. Cesta ke komplexně obnovenému areálu bude ještě náročná, nicméně zásluhou investora pivovar nejen že vyrábí, ale intenzivně se zapojil do společenského života.
Jitka Tkadlecová ve spolupráci s arch. Michalem Šmolíkem z architektonické kanceláře Adikon

— 
V České republice se používají pro přestavbu industriálních objektů pro využití k novým účelům dva termíny. „Brněnská“ škola vycházející z překladů francouzské odborné literatury používá termín rekonverze – „pražská“ škola, vycházející s anglických podkladů, pro tutéž činnost používá termín konverze. Já jsem zastánce termínu konverze. Myslím, že konvertovaný žid může být třeba křesťan nebo muslim, ale rekonvertovaný žid je zase žid.  V případě cvikovského pivovaru s velkou chutí použiji termín rekonverze. Z pivovaru, kde byl ukončen provoz v lednu 1968, se postupně staly objekty pro hospodářskou zemědělskou činnost, sloužící jako sklady zeleniny, brambor, ovoce nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i pěstírna žampionů. Volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky, které sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo další sklady.
V roce 2013 chátrající areál zakoupil Jiří Jakoubek, majitel novoborské firmy Jakub, který se společně s Viktorem Tkadlecem pustil s velkým nasazením do revitalizace celého areálu s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými provozy. Tento způsob revitalizace industriálního objektu bývalého pivovaru je rozhodně způsobem absolutně nejvhodnějším a po právu může být nazýván rekonverzí – a to v Praze i v Brně.

Ing. Svatopluk Zídek, Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI


Článek vyšel v časopis STAVITEL 1/2016