Pamětníci si připomněli výročí demolice nádraží Těšnov

Pamětníci si připomněli výročí demolice nádraží Těšnov

(17. 3. 2009)

 
 
 
 

Pamětníci si připomněli výročí demolice nádraží Těšnov

Nádraží bylo zbouráno 16.3.1985
K demolici severního traktu budovy nádraží Praha - Těšnov došlo ještě dříve - musel ustoupit magistrále mnohem dříve než odjezdová budova a křídlo jižní.

Na pražském Těšnově si asi tři desítky pamětníků a příznivců železniční historie připomněly 24. výročí demolice těšnovské novorenesanční nádražní budovy. Vzpomínkovou akci pořádalo sdružení Nádraží nedáme!, které v současné době bojuje za záchranu klasicistního nádraží v Ústí nad Orlicí. Tomu kvůli plánovanému narovnání železniční tratě hrozí demolice. Možnost, že by historická nádražní budova z roku 1874 nemusela padnout, připustil nedávno při návštěvě Ústí nad Orlicí ministr dopravy Petr Bendl (ODS).

"Nádraží v Ústí nad Orlicí má s těšnovským nádražím mnohé společného. Obě byla postavena téměř současně a provozovatele měly společného - Rakouskou severozápadní dráhu. Věříme však, že budovy nebudou mít stejný osud," řekl Martin Kadrman, iniciátor petice a předseda sdružení Nádraží nedáme! Iniciativu dnes podpořila dokumentaristka Olga Sommerová. Podle ní má sdružení podporu také ministra pro místní rozvoj Cyrila Svobody.

Na záchranu stavby vznikla internetová petice, ke které se připojilo na 16.000 lidí. Mezi ně patří například ředitel Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT Benjamin Fragner nebo proděkan Technické univerzity v Liberci Jan Suchomel.

Sdružení rovněž vytvořilo expertní tým, který by měl navrhnout další možné využití místního ústeckého nádraží. "Nyní dohadujeme společný termín se zástupcem Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), se kterým budeme jednat o podmínkách realizace varianty počítající se zachováním budovy jako výpravní. Jakákoliv jiná možnost je ohrožením budoucnosti budovy," dodal Kadrman.

Modernizace železniční trati v Ústí nad Orlicí včetně vybudování nového nádraží by měla stát 2,4 miliardy korun. Investorem stavby, která by měla začít již letos, je SŽDC. Její ředitel Jan Komárek již dříve přislíbil, že se firma pokusí projekt přepracovat tak, aby nádraží zůstalo zachováno.

Klasicistní nádraží v Ústí nad Orlicí vzniklo podle návrhu architekta Rudolfa Freye. Dvojnádraží na půdorysu H s kamennými římsami je postavené z režného zdiva, horní podlaží jsou z méně obvyklého hrázděného zdiva.

Odstřel nádraží Těšnov 16. března 1985 platí za odstrašující příklad péče o památky, svaluje se však na dobu nesvobody, kdy i památková péče sloužila vládnoucí ideologii. Na demolici bylo použito 400 kilogramů trhaviny. Známá novorenesanční budova se stala pro odborníky, ale i veřejnost symbolem toho, jak by se vyspělá země ke svému kulturnímu dědictví neměla chovat.

Zdroj: Zpráva ČTK 16.3.2009

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz