Obnova televizního vysílače a horského hotelu Ještěd

Obnova televizního vysílače a horského hotelu Ještěd

(21. 9. 2021) ARN STUDIO

   
 
 
 
 

Obnova televizního vysílače a horského hotelu Ještěd

Přesto, že se jedná o stavbu relativně novou, už dlouho potřebuje kompletní rekonstrukci. Mnoho let se vedly diskuse nad tím, jak k ní přistoupit. V roce 2015 byla uzavřena dohoda o přípravě projektové dokumentace pro obnovu této národní kulturní památky mezi vlastníkem objektu, společností České Radiokomunikace a.s., Libereckým krajem a provozovatelem veřejných prostor společností Ještěd, s.r.o. Všechny tři subjekty se domluvily na spolupráci a vstoupily do spolku Ještěd 73, který projekt zastřešuje.

 
„Stavebně-historický a stavebně-technický průzkum už jsou dokončeny, proběhlo nové geodetické zaměření stavby. Spolku se podařilo navázat spolupráci s profesorem Miroslavem Masákem, architektem Otakarem Binarem, profesorem Jiřím Suchomelem a profesorem Petrem Vorlíkem. Pro návrh obnovy byl na základě vyzvané architektonické soutěže vybrán ateliér ARN STUDIO architekta Jiřího Krejčíka. Se synem Michalem přistoupili k úkolu s respektem, nicméně také s odvahou a invencí. Jejich studie byla přijata odbornou veřejností i Národním památkovým ústavem a je východiskem pro zpracování další projektové dokumentace,“ uvádí Tomáš Sova ze spolku Ještěd 73. Vědecká rada ředitelky Národního památkového ústavu s ohledem na stav objektu považuje celkovou obnovu za nezbytnou a její přípravu vítá. Oceňuje přístup vlastníka, jmenovitě skutečnost, že projektant vzešel z architektonické soutěže, pozornost, která je věnována architektonickému řešení, konzultace s autory původního projektu a ambici hledat řešení co nejcitlivější. Předloženou architektonickou studii považuje za dobré východisko pro projektovou přípravu. Oceňuje zdařilé dispoziční vyřešení bezbariérového přístupu a úpravy 4.NP na standardní hotelové patro.

Profesor Jiří Suchomel dodává: „Stav věže je vzhledem ke klimatickým podmínkám, kterým skoro půl století odolává, obdivuhodný. Některé její části však už jsou na konci životnosti. Rekonstrukce se musí vypořádat s nástrahami a výzvami jak v technické oblasti, tak v estetické a etické rovině. Přes zřetelnou sounáležitost věže s duchem šedesátých let je její největší kvalitou nadčasovost architektonického pojetí. Chystaný zásah by neměl tuto hodnotu oslabit a podlehnout nástrahám líbivosti. Přístup Jiřího a Michala Krejčíkových je veden snahou čestně obstát v nesnadném porovnání s dílem původních autorů. Hledali rovnováhu mezi co největším zachováním chráněné podstaty věže a novými zásahy. Jejich intervence jsou uvážlivé, citlivé a zároveň zřetelně autorské. Vnášejí do stavby nového ducha, aniž by konkurovaly jejím původním kvalitám.“

Návrh rekonstrukce
„Autorský koncept byl postaven na lehkosti technologické stavby, která se vznáší nad vrcholem kopce, jehož skalnaté útvary podtrhují čistotu matematické křivky. Technologický objekt má být exaktní a bezchybný, jako kdyby právě opustil výrobní linku. Patina a materiálová degradace celkovou myšlenku stavby značně oslabily. Analogie s obnovou historického automobilu je na místě: Rozebrat – Obnovit – Repasovat – Složit. Co je podstatou stavby, to s největší mírou zachováme. Zároveň jsme ale určili místa, kde proběhnou úpravy, aby se mohlo i nadále pokračovat ve fungování vysílače a hotelu. Úpravy jsme navrhli vždy přesně v místě, kde jsou potřeba a ve vazbě na dispozičně stavební kontext. Nově přidané prvky mají jednotnou a jednoduchou úpravu, aby byly dobře rozlišitelné od původních. Obnova Ještědu bude probíhat od stavebních prvků až po detaily interiéru. Je zjevné, že stejně jako při stavbě samotné budou i při obnově vznikat nová prototypní řešení a technologické metody,“ uvádějí architekti.

Pozornost autoři soustředili na posouzení jednotlivých sekcí opláštění. Dodatečné stavební úpravy, které původní koncepci stavby znejasňují odstranili, a to včetně anténních systémů v bezprostředním okolí stavby. Naopak navrhují nový zimní a bezbariérový vstup a celkové bezbariérové řešení pohybu po budově, dále také nové zasklení vyhlídkového ochozu. Kromě toho je součástí studie i návrh interiéru a obnova technického vybavení. Architekt Otakar Binar k tomu dodává: „Studie byla dokončena v rozsáhlé a podrobné formě srozumitelné i pro laiky. Byl jsem seznámen s celým elaborátem studie a po změnách v soutěžním projektu už vím, že volba autorů byla správná.  Studie ponechává vstup na terasu v letních měsících prostřednictvím rampy. Celoročně pak bude na terasu k dispozici pro všechny hosty nově vybudovaný vstup s výtahem a schodištěm přímo z terénu. Terasa má zasklení probíhající celým obvodem s tvarovaným sklem, bez nosné konstrukce, což umožňuje nerušený celoroční výhled i celoroční využití plochy terasy. V samotném objektu je vedle stávajícího výtahu navržen nový, odpovídající imobilní normě. Tím je umožněn pohyb všem návštěvníkům po celé budově, a to je podstatné pro celé řešení rekonstrukce.“

Opláštění věže
Konstrukce ocelového pláště a laminátového tubusu nejsou zásadně poškozeny. Degradoval nátěrový systém, někde s místní povrchovou korozí. Autoři rekonstrukce řešili snížení kondenzátu na vnitřním povrchu ocelového pláště částečným omezením přístupu vnitřního vlhkého vzduchu ze spodních podlaží.
 
Unikátní a originální konstrukce dielektrického (sklolaminátového) pláště je podle stavebně-technického průzkumu v dobrém stavu. Hliníkový obvodový plášť ubytovacích podlaží a restaurace je však na hranici životnosti. Mezi největší problémy patří degradovaná tepelná izolace, degradace vlivem kondenzace a elektrochemická degradace (hliník – ocel). Hliníkové panely budou kompletně vyměněny. Nové jsou navrženy tak, aby přerušily tepelné mosty u obvodových hliníkových profilů. Vnější úroveň pláště se posune, bude zabráněno prostupu páry při zachování tvarového uspořádání nových profilů včetně jejich povrchové úpravy. Zachován bude také bílý vnitřní povrch na nehořlavé vláknité desce. Zlepší se požární vlastnosti opláštění. Místo dřevotřísky autoři navrhují materiál odolný proti vlhkosti, místo pryžových profilů tmelené spáry, které hliníkové profily ochrání. U nového zasklení navrhli širší zasklívací drážku. Zasklení bude mít lepší součinitel prostupu tepla, vnější skleněné tabule jsou kalené, vnitřní vrstvené. U fixního zasklení navrhují nový profil pro odvodněné zasklívací lůžko.
 
Exteriérové betonové konstrukce nástupních ramp, zásobovací rampy, zábradlí ochozu, plášť 1. PP i nasávacích objektů budou podrobeny další detailní analýze v rámci navazujících stupňů dokumentace. Hlavní problémy těchto exteriérových betonových konstrukcí jsou karbonatace, obnažení třmínků výztuže a jejich následná koroze, dále pak koroze kovových vetknutých prvků zábradlí. Stavebně technický průzkum posoudil nástupní rampy na hranici životnosti. Dále bude zpřesněno, které části exteriérových betonů bude možné řešit restaurátorským přístupem a které části bude nutné replikovat.

Krátce po uvedení stavby do provozu bylo třeba dodatečně zasklít vyhlídkovou terasu po obvodu 2. NP. „Původní koncepci to potlačuje, proto navrhujeme pevnou prosklenou stěnu bez otevíratelných částí a podpor. Bude maximálně transparentní s antireflexní úpravou. Důležitou podmínkou je zasklení ohýbaným sklem, aby nedocházelo k segmentaci. Uchycení skel jsme navrhli do pásů z nerezové oceli, ukotvených do nosné konstrukce. Prosklení je umístěno do zadního líce betonového zábradlí, aby vznikl chráněný provětrávaný okruh. Cílem bylo podpořit původní koncepci a ponechat nerušené výhledy,“ upřesňují architekti. Architekt Binar dodává: „V ateliéru, který vedl architekt Karel Hubáček, byla běžná výměna názoru na rozpracované projekty. Docházelo i k oponentním názorům, jako byla funkčnost rampy projektu hotelu a vysílače na Ještědu v zimním období. Plošné nároky technického zařízení, skladů, pracovišť vysílače a omezené možnosti hloubení terénu, ovlivnili architekta Hubáčka do té míry, že musel umístit vstup hostů v patře. Aby opticky přiblížil terén k vyhlídkové terase se vstupem, navrhl rampu dlážděnou místním kamenivem, podobně jako kruhovou terasu. Právě sklon rampy a klouzavý povrch dlažby se stal předmětem diskuze o jejím využití v zimním období. Architekt Hubáček neprovozoval žádný zimní sport a nevěděl, do jaké míry mráz ovlivní stavbu zejména na vrcholu Ještědu a své řešení obhájil. Za jeden rok po zpřístupnění objektu navrhl venkovní ocelové vřetenové schodiště obložené místním kamením a zasklení terasy s konstrukcí z lešenářských trubek. Tato opatření ale nadále neřešila přístup imobilních návštěvníků. Klimatické podmínky a znečištěné ovzduší nadále devastují plášť celého objektu, který lze označit za havarijní.“

Úpravy okolí stavby
Pro nejbližší okolí stavby je důležité uvolnění od vysílacích antén a datových cest. Část antén bude přemístěna do nově zorganizovaného prostoru vysílacího sálu uvnitř laminátového pláště. Ostatní antény z exteriéru se dislokují do technicistních nosičů ve svahu kopce tak, aby opticky nerušily výhledy od vysílače a jeho siluetě z dálkových pohledů.
 
Nosiče antén jsou rozmístěny v souladu s diagramem vysílacích směrů ČRA a mohou být realizovány etapovitě. Zároveň mohou být také demontované v případě budoucího výrazného prostorového zmenšení vysílacích technologií. V rámci revitalizace veřejně přístupných ploch na vrcholu Ještědu je součástí úvah i téma úpravy střechy konečné stanice lanovky na vyhlídkovou terasu. Záměrem je rozšířit vrcholové plato a organicky v souladu s okolní koncepcí ho dokončit. Tomu odpovídá i zvolený pochozí materiál, vysokopevnostní beton v odstínu okolní kamenné místní dlažby. Současná terasa na západní straně bude opravena, bude na ní nový kiosek a technicky pojatý mobiliář. V širším kontextu autoři uvažují o možnosti spolu-fungování parkoviště na vrcholu kopce a parkoviště v sedle na Ještědce. Obnoví také stávající a zaniklé cesty a vytvoří nové turistické trasy kolem vrcholu Ještědu.

Autoři původního návrhu: Architektem věže je Karel Hubáček, který spolupracoval se statiky Zdeňkem Patrmanem a Zdeňkem Zachařem a stavebními inženýry Václavem Bůžkem a Vlastimilem Křupkou. Interiéry včetně mobiliáře navrhnul architekt Otakar Binar, restauraci vybavil autorským nádobím výtvarník Karel Wünsch, který je také autorem zrcadlových příček. Skleněná plastika osazená na dříku stavby ve foyer, je dílem Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, kovanou mříž v hotelové chodbě vytvořil Jaroslav Klápště. Stěny v hotelové části tvoří keramický obklad, který je autorským výtvarným dílem Marie Rychlíkové, Lydie Hladíkové a Děvany Mírové.
Autoři návrhu obnovy: ARN STUDIO – Jiří Krejčík, Michal Krejčík; spolupráce Tereza Novosadová, Katuše Krejčíkova a Pavel Chudý
Odborné konzultace: Otakar Binar, Miroslav Masák, Jiří Suchomel, Pavla Rovnaníková, Petr Vorlík
Odborná spolupráce: SIAL architekti a inženýři – Karel Novotný, Josef Franc

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře
 
© 2007–2021 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz