Od západu nefouká?

Od západu nefouká?

(29. 5. 2020) Výstava ve Smetanových sadech představí současnou architekturu vznikající v Plzni

   
 
 
 
 

Od západu nefouká?

V pondělí 1. června v 18 hodin se ve veřejném prostoru Smetanových sadů před Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje otevře výstava představující tvorbu předních architektek, architektů a ateliérů působících v Plzni. Spolek Pěstuj prostor tak zahájí dlouhodobý projekt Od Západu nefouká? Současná architektura v Plzni, který by měl v dalších letech pokračovat odlišnou expozicí v galerijním prostoru a následně i publikací. Výstava, která se koná pod záštitou plzeňského primátora Martina Baxy, potrvá do 29. června 2020.

Během uplynulého tuctu let Plzeň napsala další z polistopadových kapitol svého stavebního rozvoje. Město na mnoho budoucích let zformovaly především dopravní stavby, vznikly však i další veřejné budovy – kulturní, školské, zdravotnické a další. Upravena byla řada veřejných prostranství. Největší počet staveb však uskutečnili soukromí investoři – obytné, administrativní, komerční i sportovní objekty a soubory staveb většího i menšího měřítka. „Množství novostaveb i rekonstruovaných budov, které často přicházejí o původní tvář, vybízí ke kladení otázek po jejich architektonických kvalitách, autorství projektů i úrovni místní profesní scény vůbec. Navrhuje a staví se v Plzni dobře? Jakou úroveň mají zdejší veřejné stavby? Jak se v Plzni uplatňují místní architektky a architekti? Na tyto i další otázky se pokusí odpovědět zejména další díly projektu,“ uvádí autor výstavy z pořádajícího spolku Petr Klíma.

Cílem aktuální výstavy je poukázat na existenci kvalitních místních tvůrců, symbolicky vyzdvihnout a přiblížit jejich vybrané realizace a zároveň apelovat na veřejnost, aby usilovala o vznik architektury takových kvalit, jaké jsou společné prezentovaným dílům. „Počet vybraných staveb se odvíjí od počtu výstavních panelů. Příkladných realizací v Plzni vzniklo výrazně více, stále však ne tolik, kolik by bylo pro město této velikosti adekvátní, a ani zdaleka ne tolik, aby se jejich úroveň stala žádoucím standardem,“ upozorňuje Klíma. Kromě elementární architektonické kvality se základním kritériem pro jejich výběr stalo období jejich vzniku, ohraničené ekonomickou krizí, která na svět dopadla v roce 2008, a letošním rokem, který poznamenala epidemie koronaviru. Klíčovým společným jmenovatelem prací je pak místní příslušnost jejich autorů – ve všech případech jde o architektky a architekty působící v Plzni, ne všechny vystavené stavby jsou však zdejší. Součástí výběru proto nejsou kvalitní realizace, jejichž autory jsou mimoplzeňští architekti.

Většina vystavujících architektek a architektů stojí na vlastních nohou nebo formují samostatná studia. Ve výběru figurují rodinné i bytové domy, administrativní budovy, různé druhy občanské vybavenosti, realizace městské krajiny, územní studie, ale také přestavba, rekonstrukce či interiér. Nechybí v něm ani několik veřejných počinů. Jeden z panelů přibližuje výběr z nejdůležitějších kulturních a komunitních intervencí do veřejného prostoru. Další pak na stovce realizací, jejichž fotografie pořídila vedle zástupců spolku i veřejnost, ilustruje běžnou stavební produkci. „Její architektonická úroveň je výrazně nižší než kvality vystavených realizací a zároveň zřetelně nižší, než je po třiceti letech trvání svobodného a demokratického režimu možné očekávat a potřebné vyžadovat. Prezentovaná díla však ukazují, že předpoklad i nárok na zvýšení úrovně současné plzeňské architektury je zcela namístě,“ doplňuje Petr Klíma. Konání výstavy finančně podpořilo statutární město Plzeň, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR a městský obvod Plzeň 3.

***

Vystavující:
architectureMADE / Ateliér k světu. / Dragoun architekt / Flat & House / hausner/spěváček / Chvojka architekt / k světu. / KB Král / Pěstuj prostor / projectstudio8 / Pro-story / Sporadical / Soukup Opl Švehla / Jarek Veselák (Veselák+Toman architekti)

tisková zpráva

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz